Taylor Swift: Fearless (Taylor’s Version)

Nic není otravnější než muset přetáčet svá vlastní alba. Takový Mike Oldfield, který donekonečna vylepšuje legendární desku Tubular Bells (a pořád není spokojený), o tom jistě něco ví. Nyní se do tohoto nevděčného podniku pustila americká superstar Taylor Swift. A rozhodně se nedrží při zemi: postupně chce vytvořit nové verze všech šesti studiových alb, jež vydala u labelu Big Machine Records.

Má k tomu ale dobrý důvod. Poté, co se vlastníkem masterů původních nahrávek stal bezskrupulózní Scooter Braun (muž, který její jméno i tvář zapletl do kontroverzního „nahého“ klipu Kanye Westa), a po marných pokusech nahrávky za slušnou sumu odkoupit zpěvačka usoudila, že zbývá jediný způsob obrany.

Dát si tu práci a udělat všechna ta přelomová cédéčka znovu – pokud možno lépe a s mnoha bonusy, díky nimž posluchači zapomenou na dřívější varianty a Braun, kterého Taylor nazývá manipulativním buranem, si bude moci leda tak trhnout nohou. Fearless (Taylor’s Version) je v tomto směru první vlaštovkou. Šestadvacet tracků včetně pěti rarit slibuje, že se dílo podaří. I když – originál je originál a nostalgie je také mocná zbraň…

(Republic, 2021, celkový čas 106:20)

Vladimír Merta: Vykopávky z Korintu

Jak někdo vůbec může zapomenout, že natočil celé trojalbum? Písničkáři Vladimíru Mertovi se to kupodivu přihodilo. K letošním pětasedmdesátinám si tedy nadělil úplně první vydání této zapomenuté kuriozity. Vykopávky z Korintu jsou sbírkou 38 písniček, které odjinud neznáme. Výtečný muzikant se tu navíc představuje ve vrcholné formě. Skladby natočil začátkem devadesátých let ve svém domácím studiu – a pak je prostě někam založil.

Samotné melodie a texty však vznikaly v období předchozích dvou dekád. Pár z nich Merta napsal pro kamaráda Vladimíra Mišíka, jiné pro skupinu České srdce. Tak jako má Bob Dylan své „sklepní pásky“ The Basement Tapes, nabízí nyní kultovní postava českého folku svým fanouškům bravurní jízdu vlastní utajenou minulostí. Občas z toho i mrazí, třeba když zvolá: „Začíná století démonů – a kam se poděli démoni století? A bude hůř. A nejhůř pro děti.“

(Galén, 2021, celkový čas 162:57)

Jean-Michel Jarre: Amazônia

Francouzský hudební kouzelník Jean-Michel Jarre je synem neméně proslulého tvůrce filmové hudby Maurice Jarra (Lawrence z Arábie, Dr. Živago, Duch). Není tedy divu, že má blízko k vizuálním médiím. Jeho aktuální nahrávka Amazônia je soundtrackem k projektu fotografa a kameramana Sebastiãa Salgada, vytvořenému ve spolupráci s pařížskou filharmonií.

Salgadův pohled na pralesy, řeky a hory brazilské Amazonie, kam se opakovaně vracel po dobu šesti let, našel v Jarreho muzice jedinečného sparring partnera. Křik papoušků, zurčení pramenů, ba i lidské zvuky způsobují, že si připadáme, jako bychom byli v kůži vymírajících domorodců – ohroženého druhu na ohrožené planetě.

(RCA, 2021, celkový čas 52 min.)

Allen Ginsberg’s The Fall of America: A 50th Anniversary Musical Tribute

Bob Dylan o svém příteli Allenu Ginsbergovi prohlásil, že se jako jeden z mála básníků dokázal stát rockovou hvězdou. Snad proto na novém albu pomáhají oživit jeho osobnost, ducha a především poezii hudební esa z nejrůznějších žánrů. Thurstonem Moorem ze Sonic Youth počínaje a kytarovým virtuosem Billem Frisellem konče.

Jeden z nejvýraznějších představitelů beat generation (a král pražského majáles v roce 1965) zemřel před 24 lety. Ale stačí prvních pár vět, podávaných onou typickou dikcí, aby nás Ginsbergovo fluidum zase obtočilo jako masožravá Adéla. Výteční muzikanti Mickey Hart, Angelique Kidjo či Denedra Banhart ty ležérně vyslovované verše jen pokorně doručují k posluchači na křídlech svých nevtíravých tónů, které se hlavně snaží nenarušit smysl. Netradiční nahrávku můžete poslouchat na webu Bandcamp.

(Ginsberg Recordings, 2021, celkový čas 71 min.)

Please The Trees: 0

Pandemická éra přeje „ípíčkům“, tedy ani dlouhým, ani krátkým kolekcím písní, které se dají vyslat do ztichlého světa jako rychlá zpráva, že ještě žijeme. Česká alternativní skupina Please The Trees vzala pět skladeb ze svých starších alb a pořídila jim elektronický kabát. Výsledkem je EP 0 – tedy Nula, aby bylo jasno.

„Tohle nulté ípíčko je z mého pohledu jakousi demonstrací toho, že jsou Trees neustále se měnící organismus,“ říká o novince lídr kapely Václav Havelka. „Sami nevíme, co bude další krok. Chceme i nadále tvořit z radosti a bez jakýchkoli omezení, hranic nebo toho, co se od nás očekává.“

(Starcastic, 2020, celkový čas 17 min.)