Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jsem věrný české škole, říká Radek Baborák

Tábor - Virtuos Radek Baborák se svým orchestrem zahájí Táborské kulturní léto koncertem v Divadle Oskara Nedbala 30. června od 19 hodin.

17.6.2012
SDÍLEJ:

Radek Baborák patří mezi nejvýznamnější osobnosti mezinárodní hudební scény. Pravidelně sólově koncertuje s celou řadou světových orchestrů. Spolupracuje se špičkovými dirigenty a hudebníky.Foto: Archiv Radka Baboráka

Nikdo není kritičtější než anonymové na internetu. Právě od nich visí pod nahrávkami koncertů Radka Baboráka na YouTube vzkazy v různých jazycích: „Úžasné! Baborák je nejlepší na světě!" „Toto je mistrovství současnosti!" „Žij dlouho, Baboráku!" „Absolutní špička!" V takovém nadšení téměř zanikají skromná slova světového dirigenta Seijiho Ozawy: „Baborák je pro mě génius."

A pokračujme YouTubem: „Baborák is from Poland." Tak to teda ne! Virtuos na lesní roh neboli hornu Radek Baborák (36) je z České republiky. Narodil se v Pardubicích a stal se naším národním rodinným stříbrem. Kdekoliv zahraje, je to svátek. Vážná hudba v jeho podání přestává být vážnou a stává se laskavou a hřejivou jako maminčina dlaň. V Táboře bude Radek Baborák vystupovat se svým orchestrem 30. června v Divadle Oskara Nedbala.

Lesní roh je původem hudební nástroj lovců na honech. Co vy a lovecké hony?
Líbí se mi. Dokonce jsem na parforsních honech hrál. Myslím, že asi třikrát. Bylo to ještě za dob studií.

Já myslel, jestli jste někdy dostal od myslivců pozvánku, abyste se honu zúčastnil ne v roli hudebníka, ale třeba jako honec.
Zatím ne. Musím říct, že by mě to asi ani nezajímalo. Mě na honu baví právě ta hudební  stránka,  protože  se  mi hodně líbí lovecké fanfárové rohy. Jsou docela jiné než koncertní horny. Říká se jim naturhorny. Nemají klapky, jsou to vlastně jen zatočené kovové trubice. Hudebním skladatelům se líbily už před staletími. Využívali je, když potřebovali vytvořit právě atmosféru lovu. Na naturhorny  hraju  čím  dál  víc a baví mě to. Používám francouzský způsob tvorby tónu. Ostatně teď  je v módě hrát starou hudbu na autentické nástroje.

Má to smysl?
Myslím, že má. Já třeba díky zkušenostem s naturhornou nacházím stále víc loveckých motivů v krásných Mozartových koncertech pro lesní roh. Teď uvažuju o tom, že bych ve svém orchestru vytvořit samostatnou sekci těchto rohů. Mít tak aspoň čtyři, to by bylo pěkné. Nejen pro uši, ale i pro oko.

Proč jste si vlastně za svůj nástroj zvolil hornu? V době, kdy jste se na ni začal učit hrát, byla v lidových školách umění na Táborsku spíš doménou dívek. A myslím, že to tehdy učitelé tak vnímali – když chce holka hrát na žesťový nástroj, bude hrát na lesní roh, zatímco kluci na trubky, pozouny a tak dále.
U nás to bylo s lesním rohem tak půl na půl – kluci a holky. Ale já jsem si ho nezvolil. Spíš mi byl tak nějak vložen do ruky, protože můj nevlastní otec a zároveň první učitel Karel Křenek byl hornista. Navíc pocházím z rodiny muzikantů, takže bylo jasné, že na něco hrát budu. Nejprve jsem se učil na klavír a zobcovou flétnu, a tím se zjistilo, že hudební nadání mám. Pak už jen najít ten správný nástroj na celý život. Lesní roh byl po ruce.

