Původně se Ivan Hlas vyučil knihkupcem a tuto práci sedm let skutečně dělal. Poté vystřídal mnoho dalších zaměstnání - pracoval jako topič, dělník, pošťák, zelinář, čalouník nebo například kulisák, ale po celou dobu byl hlavně muzikantem.

Když o něm Česká televize natáčela dokument Pramínek času, prohlásil: „Od dětství miluji životopisné knížky, filmy, medailony i medailonky. Protože jsou více méně pravdivé. Ale když to mělo být o mně, to víte, trochu jsem se lekl. A navíc k sedmdesátým narozeninám. Hrůza. A najednou přišla Alenka, jak z říše divů, a nastavila mému současnému i minulému životu veselé, místy až rozjuchané zrcadlo. Mám velkou radost, protože to všechno je pravda.“

Země vzdálená i Šakalí léta

První kapelu založil s kamarády už jako čtrnáctiletý kluk. Postupně jich vystřídal několik. Hrál s Yo-Yo Bandem, s Ondřejem Hejmou byl u zrodu Žlutého psa. I když psal většinu textů pro sebe, moc se neví, že stojí i za hity jiných zpěváků - třeba za písněmi Země vzdálená Kamila Střihavky nebo Na nebi svítí Dana Bárty. Psal i pro Annu K., Věru Martinovou nebo Pavla Bobka.

Přečtěte si rozhovor se zpěvákem Ivanem Hlasem:

Písničkář Ivan Hlas letos oslaví sedmdesáté narozeniny.
Ivan Hlas: Pořád jsem tak trochu puberťák

Když se proslavil zejména díky filmu Šakalí léta, ve kterém zazněly například písně Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Sladkých patnáct (v roce 1993 obdržel za hudbu k tomuto filmu Českého lva za nejlepší hudbu), nebyla to pro něj žádná extra výhra. Měl prostě pocit, že je ho všude plno. „Kamarádi mi říkali: ‚Otevřu konzervu, vyskočíš z toho ty. Otevřu ledničku, vyskočíš z toho taky ty.‘ Prostě už to nebylo ono. To, o čem a jak chci hrát. Tak jsem se vrátil zase k menšinovému žánru a ten mi sedí,“ prohlásil Ivan Hlas.

Hlas jako inspirace

V posledních letech vystupuje v triu tvořeném ještě kytaristou Norbim Kovácsem a violoncellistou Jaroslavem Olinem Nejezchlebou.

„To, jak jsme se dali dohromady, je věc náhody – a těm já dávám v životě obrovský prostor. Vždycky jsem hrál s bezvadnými muzikanty, během různých období jsme se rozcházeli, s jinými zase scházeli… Jednou jsem vystupoval na dobročinné slavnosti pro postižené děti a přišli za mnou páni doktoři, že tady mají kamaráda, kytaristu, jestli by si se mnou nemohl zahrát. To víte, nemůžete tušit, kdo přijde, a přišel Norbi Kovács. Nakonec jsme místo dvaceti minut hráli hodinu a půl a už jsme spolu zůstali. A mezitím odcházel Olin Nejezchleba z Etc… Hrál mi na několika deskách a vždycky jsem po něm takzvaně pošilhával s představou, že by bylo hezké, kdyby se k nám přidal. A náhodou to vyšlo,“ okomentoval své působení v triu Ivan Hlas, který byl inspirací pro mnohé další hudebníky, například pro Janka Ledeckého.

Přečtěte si rozhovor s Jankem Ledeckým:

Hudebník Janek Ledecký oslaví šedesátku na turné
Cokoli dalšího v mé kariéře přijde, bude bonus, říká Janek Ledecký

„Seznámili jsme se v hospodě Houtyš, což je zkratka pro Hostinec U Tyšerů na Hanspaluce. Jednou mě tam coby Žižkováka přivedl můj kamarád Pavel Kučera, s nímž jsem v mém bluesovém období hrál po hospodách věci od Dylana a Rolling Stones. U jednoho stolu tam seděli Ondra Hejma, bráchové Tesaříci, Bluesberry, Krausberry a právě Ivan Hlas. Bylo to pro mě jako zjevení, protože jsem do té doby netušil, že muzika, která mě nejvíc bavila, se dá senzačně dělat v češtině,“ uvedl Ledecký.

Ten před pár lety pozval Hlase, od něhož se prý všechno naučil, k účasti na své Symphonic tour 2019. „S takovým obsazením jsem hrál v životě jen párkrát. Můžeme čekat celkovou harmonii. A tu mám vážně rád,“ nechal se tehdy slyšet Ivan Hlas.

Cesta ke štěstí

Na kontě má i několik desek. Když v roce 2016 představoval tu s názvem Krásnej dar, na níž se vrací k písním, které vedle těch mediálně známějších zapadly, řekl: „Neřekl bych, že jsem v těch písničkách objevil po letech něco nového. Ale ověřil jsem si, občas mě to i překvapilo, jak moc osobní některé ty věci jsou - mluvím třeba o písničce Já se neumím smát. Před lety, když jsem ji nahrával s kapelou, jsem si myslel, že to bude legrace, ale ona není,“ okomentoval muzikant.

V jiné písničce Žízeň zase zpívá - „chci spát, už dávno nejsem zábavných chlapík…“

Zdroj: Youtube

„Ta písnička je z období, kdy jsem ještě řádil, poměrně hodně, ale přitom jsem chtěl udržet domácí harmonii, čili ta je omluvná. Trochu se v ní shazuju - ‚v kuchyni sedím a oči se klíží a ty mě přebíráš jak starou rýži…‘. Myslím ale, že ten pocit zná každý. Také proto jsem dal Žízeň na desku Krásnej dar,“ uvedl hrdý otec pěti dětí.

Potomci po něm pobrali muzikantské vlohy a obšťastnili jej několika vnoučaty. „Jestli budu hrát v osmdesáti? Já bych rád. Myslím si, že je to dobrá cesta ke štěstí, cítím to na sobě. A když jsou šťastní lidé okolo, tak je to úplně v pořádku,“ podotkl muzikant ve zmiňovaném dokumentu Pramínek času.