A hned uvádí příklad: „Kamarád z devítiletky Tonda Friedrich, velký ctitel Karla Kryla, se rozhodl na vlastní náklady vyrobit Karlovi pamětní desku a instalovat ji v Praze na Letné. Po dlouhých peripetiích našel dům, kde byli ochotni tuto vzácnost přijmout. K tomu jsme vymysleli každoroční pouliční hraní, vždycky kolem výročí Karlových narozenin. Obvolali jsme kamarády, mezi jinými i Wabiho. Všichni do toho šli. Tak se ten den hrálo a Wabi nikde. Pořadatel Tonda byl podezřele klidný. A najednou se otevřely dveře toho baráku, vyšel Wabi v bačkorách a rovnou začal hrát a zpívat. Náhodou tam bydlel. A tak to šlo léta, a letos nám chyběl.“

Ouvej band

Porta je podle něj festival se složitým vývojem. Několikrát se stěhoval, s nástupem normalizace si složitě probojovával cestu. Ivan Hlas na něj ale jako „žánrově neuchopitelný“ zván nebyl, až na výjimku zkraje 80. let.

„Tehdy, bylo to asi v osmdesátém třetím, šel Zdeněk Vřešťál s Víťou Sázavským z Nerezu na rok na vojnu. Na ten rok jsme si se Zuzanou Navarovou, basistou Vláďou Vytiskou a houslistou Pavlem Cinglem vytvořili takové volné sdružení a nazvali ho Ouvej band. Docela se hrálo, většinou mé písně, a Zuzana, jak všichni víme, skvěle zpívala. Přišlo i pozvání na Portu, tenkrát na plzeňském výstavišti. A tak jsem zažil ten mumraj a pohodu a to hraní do rána jen tak. To mě vždycky bavilo nejvíc. Od té doby mám plno nových kamarádů a kamarádek a o tom Porta hlavně je,“ uvádí Ivan Hlas.

Píseň v první řadě

Zasvěcení vědí, že si Porta dlouhá léta držela „žánrovou čistotu“, že zvala striktně country nebo trampské muzikanty. Dnes je ovšem situace jiná už před deseti lety se festivalu „žánrové nůžky“ rozevřely, dokladem čehož je, že na něj jezdí písničkáři jako Tomáš Klus, Pavel Callta, zpěvačka Marta Kubišová či kapela Jelen. Všem ve finále přece jde, nebo mělo by jít, o písničku. „To je pravda, mně tedy vždycky šlo o tu písničku. Bylo mi jedno, v jakém kabátku bude. Ke každé se hodí něco jiného. Ale uznávám, že když má někdo rád trampskou píseň, nemusí přitom poslouchat metal. Jenže míchání žánrů se mi vždy líbilo,“ sděluje.

Není to tak dávno, co v rozhovoru pro Deník vyprávěl o nové desce Krásnej dar, na níž se vrací k písním, které vedle těch mediálně známějších zapadly.

Nostalgie neškodí

Že jí udělal mnohým radost, netřeba dodávat. Má vůbec rád nostalgii, bilancování? Nebo se spíš dívá do budoucna? „Mírnou nostalgii bez bilancování miluju. Jsou to takové barvy ve stínu, to se mi líbí. Pohled do budoucna mě občas děsí. Snažím se ale vždycky najít něco pozitivního, vždycky zabírá muzika,“ odpovídá.

Výhledově už pomýšlí na úplně nové písničky, které průběžně skládá.

„V našem Triu (tvoří jej Norbi Kovács a Olin Nejezchleba) máme tvůrčí výhodu. Všichni tři. A tak Olin Nejezchleba před časem vydal svoji další sólovou desku Nečekaná návštěva, Norbi Kovács si k padesátinám vytvořil také novinku cd 13.31. Takže se takhle můžeme střídat a tlak na jednotlivce není tak veliký. Ale teď to vypadá, že je řada na mně, těším se. Hrajeme vážně pro radost a tak by to mělo zůstat. Nikam se nehnat. Vím už, že ty nejhezčí věci tě napadnou, když je moc nehledáš,“ uvádí.

Hrát pro dobré lidi

Hudební léto pro něj bude bohaté, protože kromě Porty vystupuje s Triem pořád. „Hrajeme skoro všude v hospodách, divadlech, kinech, na festivalech všech různých zaměření, na náměstích a podobně. Kam nás pozvou dobří lidé. Takže tak to bude i v létě. Říkáme si, že jsme, zaplaťpánbůh, pořád na výletě s muzikou.“

A jak je na tom s novou knihou povídek a dětským muzikálem á la Šakalí léta, které při posledním povídání zmiňoval? „Vidím, jak se čas mění. Povídky jsem odložil a muzikál zatím nevyšel. Ale chystám trochu vzpomínkovou knížku, takový velký rozhovor o minulosti a všem možném. Děláme na tom s dávnou kamarádkou z Hanspaulky, novinářkou Marcelou Titzlovou, a hezky se nám to rýsuje. Knížka by měla vyjít koncem září u mého dvorního vydavatele Lubora Mati. A snad přiletí i nějaké dobré písničky. Člověk nikdy neví,“ dodává Ivan Hlas.

Porta
pátek 29. června neděle 1. července

Lesní divadlo v Řevnicích

Kapely: Robert Křesťan a Druhá tráva, Roman Horký a Kamelot, Jaroslav Samson Lenk, Pavel Žalman Lohonka, Jitka Vrbová, Schovanky, Vokobere, Jelen.