Časový rozestup mezi dvěma posledními deskami byl poměrně dlouhý. Co za tím bylo?
Roman Holý:
Na desce Jezus Kristus Neexistus? jsme dělali docela dlouho, protože nám sama udávala čas a rytmus. Připodobnil bych to ke káře naložené kamením, která jede z kopce, ale kam vlastně nikdo pořádně neví. Je to neudržitelné. Do jisté míry můžete její dráhu ovlivnit, ale taky ne. Proces tvoření je kreativní, není to jako skládat uhlí, na čemž se s někým domluvíte a v dohodnutém čase uděláte. Tohle se naplánovat nedá. Je to jako úhoř, který vám uniká pod rukama. A vy se jej snažíte ulovit.
Dan Bárta: Přičemž se ta ryba někdy tváří a chová jako chiméra.
Ota Klempíř: Možná bychom mohli dát i jiný příklad – je to, jako když rostou prsa. Taky neovlivníte, kam až dorostou a jak rychle.
Michael Viktořík: A kam potom spadnou… A jak daleko je vaše děti odnesou!
Ota Klempíř: Ale to se ovlivnit dá.
Michael Viktořík: No, tak já jsem tady od toho, abych říkal tyhle věci.
Roman Holý: Máme rozdělené role. Já jsem takový obyčejný muzikant, tady Ota je chytrák, Dan dělá „jakobynic“ a Michael je hňup. Anebo co kdybychom byli všichni za hňupy?
Michael Viktořík: Já vás tak vidím! A proto tolik piju! Ale k věci: Myslím, že po úspěchu desky Eskalace dobra přišel od firmy návrh, abychom na ni zkusili navázat něčím stejně kvalitním. A tak jsme se o to pokusili. Ne vždycky se to povede, takže uvidíme, jaké budou reakce. Ale jak už bylo naznačeno – nikam nespěcháme.

Tereza Černochová
Hudební tipy na léto: První album Tublatanky i novinky od Slzy a Xindla X

Fakt jste netušili, jakým směrem album povedete?
Roman Holý:
Kluci si užívají, že jsou při rozhovorech, ale nikdo z nich nehodlá říct, že největší otročinu jsem na vzniku desky oddřel já. Extrémně mě to vyčerpalo. Neustále jsem na něco čekal – na texty, na dechy, na kytary, na to, až bude mít někdo čas… Už jsem myslel, že se ničeho nedočkám a že všechno pošlu do kopru, protože to bylo nesnesitelné. Každý z nás to vnímá jinak. Je to jedno. Důležité je, že mám pocit, že jsme vybojovali přenádhernou desku, což dává smysl našemu bytí.

A o čem to tedy celé je, jak byste Jezus Kristus Neexistus? charakterizovali?
Ota Klempíř:
Deska je o vnímání světa očima zkušených lidí, kterým je padesát a více let jako nám. A ten svět je barevný. Není to jenom černobílá pravda - lež, zlo, pravda, radost, chytré, blbé… Jde o svět mezi tím vším. A aby nebyl fádní, zastřený v mlze, musíme jej pojmenovat názory, které jej nějakým způsobem atraktivně podtrhnou. To je základem této desky – přemýšlet o světě. Nešlo nám jen o vyvolávání pocitů a emocí, ty tam jsou samozřejmě, ale o přemýšlení o světě jako takovém.

Ve finále člověk zjistí, že vás to spolu musí hrozně bavit.
Roman Holý:
Ano, mám pocit, že jsme pořád takoví, jací jsme byli. Prostě hravé kozičky…
Ota Klempíř: Té hravosti jsem se od kluků naučil, protože jsem od přírody depkař, temná duše.
Roman Holý: Michael taky nebyl vždycky pozitivní, co si pamatuju…
Míchal Viktořík: Já jsem dost temnej, ale zakrývám to humorem.
Roman Holý: Aha, tak ten to má ještě takhle…
Ota Klempíř: Já nemám energii zakrývat depku humorem. Lidi mě moc neznají, v některých věcech jsem tak vážný, až mě to bolí.
Dan Bárta: Já jsem asi jedinej rozenej pohodář, vlastně jsem taková bezproblémová veselá kopa, co nezkazí žádnou legraci, nebo tak něco.

