Jan Kubů z Litvínova si doma oblékl černé triko a černé rifle. Má pietu za Karla Gotta. „Je to, jako když vám zemře někdo z příbuzných, strýc nebo teta,“ svěřuje se v obýváku 49letý směnový operátor z chemičky. Patří k nejaktivnějším členům Fan Klubu Karla Gotta a k největším sběratelům jeho hudebních nosičů.

V bytě má stovky vinylových desek a cédéček - skoro všechny tituly, které vyšly v tuzemsku a cizině. „Jsem rád, že jsem mohl zažít éru, ve které Karel Gott zpíval a žil a že jsem ho poznal nejen z koncertů a prostřednictvím rádií a obrazovky, ale i osobně. Zajímal jsem se o jeho tvorbu a udělal jsem pro to maximum,“ říká Jan.

Gotta má rád od svých šesti let. Od té doby kupuje jeho desky a shání je všude možně. „Vždy jsem si ho vážil, protože to byl velký profesionál, který se na každý koncert velmi pečlivě připravoval. Byl to fenomén a zároveň slušný člověk,“ dodává fanoušek, který Gotta potkával při akcích fan klubu a jednou zpěváka navštívil v jeho vile.

Úmrtí zpočátku nevěřil. Když ho tou smutnou zprávou brzy ráno telefonicky probudil kamarád z Prahy, myslel si, že je to zase nějaká fáma, protože na internetu nic nebylo. Pak mu ale volali další lidé a televize to potvrdila. A rozrušený Jan si musel přiznat: „A je to tady!“. Že se blíží konec, věděl ze zákulisí. Mezi skalními fanoušky se od září hovořilo o tom, že mistr už nevychází ven, nebere telefony a málokoho přijímá.

Zůstanou pěkné vzpomínky a písničky

Litvínovský sběratel bude dál shromažďovat jeho desky a chystá se do Prahy na říjnový sraz členů fan klubu. Na Gotta mu zůstanou pěkné vzpomínky a písničky z jeho ojedinělé sbírky. „Jsou v ní má léta a můj čas,“ dodává, než přijme další telefonát. Mobil mu vyzvání píseň Gotta v němčině.

Karel Gott zpíval například 28. května 1988 v mostecké sportovní hale a 19. ledna 2007 v hale na Koldomu v Litvínově, kde koncert pořádal Zdeněk Uhlíř. „Karel Gott byl obrovský profesionál, který si celou přípravu na koncert sám osahal a vše si zkontroloval, takřka od uvaděčky po posledního zvukaře. Přitom to byl velice příjemný a zvídavý člověk, který se o všechno zajímal. Překvapilo mě, jaký má přehled o dění mimo muziku. O něm se nedalo říct nic špatného,“ zavzpomínal ve středu 2. října Uhlíř. Gottovi se v Litvínově líbilo, o čemž svědčí i fakt, že po koncertu navštívil after párty, což tehdy nedělal moc často. Obvykle raději pospíchal domů.

Karel Gott v Litvínově 19. ledna 2007, kdy měl koncert ve sportovní hale na Koldomu.

Karel Gott v Litvínově 19. ledna 2007, kdy měl koncert ve sportovní hale na Koldomu. Foto: archiv Zdeňka Uhlíře

Do Litvínova, kde získal nové kontakty, se vrátil 23. prosince 2007, kdy pokřtil Zvon vítězství na zimním stadionu. Od té doby se na něj po každém domácím vítězném utkání litvínovských hokejistů zvoní. Gott zvonil jako první, další tři roky zvonili vesměs bývalí hráči klubu a pak začali obsluhovat zvon převážně dlouholetí, aktivní či významní fanoušci, bývalí trenéři a jiné osobnosti.

Dvakrát se s Gottem setkal také mostecký kontrabasista a kapelník festivalového orchestru Petr Macek. Poprvé to bylo před koncertem v šatně mostecké sportovní haly, kde chtěl Gotta získat pro operetní turné po severních Čechách. I když to nevyšlo, protože zpěvák byl moc vytížený, kapelník z Mostu na něj rád vzpomíná. „Byl to takový docela obyčejný kluk, který si přede mnou na nic nehrál. Pro mě to byl ale hudební génius, který měl cit i pro operetu,“ řekl. Podruhé spolu krátce hovořili na plese v Chomutově, kde setkání zprostředkoval Felix Slováček. Když Macek před 50 lety začínal v Praze svou karieru v symfonickém orchestru, dostal nabídku od manažera doprovodného smyčcového orchestru Karla Gotta natáčet hudbu pro některé z jeho desek od Suprafonu.