Poprvé o sobě dala kapela vědět minulý rok, když s talentovanou písničkářkou Kateřinou Marií Tichou natočila rádiový hit Tančíme spolu. Následovalo kritikou i fanoušky kladně přijaté EP Magdaléna se singlem Nebe nad Prahou. Písničky z něj jsou teď součástí i prvního oficiálního alba kapely s názvem Světlo ve tmě, které vyšlo u vydavatelství Universal Music zhruba před měsícem.

„O podobě našeho debutu jsme měli představu už v zimě, kdy jsme přišli se čtyřpísňovým EP. Natočili jsme jej přednostně proto, abychom se měli u posluchačů čím uvést. Od té doby jsme pak usilovně pracovali na dalších písničkách," říká lídr kapely Jindra Polák, který se na české hudební scéně pohybuje zhruba deset let (spolupracoval například s kapelami Dobrohošťnebo Irish Dew).

Jste hlavním dodavatelem textů, které jsou takzvaně o něčem – jde vám jejich psaní lehce?

Nápad silou nevymyslíte, lítají okolo vás a do hlavy se vám vkradou většinou v tu nejnevhodnější chvíli, kdy potřebujete dělat úplně něco jiného, rodina, práce… Snažím se tvořit během každé volné chvilky.

Třeba během cesty tramvají do práce, jak jste říkal minule…

V pražské sedmnáctce trávím dvě hodiny denně a dokonale tam funguje kouzlo nechtěného. Vidíte a slyšíte útržky desítek příběhů, před kterými není úniku. Znáte to přece, jak za vámi někdo huláká do telefonu a prostě to nejde přeslechnout? Takhle vznikla Magdaléna, která je o nevěře. V sedm ráno se nějaká slečna vymlouvala do telefonu, proč ještě není doma. O ní je ta píseň.

V té tramvaji třeba vznikl Smutný pocit z deště. Vaše oblíbená píseň?

Smutný pocit má náladu sicilského pohřbu, je o vnitřní síle, o tom, že někdy je nutné zatnout zuby a jít dál, o tom, že naděje umírá poslední. Takovéto věci nejdou vyjádřit vesele. Je to světlo ve tmě z jiného úhlu pohledu.

Od textů k hudbě – jak to vypadá, když ji tvoříte společně?

Zkoušíme buďto v Praze nebo v historické přibyslavské šatlavě, jamujeme v šatně před koncertem nebo vezmeme s rodinami deky, piknikové koše a brnkáme si na louce nebo na zahrádce v hospodě. Všechny nápady pak vysypeme na jednu hromadu a spolu s naším producentem Martinem Ledvinou hledáme jejich výsledný tvar a sound. Je neuvěřitelně trpělivý a flexibilní. Díky němu vzniklo album v pozitivní atmosféře, absolutně žádný pres.

Vzpíráte se někdy jeho radám?

Oceňuju, že z písniček, které mu předložíme, dokáže vytáhnout věci, které jsme ani netušili, že v nich jsou. Něco přidá, něco ubere, dá jim další rozměr… A jestli si necháme poradit lehce? Je známé, že někdy je pro člověka těžké překousnout vlastní ego. Protože už ale Martina znám, dělám s ním dlouho, tak mu věřím. Jeho nezávislé ucho, nezašpiněné tvůrčím procesem, je pro nás hrozně dobré, potřebné a přínosné.

Světlo ve tmě – píseň, která zazněla ve filmu Okresní přebor: Poslední zápas Pepika Hnátka, dala i název vašemu debutu. Což má určitě svůj hlubší smysl.

Díky Okresnímu přeboru si nás lidé poprvé vůbec všimli. Píseň Světlo ve tmě je takový protipól ke Smutnému pocitu, možná jeho pokračování. Je o okamžiku, o pocitu, kdy se vám chce najednou spontánně křičet, dupat, zpívat. S kluky z kapely jsme se poznali na jam sessionu u Martina ve studiu a Světlo ve tmě byla první věc, kterou jsme si společně zahráli. Zjistili jsme, že si muzikantsky i lidsky sedíme, začali jsme rozpracovávat moje staré nápady a společně jsme napsali už zmiňovanou píseň Magdaléna. Vydat celé album je další mezník. V muzice, kterou hrajeme, je totiž koncept alba, těch souvislých čtyřicet minut hudby, pořád živý a má význam. A je jedno jestli je to LP, CD, nebo iTunes download či stream na Deezeru.Stejně tak koncerty, ty jsou pro nás asi nejvíc. Je ale také fajn komunikovat s fanoušky po Facebooku nebo slyšet svoji píseň z rádia.

A jakou zkušenost teda s rádii máte, hrají vás?

Máme venku první album, před sebou první koncertní sezonu, jsme úplně na začátku a hodně nás povzbudilo slýchávat Tančíme spolu, duet s Kateřinou Marií Tichou. Musím Kátě na tomhle místě hrozně moc poděkovat. Lidé ji znají z rádia i z duetu s Lipem, svým způsobem nám otevřela dveře.

Na to, jak krátce existujete, působíte při živém hraní velice sehraně.

Udržujeme tradici těch jam sessionů, mlátíme do kytar každou volnu chvíli, hrajeme všude, kde se dá. Taky nám pomohla intenzivní studiová práce na albu. Věříme vlastním písničkám, podařilo se nám je dostat do takového stavu, že si za nimi stoprocentně stojíme. Co se týče sehrávání, tak to už je jenom kulturistika. Hrát to pořád dokola. Hrát, hrát a hrát.

Regulérní šňůru k desce neplánujete?

Určitě ano, rádi hrajeme na festivalech, ale naším cílem je být klubová kapela, mít vlastní publikum, které nám bude rozumět a my budeme rozumět jemu. Nebráníme se ani předkapelování, hráli jsme pár koncertů s Debbi a její fanoušci nás přijali bezvadně. V listopadu a prosinci pojedeme velké unplugged turné s Divokým Billem.