Věděl jste hned od začátku, že je to osudový nástroj pro vás?
Kdepak, trochu jsem s ním zápolil. Tehdy se ještě u nás nedaly sehnat menší horny pro děti, takže nástroj byl pro mě strašně obrovský. Žádný iniciační zážitek se nekonal. To úplné spříznění přišlo až po pubertě. Vlastně až v době, kdy se naplno prohloubil můj vztah k hudbě jako takové. Hodně tomu napomohlo, že jsem udělal první zkušenosti s hraním ve velkém symfonickém orchestru, ať už na konzervatoři nebo potom velice brzy v České filharmonii. Tam, uprostřed té krásné hudby, kterou vytvářejí krásné nástroje, jsem se našel a lesní roh jsem si zamiloval.

Tohle vyznání by jistě udělalo radost vašemu profesorovi z konzervatoře Bedřichu Tylšarovi…
A určitě i jeho bratru Zdeňkovi. K němu jsem jezdil na hudební konzultace, než jsem nastoupil na konzervatoř. Škoda že už Zdeněk Tylšar není mezi námi. Když tihle pánové hráli společně dueta pro lesní rohy, byla radost je poslouchat.

Zavzpomínejte prosím na Zdeňka Tylšara. Obecně se o něm v současnosti skoro nemluví a já si myslím, že je to škoda.
Mám stejný názor. Pro mou generaci hornistů byl naprostým vzorem hudebníka. Naštěstí natočil velké množství nahrávek, které jsme si kupovali a nábožně poslouchali. Vždycky na nás působil jako přirozený suverén a obdivovali jsme, kolik toho všeho zvládne. Večer vystupoval v Německu, přes noc se vrátil, odehrál zkoušku ve filharmonii a hned odtud odjížděl na další sólový koncert. Žil naplno.

To byl úplný Jimi Hendrix lesního rohu…
Dá se to tak říct. Je škoda, že zemřel už v jednašedesáti letech. Jestli se nepletu, bylo to  na  infarkt.  I jeho  předchůdce, legendární Miroslav Štefek, zemřel poměrně brzy. Ono vůbec hodně špičkových hornistů zemřelo ještě před šedesátkou. Možná za to trochu může i fakt, že hrát na lesní roh je opravdu hodně náročné, ale hornisté si to ještě násobí svým intenzivním způsobem života.

Když vidím váš nabitý program, skoro se o vás začínám bát. Jak se vyrovnáváte s únavou na cestách, abyste pak podal špičkový výkon?
Dělám, jako že se vůbec nic neděje. Koncert je moje práce,  jdu  tedy  do  práce  jako každý jiný. A udělám ji nejlíp, jak umím.

V poslední době se stále víc prosazuje křížení hudebních žánrů. Zajímáte se i o tuhle oblast?
Už se mi to taky zalíbilo. Ne že bych hrál jiné styly na hornu sólově, ale baví mě to ve spojení s dalšími nástroji. Hodně se takovému stylu věnujeme v souboru Baborák Ensemble, v jeho menším obsazení. Upravujeme si hlavně filmovou hudbu – skladatele Nino Rotu a další. Ale máme samozřejmě širší repertoár tohoto typu. Například hrajeme argentinská tanga Astora Piazzoly. Většinou používáme víc lesních rohů, tak tři nebo čtyři, přičemž já hraju ten první, který je trošku sólovější. K tomu smyčce, klavír, harfu, basklarinet, prostě zajímavý a příjemný zvuk. Nejdeme  vyloženě  cestou křížení žánrů, ale spíš nového uchopení skladeb, které původně nebyly koncipovány pro obsazení našich nástrojů. Já našemu stylu rád říkám crossover, i když už je tohle slovo  dost  zprofanované a každý si pod něj dneska dosazuje, co se mu hodí.

Crossover je tedy vaše programové směřování?
Ne, absolutně to pro nás není  takový  ten  byznys, abychom nalákali lidi a prodali jim klasiku vloženou mezi jiné hudební styly. Vyplynulo to naprosto přirozeně. Vždyť i nás, hudebníky takzvané vážné hudby, baví i jiná hudba. Proč si ji tedy s chutí a vkusně nezahrát? Jen ať lidé vidí, že to jde i na nástroje,  které  se  nejvíc uplatňují třeba jen ve vážné hudbě. Pro některé naše nové posluchače to možná bude první setkání s takovými nástroji. Bylo by přece škoda, kdyby se o nich nedozvěděli. Třeba takový lesní roh. Vždyť lidé, kteří nechodí na koncerty vážné hudby nebo dechovky, ho vlastně nemají šanci potkat.

