Kliknutím zvětšíteVím o vás, že jste dlouho dobu působil v zahraničí a živil se jako DJ. Jaké byly vaše hudební začátky?
První přišly na řadu asi ozvučná dřívka v mateřské školce a nejrůznější pěvecké kroužky. Ale díky mé akční povaze jsem se nikdy nedostal přes první lekce Ovčáků čtveráků. Neustále mě něco pohánělo a jako dítě jsem nedokázal zůstat v klidu. Nástroje mě moc nebavily, noty mě jako dítě nebraly už vůbec.
O mnoho let později jsem stál v jednom klubu, koukal na DJe a říkal si, že by hraní mohla být fajn zábava. Vzhledem k tomu, že ve mně ten nápad přetrvával i druhý den potom, co jsem se vyspal, sedl jsem do auta a jel si nakoupit DJskou techniku, za kterou jsem utratil veškeré svoje úspory. Psal se rok 2007.
A jak jste se dostal na zahraniční podia?
Zpočátku jsem jezdil do ciziny jako turista. Nikdy jsem netoužil po kariéře profesionálního DJ a ani jsem se jím nestal. Vše vyplynulo přirozeně díky kontaktům a lidem, které jsem potkal na svých cestách a během života. Od roku 2010 jsem létal na Kostariku a do přilehlých oblastí kvůli hraní třikrát až čtyřikrát do roka. To byl asi vrchol mojí nikdy neexistující kariéry DJ a velmi rád na toto období vzpomínám.
Kudy vede cesta od DJ pultu k založení festivalu vážné hudby Bach for All?
Přes játra! Jako DJ jsem strávil po barech a klubech více než osm let. Cítil jsem, že tahle životní etapa se pomaličku začíná uzavírat. Přestávalo mě to naplňovat a neviděl jsem v tom pro sebe dlouhodobou perspektivu. Chtěl jsem začít dělat něco, co by mělo trvalejší charakter a hodnotu, ale nevěděl jsem co. V této době jsem se začal více zajímat o vážnou hudbu, chodit na koncerty, vracet se ke svým hudebním začátkům a pak najednou přišla myšlenka založit festival věnovaný tvorbě Johanna Sebastiana Bacha.
Proč váš výběr padl zrovna na Bacha? Asi bych od vás čekala něco víc cool. Soudobá vážná hudba vás nebere?
Samozřejmě se mi líbí i moderna, ale ta již své místo na české scéně měla. Postavit se proti konkurenčním festivalům, které mají u posluchačů vážné hudby v česku tradici, chtělo silného interpreta. Proto nakonec padl náš výběr na J. S. Bacha.
Takže v tom nebyla žádná osobní preference, ale spíš marketingový a obchodní tah?
Když začnete plánovat takový projekt, potřebujete mít obrovskou míru osobního přesvědčení, že je to potřeba a že vaše počínání má smysl. Především v začátcích festivalu byly investice do něj enormní a několikrát jsme stáli téměř na hranici krachu. Ale vnitřně jsem cítil, že to má smysl a nechtěl jsem to vzdát, ačkoli jsem se kolikrát ocitl finančně úplně na dně.
Kdo se pohybuje ve vážné hudbě, ví, že se na to nedá koukat jako na klasický hudební byznys, má to svá specifika, a je potřeba stále více řešit zdrojové financování. Díky naší vytrvalosti začínáme mít podporovatele nejen mezi našimi posluchači, ale také u soukromých společností, z nichž některé se staly našimi podporovateli hned od počátku. Velký díky patří také Magistrátu hl. m. Prahy a společnosti Mastercard nebo městské části Praha 1, bez jejichž pomoci by další ročníky festivalu nebyly.
Založil jste festival vážné hudby v podstatě jako laik. Předpokládám, že jste se musel obklopit lidmi, kteří jsou v této oblasti profesionálové. Kdo se včetně vás podílí například na programové skladbě festivalu a jak vzájemně vycházíte, když jste každý z úplně jiného oboru?
Ano, od první chvíle plánování festivalu jsem věděl, že se budu muset obklopit profesionály, protože moje znalosti v této oblasti jsou velmi omezené. Dnešním dnem je srdcem našeho týmu odborník na slova vzatý a programový ředitel Jakub Kydlíček, úžasná produkční Barbora Veselá, spolupracujeme s prestižní PR agenturou Seen media a na tvorbě festivalu se podílejí i další spolupracovníci, kterým bych chtěl touto cestou poděkovat.
Velmi si vážím, že tito lidé se mnou na festivalu spolupracují a že to nezabalili v počátcích festivalu, kdy jsem například neměl z čeho jim zaplatit honoráře a také za to, že máme v týmu fajn vztahy. Ono by to jinak ani nešlo. Mnohdy jsem seděl doma v domě za Prahou se svým psem a říkal jsem si, že to zabalím, ale nakonec jsme se vždy zvedli a šli dál.
Za tři roky, co festival Bach for All pořádáte, se již na domácí scéně docela slušně etabloval. Podařilo se vám splnit cíle, které jste v počátcích festivalu stanovili?
Ano letos za sebou máme již třetí ročník, a každým rokem jako festival rosteme. Nicméně je to ještě běh na velmi dlouhou trať. Smyslem festivalu je šířit odkaz J. S. Bacha a dostávat s každým koncertem do lavic více a více posluchačů. Můj osobní cíl je přesvědčit publikum, že stará hudba není jen pro staré lidi. Zatím se nám to daří a na každém koncertě potkáváme vždy více a více mladých posluchačů a to mě těší. Již od prvního ročníku také bylo naším cílem snižování cen vstupného, aby si mohl přijít poslechnou Bacha opravdu každý a po třech letech konání festivalu můžeme říct, že se nám toho podařilo dosáhnout.
Na co se posluchači mohou těšit v rámci posledního koncertu třetího ročníku, který proběhne 30. září v kostele svatých Šimona a Judy v Praze?
Na největší klasiku a jedno z největších děl J. S. Bacha. Jakožto jediná katolická mše se H-moll proslavila po celém světě a dnes je to prakticky nejhranější dílo od Bacha. Je to highlight letošního ročníku.
A plány do budoucna? Už tušíte, jak bude vypadat ročník Bach for All 2020?
Čtvrtý ročník festivalu Bach for All bude pokračováním nastolených programových linek. Chceme tak dát najevo trvalost záměru celého festivalu, a hlavně nutnou návaznost na díla, uvedená v předchozích ročnících. Časový rozvrh konání festivalu byl změněn z původních 14 dnů v prvním ročníku během července na období únor-září. Důvodem je především snaha nalákat lokální publikum a vybudovat si silnou a stabilní základnu posluchačů z řad místních obyvatel, namísto náhodných návštěvníků z řad turistů. Více informací o našem festivalu najdete na www.bachforall.cz.
19
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
