Janek Ledecký: Hamlet má být mladý fracek, je to k divákům férovější

Nejnovější světovou verzi – Hamlet – rocková opera – představí Ledecký poprvé také v České republice. Se zcela novým obsazením a předělávkami z pera světově uznávaného režiséra Roberta Johansona ho od února uvádí pražské Divadlo Broadway.

Patřil Shakespeare ve škole mezi vaše oblíbené autory?

Jednoznačně. Na střední škole jsem byl členem Klubu mladých diváků a první představení, na které jsme šli, byl Hamlet ve vinohradském divadle s Jaromírem Hanzlíkem v hlavní roli. Tehdy mě to úplně nadchlo, i když už jsem měl ale Hamleta několikrát přečteného. Jako malý jsem hodně četl, navíc moje maminka učila češtinu a literaturu na střední škole, takže jsem k tomu byl vedený. Když za mnou v roce 1997 přišel Martin Kumžák s tím, jestli nechci napsat muzikál Hamlet, držel v ruce úplně stejné vydání Shakespearových her, kterou jsem četl (smích).

Hamleta jste začali hrát před 14 lety, jak si vysvětlujete, že stále sklízí divácký úspěch?

Není pochyb o tom, že už jen samotná předloha je fantastická. To, že je Hamlet úspěšný u nás i ve světě, je částečně asi moje zásluha, občas jsem měl ale také velkou kliku. O podobné ztvárnění tohoto dramatu se ve světě už pár lidí pokoušelo, ale zatím si na něm všichni vylámali zuby. O to více si úspěchu vážím.

Jaké byly vaše začátky s muzikálem Hamlet?

Tenkrát, když jsem sdělil svůj záměr písničkami převyprávět Hamleta, jsem v našich divadelních kruzích vzbudil velkou nevoli. Představa, že jim na nejposvátnější krávu dramatického umění sáhne chlapík, který zpívá, že Na ptáky jsme krátký, pro ně byla naprosto nemyslitelná. Ale uplynula doba a asi už se s tím smířili.

Jak se liší původní muzikál Hamlet, který jste nastudovali v roce 1999, od verze Hamlet – rocková opera, se kterou vystupujete v současnosti?

Pod vedením Roberta Johansona, který je autorem a režisérem světové verze Hamleta, jsem připsal další tři hudební čísla, jinak většina hudby zůstává stejná jako v původním znění. Společně s Robertem jsme zásadně překopali dramaturgickou stavbu, která je nyní podstatně blíže klasickému dramatu od Shakespeara, a přitom dodržuje všechna pravidla muzikálu. Robert Johanson režíroval za svou kariéru více než 300 muzikálů a činoher, je to člověk, který ví o divadle opravdu všechno. Musím říct, že za tu dobu, co spolu spolupracujeme, jsem se naučil více než za celý dosavadní život.

Proč už v nejnovější verzi nevystupujete jako Hamlet, ale jako Claudius?

Hlavně proto, že jsem Hamleta přepsal do tenorového partu a já bych takové výšky určitě nevyzpíval. Také si myslím, že Hamlet má být prostě mladý fracek (smích). Je to vůči divákům férovější. (V hlavní roli Hamleta se alternují Václav Noid Bárta a Ondřej Ruml, pozn. red.)

Hamleta jste uvedli v USA, v Jižní Koreji, na Slovensku a v Japonsku. Na jaké další zahraniční štace se chystáte?

Úplně na  všechny, co to půjde (smích). V nejbližší době plánujeme už páté nastudování v jihokorejském Soulu a chystá se další šňůra představení v Japonsku. Prokázalo se, že Hamlet baví lidi v různých lokacích, v zemích s úplně odlišnými kulturně-historickými tradicemi. Byla by proto škoda dobrého obchodního artiklu nevyužít a budu mít radost, když to prokážeme ještě na dalších třeba padesáti, nebo - skromnost stranou - pěti stech místech.

Jak reagují na muzikál Hamlet zahraniční diváci? Setkal jste se v nějaké zemi s něčím netypickým?

Například v Jižní Koreji prožívá publikum celé představení jako rockový koncert, což je naprosto skvělé, reakce tamních diváků jsou fantastické. Mimořádný zážitek mám také z posledního castingu, na který přišlo v Soulu tisíc lidí, ve většině případů naprosto profesionálních muzikálových herců. To se s Prahou nedá srovnat, u nás polovinu lidí z konkurzu vyhodíme během prvních dvou taktů, protože to nejsou profíci. Je to ale dáno tím, že v Soulu je největší muzikálový trh na světě, hraje se tam 60 muzikálů denně… Velmi mile mě překvapilo také Rumunsko, kde jsme měli hrát už loni, ale kvůli rekonstrukci Národního divadla v Bukurešti se naše premiéra odsunula. Zhlédl jsem se tam muzikál Rebeka a musím říct, že jsem si sedl na prdel z toho, jak to bylo dobré a špičkově odvedené představení.

To by u nás asi málokdo očekával.

No právě, skoro nikdo mi to nechce věřit (smích). Pamatuji si, že když jsme za totality cestovali k moři do Bulharska, tak Rumunsko byla země, kterou bylo nutné projet, ale každý se jí bál. Než jsme do něj vjeli, tak jsme se nadechli a modlili se, abychom po cestě neměli nějaký defekt na autě, nebo aby nám nedošel benzín. Věci se prostě mění závratnou rychlostí…

Máte s muzikálem Hamlet nějaký vysněný cíl?