Zmínil jste se o dechovce. Jaký k ní máte vztah?
Kladný. Vlastně jsem na ní v dětství vyrostl. Rád vzpomínám na hraní ve velké dechovce v Holicích, kde jsem začínal v hudebce. Krásná atmosféra, legrace, muzicírování v průvodech, na náměstí, při oslavách… Měli jsme mezi sebou jak profesionály, tak obyčejné muzikanty, kteří si na svůj nástroj hrají pro radost při svém zaměstnání. Cítil jsem se mezi nimi dobře.

Posluchači vaši hru poznají už podle zvuku. Jak byste charakterizoval svůj tón?
Jsem věrný české hornové škole. Ne kvůli tomu, že je česká, ale že mi zvukově nejvíc vyhovuje. Oproti třeba německému stylu hraní je její zvuk mnohem subtilnější, jemnější a více se do něj hodí používání vibráta. Ideálem české školy vlastně je, aby se zvuk lesního rohu podobal lidskému hlasu. Tomu přirozenému, když si člověk hezky a čistě zpívá písničku.

Dá se podle hornistova tónu rozeznat, ze které země pochází?
Už ani ne. V dnešní globální době se národní specifika stírají a platí to i o hraní na hudební nástroje. Málokterý hudebník dodržuje zvyklosti své národní školy. Chápu to, doba je prostě taková. Ale myslím si, že česká škola má svoje jasné specifikum a udělal jsem dobře, že se jí držím. Od začátku mi učitel pořád kladl na srdce: „Zpívat, přednášet, sdělovat příběhy. Ale ne troubit!" Pokud žák na hornu jakoby zatroubil, dopustil se největší urážky svého nástroje. Vím, že jsem dostal dobrý základ a jsem za to svým učitelům vděčný.

Už od vzniku horny hráči rádi vymýšleli různá vylepšení jak nástroje, tak hraní. Jste také autorem nějakého „patentu"?
Ne, hraju na německý nástroj Alexander 103, ladění F a B. Je to nejrozšířenější typ lesního rohu. Nic jsem si na ní nedal přidat ani ubrat. Nejsem ani autorem žádného nového tvoření tónu. Ale svou filozofii hraní mám. Nevnímat hornu jako obtížný nástroj. Nepřijímat limity, které jí přisuzují jiní. Hraju na ni všechno. I třeba Bachovy skladby, které byly původně psané pro jiné typy lesních rohů. Musím prostě k jejich zvládnutí použít jinou techniku, musím se s tím víc potrápit, ale jde to. Dokonce jsem přehrál v přepisech pro hornový rozsah celou Školu hry na housle od Otakara Ševčíka. A taky violoncellové skladby od Bacha s spoustu dalších „nehornových" skladeb.

V jazzu se trumpetisté rádi trumfují, kdo zahraje výš. Je něco takového i mezi hornisty?
Ne. Vím, že jsou hráči, kteří dokážou zahrát vyšší i nižší  tóny  než  já,  ale  na  tom podle   mě   hudba   nestojí. A hodně hornistů taky umí hrát mnohem silněji. Pokud bych se měl nějakého takového trumfování zúčastnit, musela by to být soutěž o to, kdo umí hrát krásněji potichu nebo tvárněji. Tam bych myslím šanci měl.

Na jak dlouho si můžete dát od lesního rohu dovolenou?
Na jak dlouho chci, ale pak musím vždycky počítat s tím, že stejnou dobu budu potřebovat, abych se denním cvičením zase dostal do formy.

Myslíte si, že horna ovlivňuje i charakter člověka, který na ni hraje?
Určitě. A nejen horna. Jenomže  na  hornistech  z orchestru je to znát nejvíc. Na zájezdech se všichni vždycky drží pohromadě, i když už nemusejí. Všude chodí společně. Mají tendenci se houfovat. Jako by v tom bylo něco z toho, jak hornisté společně hrají na honech.

O čem si povídají, když usednou ke stolu v hospodě?
Samozřejmě o hudbě. O té si povídám taky rád. Ale katastrofa je, když se řeč sveze na nátrubky. Vždycky k tomu někdo odbočí, ostatní se přidají  a  nikam  to  nevede. Pak  buď  prchám  nebo  se snažím přehodit řeč na něco úplně jiného.

