Máme své bardy, básníky s kytarou, ikony trampské hudby, k nimž patří Jarka Mottl, Kapitán Kid či Wabi Ryvola. Ale pokud jde o žánr country & western, ten u nás při vší úctě k ostatním reprezentovalo jméno Honzy Vyčítala. Originální textař, karikaturista a zpěvák skupiny Greenhorns zemřel 1. března po dlouhé a těžké nemoci. Za týden by mu bylo 78 let.
Jak to všechno začalo
Na jaře roku 1964 se v ČSSR zastavil na své cestě světem americký folkový muzikant Pete Seeger. Přivezl s sebou lidové balady a kovbojské songy, jimiž během turné po řadě českých měst nakazil tuzemské publikum.
Mezi těmi, kdo jeho vystoupení hltali, byli i kluci z trampské osady Hejkalů Josef Šimek, Marko Čermák a Jan Vyčítal. Poté, co si Čermák podle Seegerova nástroje sestrojil pětistrunné banjo, založili kamarádi roku 1965 kapelu, jež vejde do dějin hned pod dvěma názvy. Ten první, svobodomyslný, zněl Greenhorns, ten druhý, znormalizovaný po neblahém roce 1972, Zelenáči. Trio doplňovali Petr Bryndač a Jiří Fallada (který stojí za nesmrtelnými Buráky).
První singl natáčeli Greenhorns pro Supraphon v roce 1967 a o tři roky později se spolu se Spirituál kvintetem a White Stars (se začínajícím Ivanem Mládkem) ocitli na vpravdě kultovním LP Písně amerického západu. To už se na postu zpěváka pyšnili hlasem Michala Tučného.
A když k nim z konkurenčních White Stars přešli Mirek Hoffmann a Tomáš Linka, na legendu bylo zaděláno.
Honza Vyčítal se zdánlivě držel vzadu. Jako autor těch nejvtipnějších a nejchytřejších textů ve svém žánru a také jako osobitý interpret, jeden z mála, jimž posluchači tolerovali výrazné ráčkování se však stal tím pověstným šídlem, které v pytli neutajíš.
Nehraj si s tou pistolí
Málokdo ví, že to on napsal s Jiřím Grossmannem česká slova k hitu Blizzard. („Když jde blizzard s vichřicí, já sám jedu vánicí…“) Ale už od prvního řadového alba „Greenhornů“ bylo jasné, kdo je tady, pokud jde o počešťování amerických kytarovek, pánem.
Posuďte sami, jaké pecky s Vyčítalovými texty tehdy lidé u svých gramofonů uslyšeli: Oranžový expres, Blízko Little Big Hornu, Když náš táta hrál, Já v poslední době dost vodjíždím k tobě… Druhá deska přinesla písničky jako Šlapej dál, Na Vánoce ráno a El Paso. Nebýt Honzy Vyčítala, neznali bychom ani slogan: „Jupí, čerte, jdi radši dál!“
A statisíce mladých dobrodruhů by u táboráku nemohly zpívat geniálně počeštěné Folsom Prison Blues z repertoáru Johnnyho Cashe: „Můj děda bejval blázen, texaskej ahasver, a na půdě nám po něm zůstal ošoupanej kvér. Ten kvér obdivovali všichni kámoši z okolí a máma mi říkala: ,Nehraj si s tou pistolí!‘“
Pytlák Říha a spol.
V dalších dekádách vystoupil do popředí Vyčítalův výtvarný talent. Už od šedesátých let kreslil Honza vtipy do časopisu Dikobraz a na humor vtělený do jeho „pajďuláků“ s nezbytnou cigaretou na spodním retu se prostě nedá zapomenout.
Vyčítalovy fórky lze rozdělit do těchto hlavních skupin: trampové, hospodští povaleči, pytlák Říha, mimozemšťané a zvířátka. Viz slavný vtip, v němž manžel u večeře brblá: „Neříkám, že mi nechutná, jen se ptám, kde je Alík.“
Činnost textaře a humoristy u vyhlášeného nepřítele „komančů“ (a tím pádem zakazovaného autora) Honzy Vyčítala postupně splynula. V devadesátém roce všechny nadchl albem Semtex, na němž parodoval kosmonautskou častušku Dobrý den, majore Gagarine (Brý Dodem Jore Marine Ga, Ga), patetický recitativ Mirka Černého Balíček karet („osm bylo trpaslíčků i se Sněhurkou“), ba dokonce svůj vlastní obrovský porevoluční hit To tenkrát v čtyřicátom pátom („kdy Plzeň osvobodil Patton“).
V nové verzi To tenkrát v šedesátom osmom nás „Rus osvobodil po svom“. A po svém žil i věčný čundrák Honza Vyčítal, tvořící jedinečnou spojnici mezi country, Semaforem, V + W, Dylanem a světem Rychlých šípů.
