Minulý týden doma oblékl černé triko a černé rifle. Měl pietu za zemřelého Karla Gotta. „Je to, jako když vám zemře někdo z příbuzných, strýc nebo teta,“ svěřil se člen Fan Klubu Karla Gotta a sběratel hudebních nosičů s jeho písničkami Jan Kubů z Litvínova.

„Jsem rád, že jsem mohl zažít éru, ve které Karel Gott zpíval a žil a že jsem ho poznal nejen z koncertů a prostřednictvím rádií a obrazovky, ale i osobně. Zajímal jsem se o jeho tvorbu a udělal jsem pro to maximum,“ řekl Litvínovan v bytě plném muziky.

Kolik toho máte?

Mám toho hodně. Teď mám téměř 98 procent toho, co Karlu Gottovi vyšlo. Vinylových desek mám téměř pět set, ono se to nezdá, ale už jich je tolik. Elpíčka, singly, fonokarty, cédéčka, maxisingly. Sbírám i reedice, které mi ještě chybí, to znamená, jeden titul, který vyšel několikrát, ale na labelu má třeba jiné číslo vydání. V zahraničí se reedice moc nevydávaly, desky v němčině mám ale téměř všechny. Dneska se nedají sehnat, hlavně výběrová a klubová alba. Obtížně se shání i to, co vyšlo ve Francii nebo ve Španělsku. Karel Gott dokonce jednou přiznal, že neví, že mu ve Francii vyšly nějaké desky, i když tam koncertoval a já mám jeho dva singly.

Co považujete za největší raritu ve své sbírce?

Víte, největší hodnota spočívá v tom, že se jedná o ucelenou sbírku. To je to nejlepší. Jsou v tom moje léta, která jsem do toho dal. Nejde jen o peníze, ale o ten čas.

Jak a kde nosiče sháníte?

Pořád jste někde na internetu, stále někam jezdíte, sháníte i po blešácích nebo netrpělivě čekáte, kdy vám něco přijde do schránky. Třeba po noční na mě pošťačka zazvoní, abych jí podepsal zásilku a pak si vybalím věc, kterou jsem si objednal na internetu. To pak mám strašně velikou radost, že tu věc mám. Nebo když jedu do Prahy ke kamarádům, tak si mezitím odskočím do nějakého antikvariátu nebo do bazaru, protože bych tam mohl objevit něco, co ještě nemám.

Je ve vašem oboru nějak specifické Německo?

Společnost Polydor vydávala veškerou produkci Karla Gotta v Německu a ta zachycuje jeho veškerou píli, která směřovala na západní trh. A z toho mám právě úplně nejvíc. Ale nikdo na světě nemůže říct, že má od Polydoru úplně všechno, protože Polydor nezveřejňuje své seznamy. U řadových, hlavních a stěžejních desek ano, ale pak byly klubové a výběrové nebo desky s různými interprety, kde má Karel Gott třeba jen dvě nebo tři písničky.

Co teď konkrétního z těch dvou procent, které nemáte, sháníte?

Sháním třeba italský singl, ten bohužel nemám, ale jednou jsem ho viděl na e-bay. Ve své evidenci mám složku Nemám, takže mám přehled, co mi chybí. Jednu desku mám třeba ve žlutém, oranžovém, ale nemám ji s fialovým písmem. Ony totiž existují i různé designové mutace.

Máte i plakáty Karla Gotta?

Některé mám, ale já se zaměřuji na hudební nosiče. Znáte to, když bydlíte v panelákovém bytě, nemůžete ho nafouknout.

Co vaší sběratelské vášni říká vaše rodina?

Bere to. Ona je to i tak trochu nutnost, aby se mnou nějak vyšli, protože já to sbírám od malička, zhruba od šesti sedmi let. To jsem ještě bydlel v Háji u Duchcova. Když Karlu Gottovi něco vyšlo, tak jsem neváhal vybrat kasičku, jet do Duchcova a koupit si singl za 12 Kčs. Ta radost, když to získáte! Prostě vám srdce plesá a v ten den vás nikdo nemůže naštvat.

Jak jste se k tomu dostal?

