U diváků jste sklidila zasloužený ohlas. Jak se vám do role Jany vstupovalo, jaké jste měla pocity před a po „vaší premiéře"?

Johanka je pro mě velkým darem. Je to nádherné dílo, které se mě hluboce dotýká, takže jsem si s radostí užívala jak přípravy na tuto roli, tak i samotná představení. Cítila jsem, že je to důležitý bod v mém životě, cítila jsem jedním slovem řečeno soulad.

Pro roli vás prý oslovila a tvůrčímu týmu doporučila vaše dlouholetá kolegyně Bára Basiková, s níž se v postavě Jany alternujete. Rozmýšlela jste se vůbec?

Nerozmýšlela. Většinou v životě jednám intuitivně. Já jsem si tuto roli vysnila, takže hlava by ani neměla šanci. Srdce jasně vědělo, že je to zkušenost, kterou chci zažít. Báře moc děkuju.

Hraje ta role mezi všemi, které máte na svém kontě, nějakou výjimečnou úlohu?

Každá role je pro mě důležitá a přichází ve správnou dobu. Vždy mě naučí něco nového o mně samé a o životě. Když jsem se zabývala příběhem Jany z Arku, došla jsem tím sama pro sebe k závěru, že je pro mě důležité neztratit schopnost vidět realitu v její nezkreslené podobě, ať už je jakákoliv, a umět na ni reagovat. Díky lpění na čemkoliv ztrácíme nadhled a s tím i citlivost, začne se v nás rodit pýcha a ztrácíme i lásku, ke které směřujeme. A také jsem si silněji uvědomila, že láska neznamená nutně jen dobro. Láska obsahuje vše. Esence Johanky je mi velmi blízká jak svými klady, tak i zápory.

Jak těžká je vlastně Johanka z pohledu zpěvačky/herečky? Má nějaká úskalí? Myslím tím třeba i z pohledu vašeho prožitku na jevišti, potažmo soustředění se na výkon…

Ondřejovy písně nejsou jednoduché a jako Johanka udáváte ve spojení s kolegy energii celému příběhu, který se na jevišti odehrává. Vždy se snažím jen se uvolnit a cítit a ctít energii Johanky nebo jakékoli jiné role, ve které zrovna jsem. Nevnímám to ale jako něco těžkého nebo složitého, protože svou práci miluju a užívám si ji. Nejtěžší obecně v mém profesním životě bylo upřednostnit svobodu, život a autenticitu před svými pedantskými sklony a přesvědčením, že nesmím udělat chybu. Být připravený profesionál a zároveň se umět odevzdat okamžiku.

Johanku z Arku jsem viděla po dlouhé době (připomeňme, že měla premiéru v roce 2000). A uvědomila jsem si, že v tom množství všemožných muzikálů, které u nás vznikají, stále působí jako zjevení. Máte taky takový pocit? Pokud ano, čím to podle vás je?

Dle mého názoru nejzásadnějším prvkem úspěchu a krásy tohoto představení je hudba. Ondřej Soukup s Gabrielou Osvaldovou vytvořili nádherné dílo. A samozřejmě celý tvůrčí tým i s herci, kterými se obklopili, je neméně důležitý. Pokud se do díla vloží práce, profesionalita, ale i radost a srdce, vzniká pak opravdový kumšt. Jedno bez druhého nefunguje. A opravdového kumštu tu dnes na poli muzikálovém není příliš mnoho. Občas je z díla vytlačeno srdce a občas profesionalita. Proto je Johanka zjevení. Má tyto atributy v rovnováze.

Obecně vzato co musí muzikál mít, abyste v něm přijala roli? Co u vás rozhoduje? Musela jste třeba už i nějaký odmítnout?

Já osobně musím cítit tah, něco, co mě k představení nebo k roli táhne a váže, něco, co mě nutí na tu cestu vstoupit. Těžko to popsat slovy. Nepřemýšlím o tom příliš hlavou. Potřebuji cítit radost při představě, že jsem součástí toho daného díla. Potřebuji cítit jeho obsah, nebo alespoň mít možnost formu obsahem naplnit. Jsou i role, které jsem odmítla, protože jsem něco z toho necítila.

Účinkování v muzikálech kombinujete i s koncertováním. Chystáte něco nového s akordeonistou Aliaksandrem Yasinskim a kytaristou Michaelem Vašíčkem?

S Aliaksandrem a Michaelem jsme nedávno vydali album Kéž bouře by přišla, které jsme představili na konci roku 2016 na zimním turné, a pro tento rok chystáme další koncerty. Například 21. května nás čeká jeden z pravidelných koncertů v Praze na náplavce se skvělými hosty, na lodi Cargo Gallery. Další místa, kde budeme hrát, jsou k nalezení na www.ivamaresova.cz. Do toho samozřejmě zkoušíme a skládáme nové písně.

Hostujete i s jinými skupinami nově jste zpěvačkou Precedensu. Musí to být pro vás na jedné straně velký závazek, protože Precedens je legenda, na té druhé radost.

Myslím, že v tomto případě mě nedoporučila přímo Bára Basiková, ale basista Maťo Ivan. Martin Němec, když navštívil jeden z mých koncertů, mi nabídl, abych se stala zpěvačkou Precedens. Cítila jsem, že je to další přirozená část mé cesty. S Precedens jsem začala zpívat před více než rokem. Nevnímala jsem to jako závazek. Se vší úctou a pokorou samozřejmě. Nemůžu do ničeho dát nic víc a nic míň než sebe samu. A to dělám vždy na plno. V tomto ohledu jediný závazek, který cítím, je sama k sobě, a tím je to, abych nedělala věci napůl nebo bez radosti. Bytí s Precedens je pro mě po všech směrech skvělá životní zkušenost. V roce 2017 bychom rádi vydali album s novými skladbami, které průběžně připravujeme.