Za deset let, co jste na scéně, jde o vaši čtvrtou řadovou desku. Obsahuje dvanáct písniček, k nimž jste si přizvali několik hostů. Byl to od začátku záměr?
Měli jsme plán, že se nebudeme ničeho držet. Že si k desátým narozeninám uděláme radost, že si dáme dárek v podobě desky a uděláme ji pestrou. Z legrace jsme tomu začali říkat „jelení guláš“ a chytlo se to. Interní zadání pro nás bylo obklopit se hosty, které máme rádi, kteří nás inspirovali, pomohli nám, se kterými máme na té desetileté cestě něco společného. Zároveň jsme chtěli v muzice trošku reflektovat věci, které nás ovlivňovaly, vrátit se ke kořenům, jak vždycky říkáme. Prostě jsme chtěli k výročí Jelena sdělit, co je vlastně zač. Myslím, že to vyšlo, že průřez hosty i inspiracemi je na albu pestrý. Výsledek je odrazem toho, co jsme chtěli.

Každý host do něj vnesl něco svého. Jedním z nich je Jura Pavlica s Hradišťanem. Dá se říct, že je to vaše srdcovka?
Jednoznačně, protože všichni z kapely máme dlouhodobý vztah k folklóru. A Jura Pavlica s Hradišťanem jsou zářným příkladem toho, jak má folklór vypadat. Nemá to být zakonzervovaná věc, ale živá kultura. Něco, co pořád pracuje a reflektuje současnost, ale zároveň odkazuje ke kořenům. To je to, co máme v muzice rádi a čeho se snažíme dosáhnout. S Jurou a Hradišťanem jsme se potkali při vystoupeních několikrát a vždycky se nám potvrdilo, že ti největší umělci, ti nejinspirativnější lidé jsou nejvíc milí a nejvíc v pohodě. A když se v našem připravovaném materiálu objevila písnička s folklórními kořeny Miluju tě, chtěli jsme do ní dostat zvuk cimbálu, houslí, klarinetu. Okamžitě nás napadlo, že bychom k jejímu nahrání přizvali právě Hradišťan. Pánové s nabídkou souhlasili, což nás mile překvapilo.

Museli jsme do jisté míry vystoupit ze svých komfortních zón, říká Jinda Polák v rozhovoru Deníku:

Jindra Polák.
Jindra Polák z kapely Jelen: Myslím, že každý muzikant musí být trochu kočovník

A jak to bylo s Druhou trávou a Robertem Křesťanem?
Jsme s nimi provázáni úplně od začátku, protože už na prvním albu nám některá banja nahrával Luboš Malina. V bluegrassovém stylu, aniž bych chtěl nějak škatulkovat, je Druhá tráva vrcholem toho, co u nás máme. Stejně tak si vážím Roberta Křesťana po textařské stránce. Druhá tráva nás navíc na začátku naší kariéry přizvala na jeden z jejích super koncertů, což pro nás byl úžasný zážitek. A když přišla písnička z našeho nového alba Patříš sem, která je poměrně temná, má přesně ten americký country-bluegrassový feeling, říkali jsme si, že by bylo skvělé uzavřít kruh. Nebo spíš pokračovat v nekonečné osmičce a kluky k ní přizvat. Taky souhlasili, bylo to s nimi fajn.

Jelen - Patříš sem:

Zdroj: Youtube

Kateřina Marie Tichá je vaší stálou kolegyní, takže je logické, že jste ji přizvali i k vašemu aktuálnímu počinu…
Je to tak. Naše společná písnička Atomy je trošičku netradiční v tom, že je hodně minimalistická, intimní. Přemýšleli jsme, koho k ní přizvat, ale osobně jsem od začátku tíhl ke Káti, protože se známe, jsme jako sourozenci. A vlastně se mi i líbilo, že v tomto případě je její hlasová poloha jiná, než normálně bývá – ukazuje v ní svůj hlubší rejstřík. Lidé ji takto moc neznají. Neumím si představit, že bych tu písničku nazpíval s někým jiným takto bez zábran.

