Naposledy jsme spolu mluvili před pandemií. Za covidu jsme si ještě psali ohledně vaší minulé desky Večerný hosť, kterou jste vydal v roce 2020 vlastním nákladem a kde zpíváte skladby Davida Rottera na texty básníka Milana Rúfuse. A potom se stala ta havárie.
To byl říjen 2021, tuším, že dvaadvacátého. Měl jsem koncert v Donovalech na středním Slovensku a v noci jsem se vracel domů, protože druhý den začínaly Bratislavské jazzové dni. Jak víte, jsem dramaturgem tohoto festivalu už od roku 1975, brzy oslavíme padesáté výročí. Možná jsem tedy tu noc trošku pospíchal. Nedaleko Žiaru nad Hronom srazil náklaďák na dálnici divočáka. Scéna vypadala tak, že tam stál nabouraný kamion a další dvě auta, která do něj vrazila. Já do toho vletěl, snažil jsem se objet rozházené kusy masa a levým předkem jsem zachytil jedno z těch vozidel. To mě odrazilo do svodidel… skončil jsem v tom odstaveném náklaďáku.

Můj vůz byl odepsaný, nehoda vypadala kriticky. Mně osobně se naštěstí až tak moc nestalo. Záchranka mě okamžitě odvezla do nemocnice, kde mi udělali potřebná vyšetření. A jediné, co našli, byla zlomená žeberní chrupavka. Takže se to obešlo bez ortézy, jen jsem kašlal a ztěžka dýchal. Musel jsem ležet, ale za šest týdnů jsem se z toho dostal.

To zní neuvěřitelně. A přitom první zprávy zněly velmi dramaticky.
Protože to tak působilo. Já si to nevybavuju, mě hned odvezli sanitkou do Žiaru. Ale když jsem si pak prohlížel fotografie z místa, kde ke srážce došlo, bylo vidět, že to byl masakr.

Jazzman Peter Lipa
Peter Lipa udivil novou deskou. Život se mi změnil, říká slovenský jazzman

Za jak dlouho jste si znovu zazpíval?
Přibližně po těch šesti týdnech. Ale už den po nehodě jsem se objevil na Bratislavských jazzových dnech, které jsem měl jako obvykle moderovat. Diváci věděli z médií, co se přihodilo. Tak jsem je přivítal, poděkoval, že se dostavili, a pak jsem zmizel. Z mé strany to není žádné hrdinství, traumatolog mi tohle malé vystoupení povolil.

Když se něco takového člověku stane, je to důvod k zamyšlení?
Bezprostředně po havárii jsem se jen ohmatával, abych zjistil, která část těla mi funguje a která ne. Ale potom si samozřejmě uvědomíte další věci. Především to, že všechno může zničehonic skončit. Ještě horší by bylo, kdybych něco zavinil. To bych vážně nerad. Automobil řídím dál, ale jezdím opatrněji. Stejně jsem byl zvyklý dávat si na sebe pozor, nejsem hrdina, žádné velké výšky ani rychlosti, to není nic pro mě. Po této události u mě pocit obezřetnosti pouze zesílil.

Nehoda vás zasáhla v době pandemie. Podepsala se na vás covidová léta i jinak, myslím profesně?
Když nás zavřeli do domácího vězení, bylo to smutné. Koncem ledna 2020 jsem se shodou okolností nacházel v New Yorku, kde jsem účinkoval v Carnegie Hall na večeru slovenského jazzu. Pak jsem ještě na tři dny odjel do New Orleansu, a když jsme se vraceli, už jsme si na letišti kupovali roušky. V únoru měl osmdesát let Milan Lasica, stihli jsme jeho oslavu, ale to už začínalo přituhovat. Krátce poté jsme se s přítelkyní zavřeli na chatu a říkali si, že počkáme dva tři týdny, než se ten covid přežene. Nakonec jsme tam zůstali skoro dva roky.

Z dlouhé chvíle jsem si koupil novou kytaru a rozhodl se, že se na ni naučím trochu lépe hrát – jen tak, pro svou vlastní potřebu. K tomu jsem našel nějaké staré texty, zhudebnil je… Smutné bylo, že jsme nemohli živě vystupovat. Až když začaly streamy, což bylo dost podivné, stát před kamerami a tvářit se, že hrajeme pro publikum. No, nějak jsme to přežili.