A na co? Vlastně jsem se nikde nedočetl, jaké máte koníčky kromě hudby.
Vaření. A vůbec všechno, co se točí kolem kuchyně.

Mám v tom hledat nějakou vyšší filozofickou souvislost s lesním rohem?
Jenom to ne. Mně prostě a jednoduše chutná. A kromě toho moje babička byla kuchařka. Asi jsem po ní pár kuchařských genů podědil. Teď  mi prosím hlavně nedávejte otázku, jestli můžu prozradit nějaký svůj originální recept. Žádný totiž nemám…

Tak si povězme něco o vašem chystaném koncertě v Táboře.
Moc se na něj těším. Procestoval jsem celý svět, ale v Táboře jsem ještě nehrál. Navštívil jsem ho jen jednou, kdysi v dětství při nějakém výletu. Vzpomínám si, že mi jeho náměstí připadalo velikánské. Už bylo načase to napravit. V orchestru máme Táboráka, houslistu Tomáše Hubku, a on s tím nápadem přišel. Oslovil táborský odbor kultury, a pokud vím, vůbec je nemusel přemlouvat. Takže 30. června v 19 hodin náš symfonický orchestr Baborák Ensemble zahájí Táborské  kulturní  léto v Divadle Oskara Nedbala. Pro posluchače jsme si připravili příjemnou klasiku. Haydna, Mozarta, Beethovena. Představím se jak v roli sólového hornisty, tak dirigenta. Baborák Ensemble je zajímavý i tím, že ačkoli má přibližně 55 členů, všichni se dobře známe a jsme přátelé, protože jsme předtím společně  hráli  v různých  souborech. Věřím, že je to na našem zvuku znát.

Odborníci i laici se vzácně shodují, že se řadíte mezi nejlepší světové hornisty. Stává se vám, že vás na ulici oslovují lidé a prosí o podpis?
Tohle se mi občas stává jen v Praze u Rudolfina, když si zajdu na kafe do některé blízké kavárny. Ale začínám mít podezření,  že  je  to  hlavně proto, že tam často visí plakáty s mojí fotkou. Nedávno mě v jedné kavárně od vedlejšího stolu pozorně sledoval malý chlapec. Po chvíli jsem mu řekl: „Proč se na mě tak dlouho koukáš?" Odpověděl: „Já tě znám."  „Nepovídej, a odkud?" A chlapec vítězně prohlásil: „Ty seš ten kluk z plakátů!"