Ke spolupráci jste oslovili i Rybičky 48, což je trošku jiná káva. Mnozí by možná toto spojení nečekali.
To se mi na tom právě líbí. S kluky se taky dlouhodobě potkáváme, je to přesně jedna z těch kapel, se kterými nám to od začátku zaklaplo. Člověk se najednou baví s kámoši, jsme na stejné vlně. Milují rokenrol a podřídili tomu všechno. Navíc jsou to skvělí muzikanti, kolikrát až nedocenění. Když je člověk slyší, jak hrají na nástroje ve studiu, je to čistá energie. A vlastně i ty naše základy jsou společné, protože s kluky z Jelena jsme z velké části vyrůstali na rockové muzice. Ve finále naše spojení není až tak překvapivé, jak by se mohlo zdát. Naše společná písnička Je lepší se opít existuje už dlouho, ale vlastně nikdy neskončila na žádné desce. Až teď. Čerstvý vítr je pro každou kapelu vždycky dobrý a inspirující.

Kapela Jelen v čele s Jindrou PolákemKapela Jelen v čele s Jindrou PolákemZdroj: se svolením Radek Kudláček

Z písničky Na špatným hrobě na člověka dolehnou zase irské inspirace…
Ano, s bráchou Petrem jsme ji nabrali, když jsme jezdili hrát do Irska po ulicích. Zároveň nás od začátku hodně inspirovaly kapely jako Pogues nebo Dubliners, prostě irské legendy. Takže když přišel nápad na tuhle písničku, od začátku jsem v ní slyšel i Pogues. Chtěli jsme se přizpůsobit tomu, s kým to chci zpívat. Tahle je opravdu psaná pro nás, abychom se trošku vrátili tam, kde jsme to celé začali.

Bylo to pro vás v Irsku hodně náročné?
Nikdy to nebylo na dlouho. Nejdéle jsme tam byli na tři týdny v kuse, ale bylo to spojené s tím, že jsme měli odjakživa rádi irskou muziku. Vždycky nás to táhlo k tomu, že jsme se chtěli podívat, odkud opravdu je. Napřed jsme vyrazili do Dublinu, kde se ukázalo, že je to pro nás moc velké město, pak jsme popošli na jih, do Corku, a tam jsme hráli hodně. Na ulici to pro nás byla veliká škola, protože člověk není na pódiu, není oddělený od publika. Lidé si ho prostě jen tak přišli poslechnout, aby se zastavili a eventuálně mu hodili nějaké euro. To bylo hodně zajímavé. Za tu krátkou dobu jsme se dokázali propracovat do tamní komunity. Začali nás zvát na jejich koncerty po hospodách, pochopili jsme, že atmosféra a pospolitost můžou v rámci hudební scény fungovat jako rodina spíš než nějaké konkurenční prostředí.

Kapela Jelen slaví desáté výročí a naplánovala koncert v pražské O2 Areně:

Kapela Jelen.
Kapela Jelen: Je nás osm, hrajeme na divné nástroje a těšíme se na Regatu

Všechno bude dobrý… Je to nejen název vaší desky, zároveň je to motto, které může být pro mnohé povzbuzující.
Myslím, že přesně shrnuje to, o čem Jelen od začátku je. Občas nám říkají, že některé naše věci jsou depresivní. Jiní zase tvrdí, že zpíváme vesele o smutných věcech. A to se mi líbí. Nikdy to není o tom, že by situace byla bezútěšná, o nějaké bezmoci, ale naopak je o tom, že se kolem nás dějí věci, které mají naději. Je důležité vědět, že všechno přejde. To dobré i špatné. Aby přišly dobré věci, musí se stát dobré, abychom se mohli posunout. O tomto Jelen obecně je.

Na jaře vás čeká turné po divadlech a sálech s intimní atmosférou. O čem bude?
Bude se nejen zpívat a hrát, ale i vyprávět, diskutovat, smát se a možná i zatlačovat slzy dojetí při vzpomínkách na cestu ze zkušebny až do největší domácí haly. Nenechte si ujít jinou tvář Jelena, bude to osobní a neopakovatelný zážitek.