Zvukový mistr Jan Holzner se může pyšnit šesti cenami Grammy
Utajený mistr zvuku z Čech. Jan Holzner má šest cen Grammy, i za práci s Adele

Milan Lasica zemřel nečekaně, přímo na jevišti, v červenci 2021. Jak s vámi odchod vašeho dvorního textaře zahýbal?
Přišlo to náhle, byla to takzvaná krásná smrt. Každý by chtěl zemřít v situaci, kterou má nejraději. A jemu se to povedlo. V bratislavském Štúdiu L+S dozpíval koncert se skupinou Bratislava Hot Serenaders a při třetí děkovačce padl k zemi. Náš společný přítel Bolek Polívka prý od té doby na třetí děkovačku nechodí.

Milan byl pro mě kamarád a partner, spolutvůrce, člověk podobného myšlení. Během let mi napsal snad šedesát textů, čehož si velmi vážím. Dodnes říkám na koncertech, že nás Milan shora sleduje, ať mu diváci zatleskají. Večer co večer má bouřlivý potlesk. Spolupráce s ním pro mě byla velkou vzpruhou a také důležitou změnou. Díky jeho veršům jsem se do slovenštiny tak opřel, že ačkoliv jsem dříve zpíval téměř výhradně anglicky, dneska zpívám – až na těch pár starých lásek – většinu věcí ve své mateřštině.

Jeden Lasicův text máte i na nové desce NOLA. Je to písnička Čosi. Zbylo vám po něm v šuplíku ještě něco?
Zůstal mi ještě jeden, poslední rukopis, takový zvláštní, dost komplikovaný. Pro Milana je myslím docela netypický. Průběžně na něm pracuju, ale jak to skončí, to zatím říct nedokážu.

Materiál na nové CD vznikal v karanténě. Vycházel jste z nápadů, které jste měl v záloze?
Ano, projížděl jsem složky v počítači, kam ukládám práce zejména dvou svých hlavních textařů. Jedním je Rudo Rusiňák a druhým Vlado Krausz. Průběžně mi posílají, co by se mi mohlo hodit, a já si z toho vybírám. Když mám chuť, náladu či potřebu, sednu si a dělám na tom.

Známý fousáč Billy Gibbons přijíždí do Prahy se sólovou kapelou
Billy F. Gibbons: Možná to není správně, mladej, ale zní to bezvadně

Kdy jste se rozhodl, že album natočíte ve Spojených státech?
Do New Orleansu, mekky amerického jazzu, jsem se poprvé dostal v roce 1991. Tehdy jsem tam byl na konferenci pořadatelů jazzových festivalů. Od té doby jsem se tu vyskytl asi čtyřikrát, a pokaždé jsem se aspoň dva tři dny snažil být přítomen zdejšího velmi bohatého dění. Jenomže jít do nějakého podniku a požádat kapelu, která tam běžně hrává, jestli bych si s nimi nemohl zazpívat, to mi tak úplně nestačilo.

Při jedné ze svých návštěv – ještě před covidem – jsem si zašel poslechnout New Orleans Jazz Orchestra do baru Snug Harbor, což je nejlepší jazzový klub široko daleko. Po koncertě jsem oslovil jejich saxofonistu, pochválil mu jeho hru a zeptal se ho, jak to v New Orleansu chodí, když tam chcete točit desku. Poradil mi spoustu detailů, a od toho jsem se odpíchl.

Moje původní představa byla, že až příště přijedu, zůstanu ve městě delší dobu, přinejmenším dva týdny, budu chodit po klubech a seznamovat se s jednotlivými hudebníky. Přes ně seženu kontakt na další hráče, a tak to půjde dál, až dám do kupy kompletní sestavu. Pak si zamluvím termín v některém z tamních studií a pustíme se do natáčení.

