U příležitosti tohoto slavnostního koncertu, po němž bude následovat večerní prohlídka hradu, nám ochotně odpověděl na několik otázek.

Co se vám vybaví při vyslovení jména Karlštejn?
Mám velký obdiv ke Karlu IV. A i když Karlštejn byl od 19. století použit velmi často kýčaři toho nejjednoduššího ražení, pro mne má stále svého mistra Theodorika a tajemství, které si neslo myšlení v gotice. A je také důkazem, že v Evropě a evropské historii jsme doma stejně jako jakákoliv jiná evropská země.

Vzpomenete si, kdy jste zde byl poprvé?
Ještě na Střední uměleckoprůmyslové škole, kde jsme na dějiny umění měli profesora Františka Dvořáka. Takže už tehdy jsem tam šel poučen a s velkou úctou, i když jsme samozřejmě velmi kriticky řešili ony vlastenecké přestavby hradu v 19. století. Ovšem kořen této stavby a tohoto místa je pravý.

Vystupujete na hradech a zámcích často?
Na hradech a zámcích koncertuji již od svých úplných začátků, tedy od konce šedesátých let. Kasteláni jsou kulturní a nekomerční lidé, mají hluboký vztah ke svým objektům, a tak bývá domluva snadná. Ale nechával jsem to vždy náhodě, jak se kdo ozve. Ovšem poslední dva roky jsem se rozhodl hrát i v červenci, proto už ta krásná místa hledám cíleně a výsledky jsou skvělé. Poznávám další pěkná místa a potkávám báječné lidi, kterým jde o víc než o to, co nabízí ona darebně jednoduchá neviditelná ruka trhu.

Je to jiné než třeba v klubech?
Od klubů se tato místa liší prostorem a historickou souvislostí. To obojí dává nejen písním, ale vůbec celému zpěvu další širší význam. Mám teď mnoho nových krajinomalebných písní a ty se v takovém prostředí lépe vybarví. Navíc toto prostředí vede člověka k lepším myšlenkám, pomáhá lépe osvobodit hlavu i duši.

Budou si moci lidé na koncertu koupit vaše CD či knihy?
Desky a knihy vozím na koncerty pořád sebou a vlastně je to stále jediné místo, kde lze tyto věci koupit.

Jaké publikum na vás vůbec chodí?
Na koncerty chodí všichni. Děti, mladí, starší i ti nejstarší, plešatí, vylepaní i vlasatí, a to je fajn. Moje písničky naštěstí generace nerozdělují, ale spojují, a tomu jsem moc rád, to se asi dá nazvat skutečně úspěchem. Tichým a nenápadným.

Vystupujete ještě s některými jinými folkaři?
Ne, ale já se za folkaře nepovažuji. Jsem písničkář a cíle mám kumštýřské, nikoliv folkové. S těmi několika kolegy, kterých si umělecky vážím, se teď stýkám velmi málo, ale ani není důvod. Jsme individualisti. Mám teď na mysli Třešňáka a Mertu. To, čemu se říká folk, mě ale vůbec nezajímá. Je to strašně rozbředlé. Já mám rád Vladimíra Holana, italskou renesanci a postimpresionismus.

Karel Souček