Už v současnosti náš úspěch předčil veškerá očekávání, která jsem do Hamleta vkládal. Nejlepší tečkou by ale bylo samozřejmě uvedení v New Yorku. Dělali jsme tam už několik předváděček, dokonce jsme dostali i divadelní cenu, ale zkostnatělost broadwayského muzikálového trhu je daleko větší, než bychom čekali. Přesto to ale nevzdávám, i když jsem pochopil, že pokud chci muzikál prosadit v USA, tak se tam musím v první řadě přestěhovat.

V minulém rozhovoru pro Pražský deník jste prozradil, že už máte napsaný další muzikál na motivy Shakespeara. Kdy se dočkáme jeho uvedení?

Mám hotové převyprávění Othella, muzikál se jmenuje IAGO a na něm jsem už od začátku pracoval s Robertem Johansonem. Na uvedení pracuji, ale bohužel jsem zjistil, že doba není vůbec jednoduchá. Sehnat na takovýto projekt peníze je v současnosti daleko složitější než tomu bylo před deseti lety. Snad jsme ale na dobré cestě.

Máte čas věnovat se vedle muzikálů také sólové dráze?

Určitě, před Vánocemi jsem měl turné s kapelou a smyčcovým Nosticovým kvartetem, objeli jsme 21 koncertů. Musím se přiznat, že ze všeho co dělám, mě koncerty baví nejvíc. V současnosti máme také roztočenou desku se Žentourem, jejíž dokončení visí jen na mně, protože jsem trochu pozadu s texty. Myslím si ale, že bychom do dvou měsíců mohli být hotovi.

Jste úspěšný muzikant u nás i ve světě, zapojujete se do nějakých charitativních projektů?

S tím jsem velmi opatrný a pečlivě si vybírám, protože se obávám, že málokterá charita opravdu splní svůj účel. Pamatuji si, že když byly povodně v roce 1997, tak mi od rána do večera drnčel telefon s prosbami, ať někam přijedu zahrát. Byl jsem tehdy asi na pěti místech a zjistil jsem, že jsem tam jediný, kdo to dělá zadarmo. Lidé, kteří obstarávají techniku a tak dále, si to samozřejmě nechají zaplatit a ve výsledku je celá charitativní akce prodělečná. Je to stejný byznys jako všechno ostatní. Tím myslím, že se dá skončit v zisku i v totálním prodělku. Charitativním akcím se nebráním, ale musí být důkladně promyšlené.

Mnoho čtenářů si určitě pamatuje, jak jste se na konci roku 2011 v živém vysílání v Českém rozhlase obul do hudební dramaturgie Radiožurnálu, kritizoval jste hlavně to, že nehraje nové písničky. Změnilo se podle vás od té doby něco?

Stoprocentně, a to velmi zásadně. Od té doby, co jsem se do tohoto monologu v přímém přenosu pustil, se věci daly do pohybu. Český rozhlas vyměnil hudebního ředitele a formát vysílání i samotný play list se diametrálně vylepšil, je mnohem pestřejší a rozhlasu to určitě významně prospělo.

Přiznám se, že i vaše písničky slyším v rádiu pořád dokola. Máte zjištěno, kterou hrají nejčastěji?

Když pominu prosinec, kdy je to dané – tam se perou Sliby se mam plnit o Vánocích a Ryba rybě – tak jednoznačně Proklínám, Na ptáky jsme krátký a Pěkná, pěkná, pěkná. Tyto písničky si užívám i na koncertech, protože při nich v podstatě nemusím zpívat (smích).

Jste pro to, aby se i písničky z muzikálů hráli v rádiích?

Pokud mají rádiový formát, tak proč ne… Láska jenom láska z Hamleta byla v roce 1999 nejhranější singl Evropy 2. Takže v tom nevidím problém. Dobrý příklad z mojí tvorby je například skladba Nikdy to nevzdám z muzikálu Galileo, kterou hraju běžně i na koncertech. Myslím si, že lidé většinou ani netuší, že je z muzikálu.

Kdo je… Janek Ledecký

- Narodil se v roce 1964 v Praze

- Vystudoval právnickou fakultu UK

- Do pozornosti publika vešel v 80. letech jako frontman rockové kapely Žentour

- V roce 1992 se vydal na sólovou dráhu

- V roce 1993 účinkoval v muzikálu Pěna dní v Divadle ABC

- V roce 1998 napsal muzikál Hamlet, který se začal hrát v roce 1999 v divadle Kalich

- V roce 2003 představil v divadle Kalich muzikál Galileo, který se reprízoval následující čtyři roky

- Po Kalichu měl Hamlet 150 repríz na Nové scéně v Bratislavě a dočkal se také rockové verze, s níž se v roce 2004 dostal až na prkna newyorského divadla Abingdon Theatre

- V letech 2007, 2008 a 2011 se Hamlet představil také v jihokorejském Soulu, v roce 2012 pak v Tokiu

- V roce 2011 představil muzikál Vánoční zázrak v Divadle Broadway

MICHAELA ROZŠAFNÁ