Slavnostní premiéra připadá na 21. září. Neznamená to ale, že by si dal pauzu s koncertováním. Už teď má naplánovaných 24 vánočních koncertů. Na pódiu s kytarou je prý nejšťastnější. V rozhovoru povídal také o sportu, půstech i výchově svých potomků.
Jste známý neotřelým pojetím muzikálů. Zkušenosti jste načerpal v New Yorku. Uplatnil jste je v Hamletovi a předpokládám, že budete pokračovat u Iaga.
Když jsem se tehdy nechal od Martina Kumžáka vyhecovat k Hamletovi, došlo mi, že nemám žádné know-how. Vždycky jsem psal písničky i nějaké scénáře, ale nikdy ne dohromady. S Martinem jsme se rozjeli do New Yorku a během deseti dnů jsme stihli asi devět různých muzikálů. Tam jsem pochopil, že těch způsobů, jak převyprávět nějaký příběh s použitím písniček, je neomezené množství. Od té doby jsem viděl ještě víc, jezdím tam často.
Jak jste začal spolupracovat s americkým divadelním a muzikálovým režisérem Robertem Johansonem?
V roce 2002 jsem v New Yorku dělal předváděčky Hamleta a tam jsme se právě setkali. Nabídl mi pod svým vedením Hamleta přestavět, na což jsem kývl. Od té doby je to verze, která se hraje ve světě i v Praze.
Je přítomný i na aktuálních zkouškách?
Ano, bude tu až do premiéry a je úžasné spolupracovat s někým, kdo má za sebou 300 premiér v Americe a všude po světě. Je to člověk naprosto odevzdaný divadlu a koncepci má promyšlenou do posledního detailu.
S Iagem vás také inspiroval on?
Když jsme letěli z pre-miéry Hamleta v Koreji, na palubě mě vyhecoval, abych se pustil do dalšího Shakespeara. Přišel s nápadem, aby to byl Othello. Tu předlohu jsem znal a líbila se mi, viděl jsem ji v mnoha zpracováních. Chtěl jsem ovšem, abychom našli dobrý důvod, proč ten příběh převyprávět zrovna teď. Nakonec jsme Othella umístili do ryzí současnosti a dodržujeme strukturu a spoustu klasických dialogů ze Shakespeara, ale vyprávíme o trochu víc z pohledu Iaga.
Na kostýmech spolupracujete s věhlasnou návrhářkou Beatou Rajskou.
Když už jsme v současnosti, chtěl jsem, aby všechny dámy v publiku zalapaly po dechu, jak jsou kostýmy krásné. Náhodou jsme se potkali a ona na nabídku kývla. Chtěla spolupracovat s kostýmním výtvarníkem Romanem Šolcem. Také cítila deficit divadelního know-how. Propojil jsem je a hrozně se těším na výsledek.
A co vaše vystupování s kapelou? Cítím, že jste plný příprav a zkoušení Iaga. Vybavuji si dva vaše koncerty, které byly hodně muzikální s Nostitz Quartetem. Celá show nabídla mnoho nástrojů, což bylo osvěžující.
Sice jsem měl pět neděl pauzu, ale už zase koncertuji. Letos plánuji 24 vánočních koncertů. Ty jsou zcela v mé režii. Letní koncerty byly s elektrickou kytarou a jiné. Na rovinu se přiznám, že koncertování je pro mě nejsvobodnější disciplína, kterou si užívám. Aktuálně také točím další řadu televizního pořadu Tvoje tvář má známý hlas.
Nemohu nereagovat na vaše tričko s Bobem Dylanem. Co pro vás znamenají tyto hudební legendy? Vím, že máte třeba rád i Rolling Stones. Zbývá vám čas a chuť na mega koncerty?
Dylana jsem viděl asi čtyřikrát. Když měli Stouni přijet poprvé do Československa, nemohl jsem tomu uvěřit. Byl jsem na nich ještě předtím v Mnichově, protože to už šlo. Nicméně to pro mě byla satisfakce, že bolševik šel do háje a Rolling Stones přijeli. Víc už se snad ani stát nemohlo. I Dylan i Stouni jsou generace mých rodičů a vidím díky nim budoucnost hned světlejší, když vím, že i v tomhle věku stále důstojně fungují.
Takže vás určitě tato muzika ovlivňuje i ve vaší tvorbě. Textařsky vás ovlivnil Ivan Hlas, že je to tak?
Učil mě zacházet s češtinou. Byly to první české texty u folkrockové muziky, které mě opravdu bavily. Do té doby mi rock'n'roll v češtině zněl špatně. Dodnes hraju na koncertě song Dej mi prachy na klobouk, který jsem se učil v 17. Užívám si to a lidi to milujou. Když se povede dobrá písnička, která přežije deset, dvacet, třicet let, je to malý zázrak a toho si vážím.
