Skutečnost, že je Iva Kubelková vedle mnoha svých profesí také zpěvačkou, bude asi pro mnohé posluchače novinkou.

Kdy jste vlastně začala se zpíváním „koketovat“?
Intenzivněji před čtyřmi lety, kdy jsem začala docházet na hodiny zpěvu. Přibrala jsem si je k hodinám klavíru, ke kterému jsem se chtěla po letech vrátit.

Byla těžká cesta k tomu, abyste se osmělila zpívat i na veřejnosti?
Trochu ano. Nebyl to totiž vůbec můj záměr. Zpěv mi dělal radost a pomáhal mi k určitému uvolnění. Stal se pro mě jakýmsi nástrojem vyjádření a sdělování emocí. Nejprve jsem opravdu docela dlouho zpívala jen sama pro sebe. Po určité době se mi naskytla příležitost zazpívat si před publikem a pak už se to se mnou vezlo.

Vydat desku jste chtěla vždycky, byl to váš sen?
Nebyl. Možná až poslední tři roky. Dříve bych si ani nedovolila uvažovat o tom, že bych mohla mít vlastní desku s vlastními texty. Nevěřila jsem si. Ale moje milované okolí mě k tomu tak trochu motivovalo. A pak jsem si to jednoho dne nějak vnitřně dovolila a uvědomila si, že člověk si často stojí v cestě sám. Ohromně se mi ulevilo a začala jsem plánovat hudební debut.

Ke spolupráci jste oslovila rovnou renomovaného Michala Pavlíčka. Kuráž vám tedy nechybí. Dlouho jste se k tomu kroku odhodlávala?
Už ne. Poté, co jsem se rozhodla, že do toho půjdu, jsem věděla, že chci, aby byla deska co nejlepší. Nedělám věci napůl. To je raději nedělám vůbec. Michal byl pro mě jasná volba – ať už jako skladatel, kytarista, nebo coby producent, který mě jako interpretku vedl.

Trošku to rozveďte – jak Michal Pavlíček reagoval, jak se ta vaše spolupráce utvářela? Ono se zdá, že šlo všechno naprosto hladce…
Oslovila jsem ho přes e-mail, jestli by mi nenapsal jednu dvě písničky. Poslala jsem mu nějaké mé nahrávky zpěvu a inspirace, jak bych chtěla, aby deska zněla. Odepsal mi, že ten nápad úplně nezavrhuje a že o něm bude přemýšlet. A pak se půl roku neozval…

Myslela jsem si, že už to tak zůstane, jenže najednou mi od něj přišel mail, že by pro mě něco měl. Přijela jsem za ním, on mi pustil dvě demo nahrávky, které se mi moc líbily. A tak jsem si vzala jednu jeho melodii a složila na ni text. Vyvolala ve mně tak silnou emoci, že ze mě ten text prostě šel sám. Pak mi poslal další píseň a já jsem napsala další text. A tak to šlo dál a dál. Vznikla tak deska, na které jsme dělali dva roky.

V těch textech jste se rozhodla odhalit své pocity a emoce, necháváte v nich nahlédnout do ženské duše. Bylo to těžké?
Nemám pocit, že to bylo těžké. Prostě to ze mě tak nějak plynulo přirozeně. Nemám problém odhalovat své pocity a názory. Všechny texty jsou o tématech, která všichni v životě zažíváme, jen každý v jiných kulisách. Jsou jakousi mojí mapou a odrážejí radosti i smutky, vnitřní hovory i vnější postoje.

Že máte textařskou schopnost, jste zjistila až během vaší spolupráce? Nebo jste si nějaké texty psala už dříve takzvaně do šuplíku?
Jako dítě jsem psala básničky. Ale vyloženě texty písní jsou právě tyto mými prvními. Začala jsem něco tvořit zhruba před třemi lety. A teprve s Michalem, jak už jsem říkala, se vše velmi rozjelo. Bylo to dáno také tím, že se mu mé texty líbily. Když jsem si uvědomila, kolik jich už četl, tak mi to dodalo odvahu a psala jsem dál.

Výsledkem vašeho úsilí je pozoruhodné album, které vyšlo u Warner Music. Jaké s ním máte plány? Vyrazíte s ním i na koncerty?
Děkujeme moc. To mám také v plánu. I když plánovat živé hraní je dnes trochu sebevražda… Ale určitě bych chtěla udělat menší turné spojené právě s touto deskou. Asi na jaře, když bůh dá. A také si myslím, že je důležité, aby si posluchači zvykli na fakt, že jsem nahrála desku. Takže je to všechno možná akorát tak načasované.

Obecně vzato – co vám spolupráce s Michalem Pavlíčkem dala?
Zkušenost k nezaplacení, radost z tvorby, lásku k interpretaci vlastních textů, krásné písně, které mi složil – Michal je prostě mistr atmosféry. A myslím, že mi naše spolupráce dala i dobrého přítele, kterého si moc vážím.