Zdroj: Youtube

Kterou písničkou jste album vykopli, která se vám jako první začala líbit?
Dan Bárta:
Já se chytnul u jediný, která tam nakonec není…
Roman Holý: Asi Fjůča. Ta byla ze staré doby jediná, která se nezměnila, ta přežila. A hned za ní šla písnička Herečky píšou, která je poklonou ženám, kterých je asi na světě nejvíc.

Michaeli, je to víceméně o vás… Jak vzpomínáte na časy, kdy vám ůča říkala - Viktoříku, ty nemáš „fjůča“?
Michael Viktořík:
Mám pocit, že to říkala všem ve třídě. Možná jiným způsobem. Ale jak všichni víme, ti, co na základce zlobí a nemají super výsledky, toho v životě kolikrát dokážou víc než premianti. Jsou samozřejmě i výjimky. Mimochodem jsem se dozvěděl, že tady Románek měl jedničky až do devítky. No tak já ne. Říkali o mně, že skončím v kriminálu. Zatím se tak nestalo a ani se tam nechystám.
Ota Klempíř: U mě to napřed bylo dobré, teda co se základní školy týká, ale pak přišlo velké utrpení. Na gymnáziu v Uherském Hradišti nám říkali: „Kdybyste byli v Praze, v Gymnázium Nad Štolou, byli byste za hňupy! Je to nejpřísnější škola v republice, kde byste propadli všichni, co tady máte jedničky nebo dvojky! Maximálně byste prolezli se čtverkami!“ Pomyslel jsem si – ježíšmarja, ještě že nejsme v Praze na Letné na Gymnáziu Nad Štolou, co je to za koncentrák? A pak, když jsem se vypravil do Prahy, vedla moje první cesta právě tam. Zjistil jsem, že je to normální budova. Ale Pečkárna za druhé světové války taky vypadala normálně. Otřásl jsem se hrůzou a utěšoval jsem se, že jsem se mohl flákat na Moravě.
Dan Bárta: Mě na základce odhadli, že se budu živit hubou. Na gymplu jsem nebyl doporučen ke studiu na vysoké škole z kázeňských důvodů, tudíž moje fjůča vypadala dosti nejistě až černě. Musel jsem kličkovat jako zajíc, abych se vyhnul vojně, takže jsem studoval na nástavbě rentgen a k tomu uklízel na hlaváku v Plzni vagóny.
Roman Holý: Já jsem chtěl být vždycky všechno jiného, jenom ne herec nebo muzikant. Ale moje maminka mě přihlásila na talentové zkoušky na konzervatoř, kde brali z pěti set dětí dvacet. Dostal jsem se tam, což se předtím zdálo být nemožné.

A co byste dělal, nebýt vaší mámy?
Roman Holý:
Vždycky jsem toužil stahovat králičí kožky, do toho trojúhelníkového drátku…
Ota Klempíř: Jo, to jsem zažíval u nás v Huštěnovicích, když projížděl kožkař a hlásal prostřednictvím amplionu: ‚Kožky, vykupujeme kožky!“ Děda na mě vždycky volal: „Otyne, běž si nějaké prodat!“
Roman Holý: Ještě jsem chtěl dělat jednu věc, a to se mi podařilo, mám to dodneška, což je čištění peří. Ano, není to na výdělek, ale člověk si může říct - čistím peří.
Dan Bárta: Já tu drobnou domácí havěť tu a tam i omračoval a podřezával, aby byl u nás na vsi o posvícení základ na omáčku.
Michael Viktořík: Vůbec nevím, o čem mluvíte. Já jsem z Prahy.

J.A.R.: Jezus Kristus Neexistus?J.A.R.: Jezus Kristus Neexistus?Zdroj: se svolením Warner Music

