Terezie Palková: Čury mury frk!

Dobrých alb pro děti není zase tak moc, a v Čechách už vůbec ne. Na to, aby člověk složil písničky, které by malé posluchače bavily, ale nepodceňovaly, musí být docela dobrým psychologem. Také by měl mít smysl pro humor. A když má zároveň i šmrnc a esprit, je už celkem velká šance, že se dílo podaří.

Terezii Palkové žádná ze zmíněných vlastností nechybí. Charismatická zpěvačka, herečka, akordeonistka a pianistka přistupuje k tvorbě pro ty mladší z nás zostra, zhurta, nesentimentálně. Nedělá na ně ťu ťu ťu; raději jim vypráví o koupelnové houbě, která bobtná a mohla by je sežrat, nebo o „zcela bezplatné princeznovské show“, co se rozjede, když se víčka zavírají únavou.

Vzhledem k tomu, že je Palková také zdravotní klaunka, pro zábavu nejde daleko. CD Čury mury frk je už její třetí deskou. Na té minulé (Moje první tango z roku 2011) ukázala, že umí být i setsakra dospělou autorkou. Ale teď si zase hraje – za přispění tubisty a baskytaristy Filipa Spáleného, česko-peruánského perkusisty Camila Callera a dalších spolehlivých muzikantů. A je to nakažlivé! (Vlastní náklad 2021, celkový čas 35:29)

Karel Vepřek: První a Druhý box

Letos v září bude Karlu Vepřekovi šedesát. A to už je čas, kdy se může ohlédnout. Jeden z nejlepších – a pohříchu nejméně medializovaných – českých písničkářů se v roce svého jubilea dočkal dárku, který je pro muzikanta splněným snem. Vydavatelství Indies Scope mu do dvou úhledných boxů seřadilo osm cédéček s archivními nahrávkami z let 1986 až 2010.

Vesměs jde o materiál, jenž byl až dosud na oficiálních nosičích nedostupný. Najdeme tu záznamy z koncertů, domácí dema, ale také pozdější snímky pořízené v Českém rozhlase. Jednotlivé komplety představují Karla Vepřeka jako sólového hráče, člena různých příležitostných sestav i frontmana kapel Chudák paní Popelková a Lyrika Putyka.

Někdo si samorostlého tvůrce pamatuje z jeho asi nejvýraznějšího působení ve skupině Svatopluka Karáska Pozdravpámbu. Jiní obdivují jím zhudebněnou poezii Bohuslava Reynka a Pavla Kolmačky (tři roky staré reynkovské album Blázen jsem ve své vsi patří k jeho nejlepším). A další možná poslouchali rozhlasový pořad Hovory o víře, který uváděl. Karel Vepřek je muž mnoha talentů a zaměstnání, od dělnických profesí až po roli předzpěváka při mších. Nynější První box a Druhý box ho představují v té nejlyričtější, a zároveň nejdivočejší poloze.

Výtečný kytarista (mistr hry na dvanáctistrunku), heligonkář a zdánlivě ležérní, ve skutečnosti však hluboce soustředěný vypravěč neskrývá své běsy ani letitou náklonnost k prostředí zaplivaných putyk. Leccos napoví názvy disků Dialog s popelnicí, Kutáleči penízků nebo Chechtáky. Najdeme tu ale i zadumanější oddíly Plátna plná ran, Jsi moře a Nostalgie. Niterné téma rovného života ve víře u Vepřeka často střídá bujaré, až dryjáčnické veselí a také špetka cynismu – smutný úšklebek člověka pohybujícího se mimo světlá místa. (Indies Scope, celkový čas 560 min.)

Peggy Seeger: First Farewell

V čase odchodu mnoha světových legend a výměny celé další hudební generace je vzácné slyšet takovou desku, jakou na sklonku své dráhy připravila fanouškům americká folková zpěvačka Peggy Seegerová. Vpravdě kultovní osobnost písničkářské scény, která začínala v dávných padesátých letech, je dcerou muzikologa Charlese Seegera a nevlastní sestrou slavného Petea Seegera. Také byla po léta životní i muzikantskou partnerkou významného zpěváka a folkloristy Ewana MacColla, autora hitové balady The First Time Ever I Saw Her Face.

Teď se jedna z prvních dam amerického folksongu vrací s jedenáctipísňovým albem First Farewell. A ve svých pětaosmdesáti letech zní prostě skvěle: oduševněle a kultivovaně, jako by ani nepatřila do tohoto století. Peggy Seegerová je zvyklá celý život zpívat kdekoli a kdykoli, klidně i bez mikrofonu a doprovodných nástrojů. (Kdysi učila Boba Dylana, jak překřičet hlučné kluby v Greenwich Village.) Na letošním CD jí zlehka přizvukuje klavír, harmonium, akustická kytara a občas tlumená, jemná elektrika. Výsledkem je velice důstojná kolekce skladeb pro každého, kdo chce – doopravdy – poslouchat. (Red Grape, 2021, celkový čas 31 min.)

Rhiannon Giddens & Francesco Turrisi: They’re Calling Me Home

Americká zpěvačka, houslista a banjistka má v celém světě, včetně naší malé zemičky, řadu oddaných obdivovatelů. Může za to její úžasný hlas a originalita, jež se na jejích nahrávkách snoubí se stylovou čistotou. Způsob, jakým oživuje tradiční žánry a přetváří je v něco ryze současného, oslovil už leckoho, od Boba Dylana přes bratry Coeny až po Toma Jonese.

Nyní přichází čtyřiačtyřicetiletá star s překvapivou nahrávkou They’re Calling Me Home, kterou nahrála v irském Dublinu s italským multiinstrumentalistou Franceskem Turrisim. Je to už jejich druhá velká spolupráce (po dva roky starém albu There Is No Other). Na CD natočeném během pandemie za pouhých šest dní slyšíme ozvuky lidové ostrovní hudby, amerických lidovek, italských balad – to vše za občasné pomoci kytaristy z Konga Niwela Tsumbu. (Nonesuch, 2021, celkový čas 45:49)

Martha a Tena Elefteriadu: Všechny barvy moře

Sesterské duo českých zpěvaček řeckého původu Marthy a Teny Elefteriadu patří k stálicím tuzemského popu už od konce šedesátých let. Na své aktuální album Všechny barvy moře zařadily dámy písně ze země helénského slunce, které je vzaly za srdce. „Nedělalo nám nikdy potíže brouzdat mezi různými styly, počínaje bigbítem přes swingové věci s Gustavem Bromem až po šanson,“ říká Martha. „A takto volně si vybíráme i z řecké muziky.“

Kromě tradičních duetů nahrály sestry několik skladeb samostatně: Tena Elefteriadu natočila pár melodií ve stylu rebetiko, Marthinou doménou jsou zase novější, téměř šansonové kousky. „Album otevírá píseň Valentina, kterou si vybrala Tena, protože se tak jmenuje i její vnučka. Je to roztomilá písnička o rebelce z padesátých let – z doby, kdy málokterá žena řídila auto nebo nosila kalhoty.“ (Warner Music, 2021, celkový čas 40:49)