Chystáte novou desku, měla jsem možnost z ní slyšet první vlaštovku Apocalypse, je to klasická rocková kytarovka. Myslíte si, že rock jako žánr žije? Slýchám, že je na ústupu.
Když jsem udělal poslední desku Always (2014), ptal jsem se svého bráchy, který nemá zájem o hudbu. „Jo, to jsou takový ty sedmdesátý léta. To je passé.“ Píšu i pro různé interprety a v Česku jsem dostal nabídku s dovětkem: „Pane Králi, prosím vás, buďte tak hodný, už žádné živé bicí, jenom mašinky.“ Ta přesnost je ale strašně nudná a předvídatelná.
Čím myslíte, že nastaly tyhle změny v muzice?
Myslím, že jsme manipulovaní televizí a propagandou. Člověku je z toho úplně špatně. Když se musím dívat na televizi s otcem partnerky, kterému je 87, tak jsou tam buď vraždy nebo politika. I to, co píší noviny, mi vadí. Je to depresivní. Tak ze mě vypadla píseň Apocalypse, která bude na mé desce Real to Real. Politici se snaží vyrobit utopii, která neexistuje. To už udělal Platón nebo Marx. Je to výtvor učitelů, kteří neznají historii a matou studenty.
I Mick Jagger teď vydal dva protest songy.
Ty jsem ještě neslyšel, tak to si je musím pustit. Těším se. Je důležité si to uvědomit a najít si to svoje. Ty správné zprávy, knihy, informace…
S Mickem jste se setkal, že?
Měl jsem dva roky nahrávací studio. Používal jsem ho hlavně na zkoušky. Kamarád mi řekl, že u mě Mick Jagger chce něco nahrát. Objevil se s černochem, kytarou a malou Drum Machinou. Znělo to úžasně!
V Česku odehrajete sedm koncertů, akusticky i s kapelou. Do repertoáru zařadíte také Alias i cover verze.
Ano, také. Když jsem neměl občanství, protože jsem pomohl jednomu Čechovi, aby mohl čistit podlahu, což bylo protizákonné, a oni mi na to přišli, tak jsem na občanství musel čekat déle. Patti Smith o mně napsala písničku Citizenship. Zahraju ji s klavírem, tak doufám, že jí udělám radost. Od Alias dám jednu či dvě.
Z cover verzí jsem vybral písničku od kapely MC5, která byla velmi populární v Detroitu a hrála v době největší revolty proti politice. Před nimi hrál vždycky Iggy Pop. Mám rád tuhle generaci muzikantů. Jsou to ikony.
Loni jste se s Iggym „potkali“ na Metronomu. Kdysi jste spolu spolupracovali. Slavil s novým albem comeback.
Byl vždycky svůj a to jsem obdivoval. I když to kolikrát přehnal a naštval gramofonové společnosti. Teď má dobrého manažera a tým mu pomáhá a už tolik neblázní a poslouchá je. Asi proto má teď tak dobré recenze.
Právě na Metronomu jste vystupoval s Jiřím Suchým, což byla zajímavá spolupráce. Na letošním turné od něj také budete něco zpívat?
Volal jsem mu, jestli je v pořádku, že bych byl strašně rád, kdyby si se mnou přišel zazpívat nebo se alespoň podívat. Je pro mě dětská legenda. Semafor je úžasný. Vždycky jsem ho přirovnával k Ježkovi… Ten člověk je tak talentovaný. Produkoval jsem dvě jeho desky a najednou jsem s ním stál na jevišti. Je to český poklad!
Jistě víte, že Lucie chystá desku Evolucie.
Nejsme zase tolik v kontaktu, ale občas mi David napíše a domlouváme se, jestli potřebují nějaké skladby. Asi čtyři jsem mu poslal. Domlouvali se s americkým producentem Tonym Viscontim. Tak jsem se divil: „Ten vás bude stát miliony.“ Uvidíme, co vymyslí.
Vždycky mi připadalo zajímavé, jak člověka ovlivní to, kde žije. Je to na vás vidět, že jste světový hudebník. Navíc oceňuji váš dokonalý outfit. Vždycky žertuji, že jste podobný Rogerovi Taylorovi z Queen a Rodu Stewartovi.
Děkuji. Po Queenech jsem šílel. Roger je můj kamarád. V kapele byl nejhezčí kluk. Holky po něm bláznily.
Roda Stewarta jsem miloval. Líbí se mi, že se umí smát sám sobě. Je to velký talent. Když jsem udělal konkurz do Patti Smith Group, řekla mi Patti, že její přítel hraje v Blue Öyster Cult a dělají předskokany The Faces. Přišel jsem, až když tam nastupoval Rod Stewart. Fotil jsem si ho zblízka, i Rona Wooda. Říkal jsem si, sakra, jak se dostanu do takový kapely. Tehdy jsem byl hlavně basák. Na basu u nich hrál Japonec, který jen stál a neusmíval se.
Jak by asi vypadal váš život, kdybyste zůstal v Česku? Trápil jste se touto myšlenkou?
Byl jsem tvrdohlavý. Když mi táta oznámil, že zůstane v Americe a já tam mám studovat vysokou a naučit se anglicky, brečel jsem. V té době jsem sledoval hitparády Jiřího Černého a myslel si, že půjde dělat hudbu i v Československu. Ale nemyslete si, v Americe bylo těžké se prosadit. Bylo tam tolik hudebních stylů a talentů. Pořád jsem jen běhal, učil se nové věci a chytal příležitost.
TOUR IVANA KRÁLE
4. září Praha
7. září Brno
8. září Opava
10. září Vysoké Mýto
15. září Mělník
