Chris Cornell: No One Sings Like You Anymore, Vol. 1

Těsně před koncem uplynulého roku se bez jakékoli publicisty objevilo posmrtně vydané album kultovního amerického muzikanta. Chris Cornell byl nejen zakladatelem grungeové skupiny Soundgarden a zpěvákem kapely Audioslave, ale v závěru života proslul také jako sólista. Před třemi lety se – stíhaný depresemi a drogovou závislostí – po jednom z koncertů oběsil.

Zanechal po sobě rodinu a statisíce zmatených fanoušků, kteří doufali, že od dvaapadesátileté ikony ještě leccos uslyší. Chris Cornell je však nezklamal. Důkazem je nová deska, nazvaná příznačně No One Sings Like You Anymore (Tak jako ty už nikdo nezpívá). Desítku převzatých písní stihl charismatický interpret natočit v roce 2016. Odvážil se sáhnout i na největší hity Prince (Nothing Compares 2 U), Guns N’ Roses (Patience) a Johna Lennona (Watching The Wheels). Výsledek je ohromující a dojemný zároveň. (UME, 2020, celkový čas 36:21)


Willie Nelson: First Rose Of Spring

Na své sedmdesáté řadovce, natočené chvíli před pandemií v Nashvillu, nabízí veterán americké country music jedenáct převzatých písní. Jeho hlas se desku od desky prohlubuje – vždyť je mu už 87 let! Ale zůstává pořád pevný, schopný utáhnout i náročnější melodie.

Willie Nelson dokonale intonuje a ještě lépe frázuje. Je to radost, poslechnout si takového profíka. Zvláště v baladách, jako je šanson Charlese Aznavoura Hier encore (česky Když já byl tenkrát kluk). Nechybí pověstná sóla na otřískanou kytaru, jíž zpěvák říká Trigger. A protože čert a Nelson nikdy nespí, můžeme se už teď těšit na další nahrávku s názvem That’s Life. Ta vyjde v únoru a bude obsahovat hity z repertoáru Franka Sinatry. (Legacy, 2020, celkový čas 41:21)

Nick Lowe & Los Straitjackets: Walkabout

Někdejší zeť Johnnyho Cashe (vzal si jeho nevlastní dceru, zpěvačku Carlene Carterovou) patří k tajným svatým folkrocku i punku. Přestože se profiluje jako písničkář, nelze mu upřít, že kdysi významně ovlivnil novou vlnu. To když v roce 1979 přenechal kamarádovi Elvisu Costellovi svou nejznámější skladbu (What’s So Funny ‘Bout) Peace, Love, And Understanding.

Costello z ní udělal světový hit – a od té doby má Nick Lowe pověst kultovního umělce. A co teprve, když napsal pro svého tchána, muže v černém, působivou baladu The Beast In Me? Právě s ní zahájil Johnny Cash v devadesátých letech poslední, veleúspěšnou etapu své kariéry. Nyní se Nick Lowe vrací s deskou Walkabout, jež je památkou na jeho „předcovidové“ turné s kapelou Los Straitjackets. Jestli tuhle partu neznáte, hned si ji jděte najít na YouTube. Snad vás navnadí, že její členové hrají v dost strašidelných maskách. (Yep Roc, 2020, celkový čas 38 minut)

The Doors: 13

Poprvé po 37 letech vychází znovu na vinylu historicky první kompilace legendární kapely Doors. Na tomto výběru je zajímavé, že vznikl ještě za života lídra skupiny, charismatického zpěváka a textaře Jima Morrisona. Tehdy měli Doors v kapse pět řadových elpíček, z nichž vylovili to nejlepší – včetně skladby Roadhouse Blues z alba Morrison Hotel, od jehož vydání vloni uplynulo půl století.

Firma Elektra Records chtěla nový titul pro vánoční trh, a Morrison za tím účelem dokonce slíbil, že si oholí plnovous, jímž se nechal zarůst. Společnost bažící po „hezčím“ Jimovi se však rozhodla, že raději použije jeho starší foto. A tak v závěrečných měsících Morrisonova života fanoušci v USA obdivovali na obalu jeho lepou tvář, zatímco skutečný, notně poničený básník prožíval drama svých posledních dní v Paříži. (Rhino, 2020, celkový čas 43:59)

R. L. Burnside: Acoustic Stories

Dobrá bluesová deska se vším všudy, to už se dnes moc neslyší. Teď ale jedna vyšla: jmenuje se Acoustic Stories a zachycuje v komorní podobě hudbu jednoho z posledních klasiků bluesového žánru. R. L. Burnside pocházel z mississippské Delty, a než se stal profesionálním kytaristou a zpěvákem, pracoval jako ocelář a sklář. Také zkoušel podnikat se svým bratrancem Muddym Watersem.

V Chicagu, kde tenkrát žil, zahynuli násilnou smrtí jeho otec, dva bratři i strýčkové. On sám se ocitl v nechvalně proslulém vězeňském zařízení Parchman Farm za to, že zabil chlápka, který ho podváděl při hře v kostky. Po propuštění se Burnside živil jako traktorista, ale hudební talent neutajil. Stal se mytickým velmistrem, před nímž se skláněly kapely Jon Spencer Blues Explosion i Beastie Boys. Posmrtně vydané album Acoustic Stories ho představuje v intimním prostředí, jen s rezofonickou kytarou National. (CoolStreme, 2020, celkový čas 33:17)