Phil Collins je zvláštní případ. Jedna z největších stálic nejen britského, ale i světového hudebního nebe na svou hvězdnou slávu vždy shlížela s nedůvěrou. Nejistota, pochybnosti, deprese a v neposlední řadě permanentní problémy se sluchem Collinse nakonec zahnaly do ústraní, kde sepsal paměti a už si zcela vážně připravoval důchodcovské bačkory.
Všudypřítomný
Někdejší frontman skupiny Genesis a pozdější úspěšný sólista byl zjevně postrašen tím, jak o něm mluvili kritici, ale i mnozí kolegové. David Bowie označil svá alba z osmdesátých let s despektem za „collinsovská“, zakladatel Pink Floyd Roger Waters s odporem ucedil, že je Phil „všudypřítomný“. Noel Gallagher z Oasis utrousil: „To, že prodáte spoustu desek, ještě neznamená, že za něco stojíte. Vezměte si Phila Collinse.“
Pravda, za leccos z toho si dobyvatel rozhlasových hitparád mohl sám. Tak jako koncem pozlátkových „osmdesátek“ nebylo možné uniknout jeho hitům Another Day In Paradise a I Wish It Would Rain Down, později zase éterem donekonečna létal jeho vzdušný popěvek Dance Into The Light. Collinsova líbivá, hladká hudba se leckomu přejedla. Zlatá éra Genesis, kteří aspoň měli špinavě rockový základ, byla zapomenuta a svět ovládly Philovy hymnické balady, nemilosrdně útočící na první signální.
Pohodový chlapík
Jen hrstka fajnšmekrů věděla, že ani tohle není pravý Phil Collins. Ten byl ve skutečnosti pevně zakotven v solidnějších žánrech a showbyznys ho až tak nezajímal. Častý spoluhráč Erika Claptona produkoval desky kultovní postavě britské folkrockové scény Johnu Martynovi a jako herec se mihl v pár dobrých filmech.
Hlavně však i jeho odpůrci uznávají, že Collins je osobně fajn, pohodový chlapík. Proto všechny zarazilo, když přiznal myšlenky na sebevraždu. Členové kapely Beautiful South ostatně v písni When I Get Back To Blighty z roku 2014 nepokrytě hlásají: „Všichni si myslí, že to Phil Collins brzy zabalí.“ Tu radost jim naštěstí neudělal. Ať už je, jaký je, neklidný hitmaker jede dál a 25. června vystoupí se svou show v pražské O2 areně.
