Branford Marsalis: Ma Rainey’s Black Bottom (Soundtrack)

Koncem minulého roku vynesla internetová televize Netflix hodně vysokou kartu: snímek Ma Rainey’s Black Bottom o strastiplném natáčení první afroamerické zpěvačky blues, která uspěla v bělochy ovládaném showbyznysu. Ma Raineyová je mýtus – titánka, která zaučila císařovnu blues Bessie Smithovou. Navzdory přísné segregaci vydělávala víc než jakákoliv bílá hvězda té doby.

Film produkovaný Denzelem Washingtonem s Violou Davisovou v hlavní roli jako kdyby spadl na běžného diváka z čistého nebe, o to víc ale potěší fajnšmekry. Soundtrack k němu totiž ve stylu dvacátých let natočil sám Branford Marsalis: skvělý saxofonista a skladatel, bratr trumpetisty Wyntona Marsalise a mimochodem i sólista v Stingově hitu Englishman In New York. Téměř stoleté písně zní v jeho pojetí zcela věrně, počínaje kornetem, na který ve filmu markýruje hru zvěčnělý Chadwick Boseman. (Milan Records, 2020, celkový čas 59:18)

Jazz At Lincoln Center Orchestra Septet With Wynton Marsalis: The Democracy! Suite

A když už jsme u slavné hudební rodiny Marsalisů, nelze se nepodívat, jak zahájil letošní rok Branfordův mladší bratr, vynikající trumpetista a skladatel Wynton. Svítání nové americké naděje v podobě čerstvě zvoleného prezidenta Joea Bidena přivítal tento neúnavný propagátor tradičního jazzu suitou The Democracy! Nahrál ji se septetem newyorského Lincolnova centra, kde připravuje hojně navštěvované edukativní koncerty a workshopy.

„Jazzová muzika je pro demokracii dokonalou metaforou,“ říká devětapadesátiletý Wynton Marsalis, jenž byl za své kompozice na pomezí populární a vážné hudby odměněn Pulitzerovou cenou. Rodák z New Orleansu natočil nové CD během loňského lockdownu. A svěží, dynamické melodie nepotřebují delší výklad. Ten jim ostatně dávají výmluvné názvy – třeba hned druhá skladba v pořadí: Sloganize, Patronize, Realize, Revolutionize (Black Lives Matters). (Blue Engine, 2021, celkový čas 45 min.) 

Smithsonian Jazz Masterworks Orchestra: Bernstein Reimagined

Ještě jedna pochoutka pro posluchače s vytříbeným vkusem: sedmnáctičlenný orchestr Smithsonova institutu, což je komplex převážně washingtonských muzeí financovaných americkou vládou, natočil desku z repertoáru Leonarda Bernsteina – ovšem výhradně v jazzových úpravách.

Když se kdysi Bernstein (autor muzikálu West Side Story a oblíbených koncertů pro mládež s newyorskými filharmoniky) bavil s legendárním Dukem Ellingtonem, prohlásil: „Rozdíl mezi námi, Duku, je, že ty se snažíš psát symfonický jazz, kdežto já se pokouším o jazzové symfonie.“ Na albu Bernstein Reimagined, které je pozůstatkem dva roky starých oslav stého výročí skladatelova narození, se oba světy krásně prolnuly. (MCG Jazz, 2021, celkový čas 61 min.)

Drive-By Truckers: The New OK

Nadžánrová parta, která má svou pevnou fanouškovskou základnu už pětadvacet let, pochází z univerzitního města Athens v Georgii – stejné hudební líhně, z níž vzešly takové skupiny jako R.E.M., Widespread Panic či The B-52’s. Od samého začátku bylo jasné, že Drive-By Truckers nabízejí něco víc než řada jiných hudebníků „na oblasti“.

Jejich kytarová muzika na pomezí alternativní country, špinavého jižanského rocku a zaprášeného písničkářství se uchytila také díky tomu, že dva hlavní členové, zpívající kytaristé Patterson Hood a Mike Cooley, dovedli hned zkraje využít vznikajícího fenoménu jménem internet. Dnes jsou Drive-By Truckers o třináct studiových alb bohatší. V loňském roce vydali rovnou dvě, z nichž to poslední – s názvem The New OK – reaguje jak na nedávné protesty hnutí Black Lives Matter, tak na kontroverzní „zneškodnění“ Afroameričana George Floyda bílým policistou. (ATO, 2020, celkový čas 36:15)

Ani DiFranco: Revolutionary Love

Písničkářka z Buffala ve státě New York se dostala do popředí zájmu světových médií přibližně ve stejnou dobu jako její známější souputnice Alanis Morissette a Sheryl Crow. Byla ale až příliš nezávislá a také radikální, než aby se bůhvíjak proslavila. Nijak se netajila tím, že názorově tíhne k levici, a svou image novodobého Woodyho Guthrieho v sukních podporovala různými politicky laděnými projekty.

Skrze nadaci a hudební vydavatelství Righteous Babe, které založila, vyjadřovala kontinuálně podporu sexuálním menšinám, propagátorům práva na potrat, obětem sexuálního násilí, chudoby, válek atd. Jedním dechem je ale třeba dodat, že to celé by nebylo k ničemu, kdyby Ani DiFranco nebyla zároveň i velice charismatickou a přesvědčivou muzikantkou. Její nové, ohromně silné album Revolutionary Love není jen výpovědí zanícené aktivistky, ale i výraznou osobní výpovědí. Kdo tuhle zpěvačku a kytaristku ještě neobjevil, má nyní skvělou šanci vstoupit do jejího světa. (Righteous Babe, 2021, celkový čas 56:33)