Memoáry s názvem Praha Calling (podle pecky London Calling od kapely The Clash) a s podtitulem Jít svou cestou jsou barvitým líčením strastiplné pouti počínaje divokým muzicírováním na gymplu v dobách tuhé normalizace přes sametovou euforii až po zběsilé „devadesátky“, kdy bylo možné snad všechno. Včetně toho, aby se parta pražských vysokoškoláků, co milovali Sex Pistols a Davida Bowieho, dostala do mekky amerických punkrockerů.
Jak to tenkrát vlastně bylo? Skupina Toyen - pojmenovaná po slavné surrealistické malířce, o níž se Šimeček s Václavkem dočetli v Seifertových pamětech Všecky krásy světa - měla svého času velký hit Po stopách zmizelých železnic. „Jsem tak v roce šedesát a bloumám / po stopách mrt-vých železnic, proč spíš / Tak deset kroků přede mnou jde Forman / jsme kdesi v Praze pod náspem a fouká…“
Díra na Manhattanu
EP Following The Disappeared Railroads vyšlo v létě 1991, následovalo turné po SRN a na podzim zájezd do USA, což se předtím žádným českým rockerům nepodařilo. Toyen zabodovali už při svém prvním vystoupení na Broadwayi v klubu Shooting Gallery. Ale vrcholem jejich zámořské expedice se stal koncert v CBGB, kultovní díře na Manhattanu, kam si lidé v uplynulých dvou dekádách zvykli chodit na takové osobnosti žánru New Wave, jako byli a jsou Ramones, Television, Patti Smith Group, Blondie nebo Talking Heads.
Psal se listopad 1991 a do CBGB přišly „české U2“ jak Šimečka a spol. tituloval místní tisk podpořit stovky diváků, zdaleka ne jen Čecho-američanů. „Celý náš repertoár, což bylo 21 skladeb, jsme zahráli třikrát,“ hlásí v knížce šéf kapely. „Teprve potom nás roztančené publikum pustilo z pódia…“ Že nejde o klamavou reklamu, si může každý snadno ověřit poslechem přiloženého CD Live At CBGB, jež je unikátním záznamem těchto okamžiků. Fakt, že se klip Toyen krátce nato objevil v pořadu MTV 120 Minutes, už byl jen třešinkou na dortu.