Slovenský zpěvák Peter Lipa nahrál své nové album v Louisianě.Slovenský zpěvák Peter Lipa nahrál své nové album v LouisianěZdroj: se svolením 2 Media

To všechno jste ale dělat nemusel.
Začátkem roku 2022 přijel do Vídně bubeník Jamison Ross, kterého jsem znal už předtím z Bratislavy. Mám nějaká cédéčka, na kterých hraje, a jeho styl považuju za velmi dobrý. On sám je z Floridy, ale žije v New Orleansu, kam se přestěhoval, protože je to město dobré hudby. Zašel jsem za ním, vysvětlil jsem mu, jaký mám plán, a on mi nabídl, že mi udělá producenta. To byl zásadní zlom, tím pádem jsem mohl organizační stránku věci pustit z hlavy a staral jsem se už jen o to, abych dodal použitelný materiál.

Pět písniček jsem měl hotových. Slova k nim byla ve slovenštině, a mě napadlo, že bych si k nim mohl nechat napsat ještě anglické texty. Stalo se, načež jsem pořídil demosnímky s kytarou a dal vyhotovit takzvaný lead sheet. To je papír, na kterém je píseň zapsaná v její základní formě: melodie, akordy, text. A to celé jsem pak naposílal Jamisonovi. V dubnu 2022 jsme se dohodli, že v listopadu dorazím do New Orleansu. Stanovili jsme termín nahrávání: Jamison věděl, že mu asi o tři dny dříve končí povinnosti s kapelou Snarky Puppy, takže jsem se do toho pustili, hned jak se mohl uvolnit.

Proč jste zariskoval a rozdělil album zrcadlově na dvě části? Dodejme, že jde o tytéž písně ve dvou variantách – slovenské a americké. Plus jeden bonus.
Odjakživa mě to táhne ke coververzím. Ideálem pro mě zůstává balada With a Little Help From My Friends v podání Joea Cockera. Udělat coververze svých vlastních písniček, to byla až příliš lákavá představa. Hudební cítění mne a mých kolegů tady doma je jedna věc. Ale způsob, jakým k hudbě přistupují muzikanti z New Orleansu, se od našeho myšlení přece jen liší. Očekával jsem tedy, že vzniknou dvě různé verze, a vůbec nemám potřebu je porovnávat. Pro mě je podstatné to, že jsou jiné. Že můžu posluchačům předvést, jak to vlastně v muzice chodí. Hudba je ve vzduchu, létá kolem nás, a my jsme tady od toho, abychom ji zachytili každý podle svého.

Tina Turner nazpívala mnoho hitů. Její drsný hlas ladil s R&B, funkem, rockem i popem
Osm největších hitů Tiny Turner: Za každým z nich se ukrývá silný příběh

Jamison Ross září třeba na mé oblíbené albové poctě Louisi Armstrongovi, kterou před devíti lety natočil Dr. John. Spolupracoval také s Wyntonem Marsalisem a jazzovou zpěvačkou Carmen Lundyovou. To jste si asi oddechl, že máte za zády takového profíka. Točili jste ve studiu živě?
Jasně, ta naše nahrávka je klasika. Jamison si postavil bicí, měli jsme k dispozici akustický i elektrický klavír, basista a já jsme natáčeli zvlášť, jinak byli všichni pohromadě. Šlo to jako na drátkách. Bod jedna: producent rozdal členům kapely lead sheety a pustil jim do sluchátek moje demo. Bod dva: začalo se hrát a já zpíval. V momentě, kdy naše muzicírování dostalo nějaký tvar, dal Jamison pokyn do režie, že můžeme jet naostro.

Závěrečný jam v Baladě o štyroch koňoch, která patří k pilířům vašeho repertoáru, jste vymyslel vy?
Jeden z mých synů mi poradil, že by bylo dobré mít na CD jednu známou věc. Štyry koně jsem chtěl v této úpravě vyzkoušet už dlouho, takže jsem využil originální neworleanský groove. Speciálně pro tuhle písničku jsme přizvali čtyři dechaře: tubu, tedy tam se tomu říká suzafon, tenorsaxofon, trubku a trombon.

