„Jo tak Deník, jo? No tak tady vás na seznamu ale nemáme," vtipkuje se mnou u vstupu pořadatel. Už jsem na akci potřetí, takže je to vlastně „starý" známý. Dostávám pásku na ruku a šup do víru rocku hezky po valašsku, o to víc cool.

Překvapuje mne počet návštěvníků. V Zádveřicích budou muset rozšířit areál, příští rok se sem už nevejdeme, napadá mě. Ale to už se stejně jako pokaždé potkávám se známými. „Čekáme na Flerety," smějí se na mě. A právě v zákulisí se připravuje můj dobrý známý Zdeněk „Hrach" Hrachový. „Máte pravdu, je tu hodně lidí, letos máme dva taháky, a to skupiny Laura a její tygři a Turbo, a je to na návštěvnosti znát," odpovídá. „A možná je to proto, že jsme termín posunuli o týden kvůli Masters of Rock. Vlastně bych měl Jirkovi Daronovi poděkovat," směje se Hrach s narážkou na počasí. Co nevyšlo rockerům na MOR, si tak mohli vynahradit právě v Zádveřicích. Fandů je tu plno, dá se říct, že z celého kraje. „Jsme z Prlova a tady jsme poprvé, ale už víme, kde budeme za rok – v Zádveřicích," slibují Marťa, Honza i Radek Štachovi z Prlova na Vsetínsku.

Zkouším se proplétat všudypřítomnými lidmi a vyfotit obrovskou řadu u stánku. Tu předběhne starší muž a stoupne si přímo před okýnko. „Pusťte mě, já mám křečové žíly," myslí si, že mu to projde. „Ale pane, to stojíte ve špatné řadě, to musíte do řady v lékárně," radí mu mladá žena. V tu chvíli celá fronta propuká v jásot. Mezitím se z pódia ozývá: „Jste tady geniální publikum," to volá Hrach. Právě přišla chvíle pro vystoupení Fleretů. Předtím ještě přítomné rozparádila Laura a její tygři. I když se zdálo, že se před svým vystoupením v celém zádveřickém areálu poztráceli, přesto se po jednom dostavili nejprve do zákulisí a později na pódiu předvedli své parádní kusy.

Po jedenácté v noci atmosféra ve sportovním zádveřickém areálu pěkně houstne. Komínky s kelímky od piva jsou stále vyšší, prostor před pódiem doslova praská ve švech. Na řadu přichází i tance, téměř všichni zpívají, Flereti to prostě s lidmi umí. V okamžiku, kdy komínky jsou už komíny a tance některých divočejší, schovávám foťák. Má pracovní morálka krátce před půlnocí vzala za své. Nadechnu se: cítím vůni pečeného masa, klobásek, slivovice i letní vzduch. Do uší se mi sype jeden větší hit Fleretů než druhý. Na stupnici pohody je to prostě stovka. Za chvíli do rozprouděného publika a všech zabouří kapela Turbo. „Rozumíme si, líbí se mi jejich muzika," prozradil mi před- tím Hrach. Když pak odcházím, potkávám u vstupu stejného pořadatele. „Tak co, spokojenost?" zajímá mě. „Dnes to byla paráda, krásné počasí, návštěvníci, prostě všechno klaplo," hodnotí za všechny Silvie Hrachová s úsměvem.