Jak se vám, tedy jako člověku, který si do ničeho moc nenechá mluvit a nenechá se formovat, pracuje s režiséry?
Já jsem raději, když režisér dělá svoji práci a herce nechá dělat roli. Není můj šéf. On dělá film a já dělám roli. Je to spolupráce. Dneska již nejsem ochoten tolerovat, když se mi režisér montuje do role. Chci se s ním vždycky dohodnout na začátku, abychom si řekli, co po mně bude chtít a jak to bude chtít. Když se shodneme, tak máme půlku práce z krku. Pak už to funguje podle určité dohody. A když se nedohodneme, tak do toho filmu vůbec nejdu.

Který z vašich filmů vám nejvíce přirostl k srdci?
To je těžké, opravdu nesnadné. Vždycky tam člověk zažije a najde dobré i špatné věci. A vyzdvihování jednotlivých filmů, to nemám rád.

Koukáte se na sebe v televizi?
Koukám, ale ne vždy. Není to moc příjemný pocit, protože tam vidíte spoustu chyb. Míst, kde to podle mě nefunguje tak, jak by mělo. Míst, která by se měla udělat lépe. A vždycky si říkám, že to snad moc lidí nepozná.

Cítíte se spíše hercem nebo písničkářem?
S kytarou to není profese, to je zábava. Vlastně ani nevím, jestli jsem herec. Je pravda, že jsem to studoval. Ale v muzice jsem amatér.

Kde sbíráte inspiraci pro své písně? Slyšela jsem, že vycházejí z reálných historek.
Je tam určitá autorská intence. Nikdy to není přesně tak, jak se to odehrálo. I když to na jevišti tvrdím. Podnět vychází zpravidla z toho, co se okolo mě děje.

Hrajete před různými publiky, v malých i velkých městech či na festivalech. Je mezi tím rozdíl?
Určitě. Třeba v klubu narazíte na jiné lidi než v kině. Do klubu asi těžko přijde někdo, kdo chce jen poslouchat a nezajímá ho pivo či jiné věci. Když jsou lidé podnapilí, tak mě ruší. Já už ani nehraji po desáté hodině. Už jsem moc starý, abych se přetahoval s někým o pozornost.

Vy už jste v Pelhřimově hrál. Líbí se vám tady?
Byl jsem tu na bratrově svatbě. A moc si toho z ní nepamatuju, takže spíš pozitivní vzpomínky. Ale nevím, jestli jsme nezanechali nepříznivý dojem.

Co vy sám posloucháte za hudbu? A co ze současné české scény je vám nejbližší?
Už toho moc neposlouchám, ale rád si poslechnu různé kolegy, například Karla Plíhala. Ten bigbeatový rachot, který jsem míval rád, už mě tolik neosloví. Mám raději, když to má obsahově další rozměr.

Jste proslaven svými chybami.  Kdy vás napadlo z toho udělat přednost?
Nevím, jestli jsem z toho udělal přednost. Dělal jsem, co šlo. Někdy jsem chyby zopakoval, nebo jsem s nimi počítal. Pak mě to tolik nerozhodilo. Vím, že se to stane, že chyba přijde. Problém je, že pokaždé je to někde jinde. Kdyby to bylo vždy na stejném místě, šlo by to odstranit. Takhle to nejde.

Kdo je… Jiří Schmitzer


Narodil se roku 1949 v Praze, je synem herce Jiřího Sováka. Absolvoval DAMU, od roku 1985 je členem Studia Ypsilon. Hrál mj. ve filmech Marečku, podejte mi pero!, Postřižiny, Černí baroni, Báječná léta pod psa, Kytice, Kráska v nesnázích. Za film Bumerang získal Českého lva. Působí i jako skladatel pro divadelní inscenace a písníčkář. Vydal čtyři alba a výbor svých textů vydal i knižně. V roce 1976 způsobil pod vlivem alkoholu nehodu, při které zemřel chodec.

VIKTORIE VÍTŮ