Zdroj: Youtube

Ve studiu Marigny, kde jste nahrávali, bývala kdysi tančírna. Ta v šedesátých letech vyhořela, a život se sem vrátil asi před dvaceti lety. Věříte na genia loci?
Víte co? Dávno předtím, než jsem kontaktoval Jamisona, jsem si ze všech možností vybral právě Marigny Studios. Proto mě udivilo, když mi můj producent dal stejný návrh. I když je to logické. Marigny bylo nedávno vyhlášeno nejlepším studiem v New Orleansu.

Vnímal jste, že jste na místě, kde nahrávali Alan Toussaint, Taj Mahal, Preservation Hall Jazz Band a další?
Přece jen už mám určitý věk a něco jsem snad zažil. Hlavně jsem tam ale přišel pracovat. Podobné pocity musely jít stranou, přemýšlel jsem o svých písničkách, o tom, jak je zazpívám a do jaké míry budu pro své spoluhráče dobrým kolegou. Ničím jiným jsem se nezabýval.

Jaromír Nohavica
Písničkář Jaromír Nohavica slaví 70. A startuje předprodej letních koncertů

Neříkejte mi, že jste se neprošel po okolí. Studio Maligny leží těsně vedle French Quarter. Hned za rohem máte Rampart Street, kde strávil dětství Louis Armstrong. O kus dál vyrůstal král neworleanského piana Jelly Roll Morton…
Samozřejmě, že jsem bloumal kolem. Do města jsme dorazili v sobotu večer, a celou neděli, pondělí, úterý i středu jsme si se syny a přáteli užívali. Kromě těch slavných historických míst, které vyhledávají turisté, je tam i ulice Frenchmen Street, kde se hraje vyšší level muziky. Koncerty tu začínají v půl druhé odpoledne a jede tam snad sto akcí současně. Víkendy neznají, každý klub má pořád otevřené dveře, abyste vždycky věděl, co se děje uvnitř.

Myslíte, že byste si tam taky mohl zahrát?
Někde bych si jistě zajamovat mohl, ale buďme realisté: na těch velkých festivalech, jako je New Orleans Jazz & Heritage Festival, se na hlavní stage dostanou jen světové hvězdy, které jsou schopny přitáhnout dvacet až čtyřicet tisíc diváků. Navíc nahrávat a hrát kdekoli v cizině je podle mě podstatný rozdíl. Ve studiu vytváříte něco nového, co je jen vaše. S živým hraním je to stejné tam i tady. Musíte být zvyklí obveselovat lidi, co si přišli udělat hezký víkend, dát si pivo a vyhodit si z kopýtka. Ve vyhlášených klubech jako Tipitina nebo The House Of The Blues se možná hraje lepší hudba, ale když se podíváte na běžný program v New Orleansu, tak to samo o sobě není nic mimořádného.

Peter Lipa

Slovenský jazzový zpěvák, skladatel, organizátor a moderátor hudebních akcí. Narozen 30. května 1943 v Prešově. Jeho rodiče pocházeli z Maďarska. Otec Mikuláš Löwy (Löwy Miklós) se narodil v Budapešti a roku 1944 zahynul v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau.

Slovenský zpěvák Peter Lipa nahrál své nové album v Louisianě.Slovenský zpěvák Peter Lipa nahrál své nové album v Louisianě.Zdroj: se svolením 2 MediaPeter Lipa studoval architekturu na Stavebnej fakulte SVŠT v Bratislavě. V l letech 1968–1970 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu v redakci vědy a techniky a později, mezi lety 1972–1977, jako hudební redaktor v redakci zábavy. V letech 1975–1976 postgraduálně studoval na fakultě žurnalistiky. Od roku 1977 je ve svobodném povolání.

V roce 1968 stál u založení skupiny Blues Five, která získala cenu Objev roku na 2. Československém beatovém festivalu v Praze. Od roku 1980 vystupoval s kapelou Blues Band Luboše Andršta, s níž natočil tři alba. V současnosti koncertuje se skupinou Peter Lipa Band.

Od roku 1989 je prezidentem Slovenskej jazzovej spoločnosti, v roce 1975 založil tradici Bratislavských jazzových dní. Významná byla spolupráce s jeho dvorním textařem Milanem Lasicou, ze které vzešla úspěšná alba Lipa spieva Lasicu a Návšteva po rokoch.