Vlastně úplně náhodou. Dřív nebyl žádný internet, nebyly možnosti někam vyjet a zjišťovat, kdo je nejlepší interpret. My jsme měli doma v rodině, asi jako všichni tehdy, gramofon a nějaké desky. Z Karla Gotta tam byly třeba Hity 1971, Karel Gott 1974 nebo 1976 a já si je začal pouštět. Mně se ty písničky strašně líbily a pouštěl jsem si je pořád dokola, obě strany. Říkal jsem si, to jsou tak nádherný písničky Je jaká je, Léta prázdnin, Konec ptačích árií… To jsem skoro až brečel, když jsem měl v sobě nostalgii. A tak jsem se rozhodl, že si písničky Karla Gotta budu shánět.

Máte na tu dobu nějakou zvláštní vzpomínku?

S písní Běž za svou láskou jsem vyhrál v Teplicích hudební soutěž k Mezinárodnímu dni žen. Tuhle písničku jsem tam zazpíval jako novinku, co vyšla na singlu, který jsem si koupil. Tenkrát jsem neměl trému zpívat, byl jsem školák, a vyhrál jsem diplom. Dodnes na to nemohu zapomenout.

Čím to je, že vás ten zájem o Karla Gotta neopustil?

Já jsem si jako dítě moc neuvědomoval, jak je slavný. Byl jsem normální kluk, který se příliš nedíval na televizi a spíš běhal venku, ale jeho písničky se mi vždy líbily a to mi zůstalo. Karel Gott je fenomén. Poznal jsem ho i osobně, jednou jsem byl dokonce u něj doma, a můžu vám říct, že na to, kolik mu vyšlo desek a jak je populární i v zahraničí, tak je to skromný a slušný člověk. Neskáče nikomu do řeči a naslouchá vám. O něm se dají říct jen pozitivní slova.

Co jste na něm ještě oceňoval?

Že to byl velký profesionál, pořád se posouval vpřed. Jednou nám ve fan klubu říkal, že když jede třeba do Francie na koncert, že už dopředu musí vědět, co Francouzi poslouchají, co mají rádi. Na všechny koncerty se pečlivě připravoval a v zákulisí si do poslední chvíle předříkával, komu musí poděkovat. V každém městě to byla řada různých lidí a on na nikoho nechtěl zapomenout.

Chodil jste na jeho koncerty?

To taky, ale pracuji na sněmy v chemickém průmyslu, takže jsem si na všechny jeho koncerty nemohl brát volno.

Jak jste se dozvěděl o úmrtí?

Brzy ráno mi volal kamarád z Prahy, že se dozvěděl, že Karel Gott umřel, ale že to může být zase nějaká fáma. Probudil mě tím a vyděsil. Hned jsem šel na internet, ale nic tam nebylo. Pak mi to volala dcera a já zjistil, že to byla pravda.

Jak jste se cítil?

Je to, jako když vám umře někdo z rodiny, jako třeba teta nebo strejda. Je to smutné. Začnou vás napadat různé otázky, co bude dál, co budu říkat kamarádům a příbuzným, kteří vědí, že se Karlu Gottovi věnuju. Karel Gott byl nemocný, to se vědělo. Od září jsme jako fanoušci věděli, že už moc nevychází, že moc nebere telefony, nikoho nepřijímá a zdržuje se ve svém pokoji.

Co se teď pro vás změní jako pro sběratele?

V podstatě nic. Budu pokračovat dál. Doma ale nemám nástupce. Mé dvě děti si sice také poslechnou Karla Gotta, ale mají jiné oblíbené zpěváky. Jsou mladí a já jim svůj hudební vkus nevnucuji. Když jsou všichni doma, Karla Gotta si nahlas nepouštím. Každý máme přece své soukromí. Je ale fakt, že když byli u nás mí kamarádi, tak jsme až do večera řešili jenom Karla Gotta.

Jan KUBŮ
Směnový operátor v litvínovské chemičce, sběratel hudebních nosičů Karla Gotta a jeho velký fanoušek.
Je mu 49 let a od roku 1992 žije v Litvínově. Narodil se v Duchcově, kde měl letos výstavu části své sbírky.
Od roku 2003 je členem Fan Klubu Karla Gotta, jediného v České republice, který sídlí v pražské kavárně Čas nedaleko Karlova mostu.