Ale na textech taky děláte. Jak to pak vypadá ve studiu, když dotváříte hlasovou podobu písniček?
Michael Viktořík:
S některými připomínkami přicházíme sami, když cítíme, že by se v tom kterém textu mělo jinak frázovat. A pak jde o to, abychom o naší pravdě přesvědčili velitele punkové divize, tedy Romana. Já jsem k diskusi vždy připravený, myslím, že vede ku prospěchu věci. Ota píše texty spíš jako básně, cítí z nich, že ještě nejsou úplně hotové, nechá volnou ruku v tom, jak se budou frázovat. Já to mám opačně. Když něco napíšu, už si ve většině případů představuju, jak je budu rapovat nebo popřípadě, když se zadaří, i zpívat. Troufám si tvrdit, že za tu dobu, co jsme s Danem, jsme spolu začali i trošku notovat. Pokaždé to dáme, i když Roman má občas pochybnosti. Rapování dělám s prstem v nose, věnuju se mu nejdéle z kluků, ale že zanotuju, to už je něco. To mě zvlášť těší.
Ota Klempíř: Mám to trošku jinak. Po každém odzpívaném songu jsem šťastný, že mi huba vůbec dokázala vyslovit ten proud slov, že jsem je nepopletl a že jsem je dal v jednom procentu případů na dobu. Protože víceméně jsem dopředu, jindy pozadu, ale Roman ví….
Dan Bárta: Moje úloha je víceméně doplňovací. Melodie se musí nésti a klenout v obloucích a tak dále, někdy si to i sám otextuju podle toho, co si myslím, že chtěli kluci říci, takže to buď podporuju, případně rozporuju přímo, nebo si tu jejich problematiku tak jako odvyprávím ze svého úhlu pohledu. Někdy relativizuji, jindy zvážním. Ale musí to projít přes Romana jako hudebního vedoucího a kluky, abych jim to neodváděl někam, kde to nechtějí mít. Na koncertě je to víceméně totéž plus moje oblíbená bonga, pokud to ovšem nejsou konga.
Roman Holý: Nedávno jste byli na koncertě moc dobří. Bylo to tím, že jsme hráli ve tři odpoledne, protože pak jsem měl ještě někde jinde vystoupení s Monkey Business. Vlastně to bylo bezvadné, protože ani dechová sekce, ani nikdo z nás se nestačil nalejt, takže to nebylo šílené jako často někdy jindy. Tudíž bych navrhoval, abychom koncertovali už jenom v odpoledním čase, kdyby vám to nevadilo.
Michael Viktořík: Jestli za to dostanu dvojitého panáka, tak samozřejmě souhlasím. Jinak jsem milovník show, takže mně osobně za dne chybí klubová světla. Mám tmu rád, není všechno vidět a tajemství neodkryješ.

Vystoupení americké skupiny Hollywood Vampires v Brně. Na snímku hraje na kytaru známý herec Johny Depp.
OBRAZEM: Pirát z Karibiku jako kytarista. Slavný Johny Depp zahrál v Brně

Ale zase koncerty bez alkoholu, co? Zvlášť ve vašem případě, kdy se jdou všichni bavit…
Dan Bárta:
Já už nedávám před koncertem ani během něj ani slzu, natož kapku, dlouhý, předlouhý roky, desítky let. Je to tak lepší. Hraní a zpěv jsou z určitého pohledu vlastně jemná motorika a alkohol jemnosti a přesnosti prostě vážně nepřeje.
Roman Holý: Alkohol se pije z důvodu, aby měl člověk pocit většího sebevědomí, ne aby mu bylo blbě. Může pomáhat k uvolnění se na jevišti, což je bomba. Ale realita bývá jiná. Když se nám nalejí dechy, vidím, jak se tam sunou ty vodky a lahve vína….
Michael Viktořík: Víno, oni si vodky netroufnou.
Roman Holý: Panáky pijou! To si nedovolí žádný muzikant, dokonce ani od Prince ne, to byl takový břídil. Ale ti naši mají voďana za sebou, odtroubí „tdtttt“ a už to tam sázejí. Když to vidím, jdu se zabít. Takže alkohol v zásadě dovolujeme jedinému hráči, protože to je náš diamant, a to je Michael. Jinak by se to podle mě nemělo dělat. Ono to pak hraje blbě.
Michael Viktořík: Ano, je to samozřejmě o větší odvaze a jistotě. Ze zkušenosti vím, že když si člověk něco dá, je často pregnantnější, snaží se. Ale nesmí to přehnat, překročit hranici, protože potom jsou tělo, hlava i huba unavené. A je to špatně. Ale když je to akorát, může být vystoupení hezké, říznější. Proto to mám dovolené.

Koncerty vysloveně k albu chystáte?
Roman Holý:
Ano, ale až na podzim. Už dnes ale do našeho repertoáru zahrnujeme asi dvě tři písničky z nové desky. Pokřtíme ji v srpnu v Ledárnách Braník, kam všechny zveme.