Josef Musil

Autor: Redakce

17.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Zámečníci strojů 20 500 Kč Zámečníci strojů *ZÁMEČNÍCI. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20500 kč, mzda max. 30000 kč. Volných pracovních míst: 9. Poznámka: CZ-ISCO 72222. Nástup ihned. Osobní kontakt POUZE po tel. domluvě pan Matoušek Petr, tel.: 606 021 171. Podmínkou: vyučení v oboru zámečník, znalost čtení výkresové dokumentace a konstrukčních rozpisek, základní kurz svařování elektrodou ZK 111 nebo v ochranné atmostéře ZK 135. PD: Po-Pá 6:00-14:00 a 14:00-22:00 hod. Doba určitá (1rok) s možností prodloužení. , Nabízíme: perspektivní zaměstnání, příspěvek na závodní stravování, příspěvek na penzijní pojištění, montážní příplatky, zvyšování kvalifikace, třináctý plat, pravidelné lékařské prohlídky, dotovaná rekreace, firemní akce, mimořádné odměny. Pracoviště: Dolní 100, Prostějov. Pracoviště: Dt mostárna, a.s., Dolní, č.p. 3137, 796 01 Prostějov 1. Informace: Petr Matoušek, +420 606 021 171. Výroba - Výroba Zpracovatelé masa, ryb a příbuzní 15 800 Kč Zpracovatelé masa, ryb a příbuzní pracovníci *PRACOVNÍCI V CHOVU DRŮBEŽE - KRÁTKODOBÉ ZAMĚSTNÁNÍ. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15800 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: KRÁTKODOBÉ ZAMĚSTNÁNÍ DO 90 DNŮ. Prvotní kontakt telefonicky příp.emailem p. Kostan tel. 608 885 206, email: mykola.kostan@seznam.cz. Jedná se o práce při zpracování masa v chovu drůbeže. Podmínkou dobrý zdravotní stav bez omezení a bez jakýchkoliv infekčních nebo chronických chorob přenositelných na drůbež. PD: Po - Ne 2 směny 6:00-14:00. 14:00-22:00 hod., 38,75 hod./týdně. Místo výkonu práce: XAVEROV, a.s., výrobní areál Přemyslovice.. Pracoviště: Mk agency s.r.o. - pracoviště přemyslovice, 798 51 Přemyslovice. Informace: Mykola Kostan, +420 608 885 206. Gastronomie - Číšník/výčepní, Praha 9 - Vinoř 25 000 Kč Přijmu číšníka/výčepního do hospody v Praze 9 Vinoř. Otvírací doba od 16.00 do 3.00hod. Krátký/dlouhý týden. Platové podmínky 25.000 Kč. Požaduji dlouholetou praxi a zkušenost. Bližší info na tel. nebo osobně. Gastronomie - Gastronomie Cukrář, moučníkář 17 500 Kč Výrobci cukrovinek dělník/ce ve výrobě cukrovinek. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17500 kč, mzda max. 18500 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Místo výkonu práce : Jiří Šašinka - HORS, Na Výhoně 3824,695 01 Hodonín, kontaktní osoba: Nicole Koplíková, mzdova@hors.cz , Pro rozšíření našeho týmu přijmeme perspektivního pracovníka na pozici : dělník/dělnice ve výrobě cukrovinek., Požadujeme: samostatnost, manuální zručnost, fyzickou zdatnost, spolehlivost, schopnost pracovat v týmu, dobrý zdravotní stav, zkušenosti s prací ve skladu výhodou. FYZICKY NÁROČNÁ PRÁCE. Nástup možný ihned! Stravenky.. Pracoviště: Jiří šašinka, Na Výhoně, č.p. 3824, 695 01 Hodonín 1. Informace: Nicole Koplíková, .

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Stěžují si na stavbu domů. Nikdo je tady nezná, je to obstrukce, tvrdí starosta

Andrej Babiš junior během pobytu na Krymu
18

Synovi Babiše hrozí za pobyt na Krymu zákaz vjezdu na Ukrajinu

Internet se baví na účet Babiše: Čeká tě dovolená, chlapče. A kam, tati?

Kauza syna českého premiéra Andreje Babiše, kterého zaměstnanec Agrofertu vzal na Ruskem okupovaný Krym, hýbe nejen politickou scénou. Inspirovala také řadu vtipálků k nové vlně internetových vtipů. Kromě premiérova otcovství si nyní berou na paškál Babiše jakožto mafiána. Podívejte se na vtipy ve fotogalerii a pod článkem.  

Spojené státy tajně obvinily zakladatele WikiLeaks. Uniklo to náhodou

Zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange, který v roce 2010 stál za masivním zveřejněním tajných dokumentů o válce v Iráku a v Afghánistánu, má stále důvod k obavám. Jak zveřejnil server WikiLeaks, ve Spojených státech proti němu bylo tajně vzneseno obvinění.

Velkolepé dílo naší socialistické výstavby. Staré metro projede původní trasu B

Nejen demonstrace, vzpomínkové akce, koncerty a divadlo se v Praze plánují na sobotní státní svátek 17. listopadu. Milovníci veřejné dopravy si mohou na trase B, jak vypadala jízda metrem před pádem komunistické totality. Pražský dopravní podnik (DPP) připravil exkurzi depa Zličín i jízdu historickou soupravou typu 81-71.

Do mexické Tijuany dorazilo 1500 migrantů. Hranici střeží tisíce vojáků

U americké hranice v mexickém městě Tijuana se již shromáždilo přes 1500 středoamerických migrantů, kteří chtějí azyl ve Spojených státech. Jedná se o předvoj asi šestitisícové karavany, jež před měsícem vyrazila z Hondurasu. Na druhé straně hranice je čekají tisíce ozbrojených amerických vojáků.  

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT