Kapela Kreyson vznikl poté, co jste odešel z kapely Citron. Proč jste se tehdy rozhodl opustit kapelu a založit novou?
Ta doba byla pro mě těžká. Nedokázali jsme se tehdy shodnout na budoucím směřování a já cítil, že toužím následovat svou vlastní vizi! Chtěl jsem stvořit kapelu, která by se vyrovnala zahraniční produkci, a tak vznikl Kreyson. Rok jsem sám pracoval na koncertní scéně a do muziky dal úplně všechno… V potu tváře však vznikl „Anděl na útěku", dílo, které zůstane navždy mým nejvýznamnějším odkazem. Byli jsme zkrátka ve správný čas na správném místě.

Činnost Kreysonu jste ukončil na dlouhých deset let. Jaký byl návrat? Jak vás publikum po tak dlouhé odmlce přijalo?
Fanoušci byli naprosto úžasní! Začal jsem se vracet na scénu pozvolna, a to nejprve akustickým projektem „Nejde vrátit čas?". Reakce lidí na staré písničky mě přesvědčily, že má smysl pokračovat a probudit kapelu z dlouhého spánku.
Když jsme pak na Noci plné hvězd natáčeli živé DVD „Třinec live", cítil jsem z nadšeného davu, že se návrat podařil a Kreyson je zpět! Dojalo mě, že lidé na moje melodie nezapomněli a toužili je znovu slyšet i naživo. Právě tohle propojení umělce s fanouškem je největší dar, jaký jsem mohl jako zpěvák kdy dostat.

Metalisté mají jistě radost, že jste zpět. Nevyčítají vám však někteří vystupování s Damiens. Tam jste se od tohoto hudebního stylu vzdálil…
Věřím, že doba pokročila a většina metalových fans už není tak ortodoxní, jako v 90. letech, nicméně odpůrci této mé éry se jistě najdou. Damiens byl projekt, vzniklý v době, kdy klasický rock a metal skomíraly.
Nikdo nemohl tušit, zda se tyto styly ještě někdy vrátí, tápaly a experimentovaly i velké zahraniční kapely. Po dohodě s producentem (který se mnou odmítl dělat další „bigbít") jsme tedy zvolili na tehdejší dobu moderní aranžmá, a soustředili se na formát televizních estrád a celkově velkých médií. Pod popovější aranží ale stále zněly typické melodie a texty Ládi Křížka.

A jak se zpětně na tuto část vašeho hudebního života díváte vy sám?
Bije ve mně srdce rockera! Pokud dnes poslouchám nějakou muziku, jsou to zpravidla Led Zeppelin nebo Jimi Hendrix, a když jsem se vracel na hudební scénu, bylo to s mým nejmilovanějším hudebním „dítětem" – kapelou Kreyson. Odsuzovat ale dnes něco, co jsem dělal v určitém dobovém kontextu a osobním rozpoložení, by nebylo moudré. Vyčerpaný rock'n'rollem jsem tento krok musel udělat, abych se mohl k rock'n'rollu opět s chutí a vášní vrátit! S bráchou Mirkem jsme hráli a zpívali písničky, které jsme společně psali v dobách našeho dospívání a pokud se to někomu nelíbilo, je to v pořádku.

Nyní k samotnému vystoupení v Plaňanech. Plaňanské posvícení se řadí mezi menší festivaly, máte raději velká pódia a velké akce nebo právě komornější?
Oba typy akcí mají své nenapodobitelné kouzlo. Velké pódium je doslova omamné a dav pod ním dobije muzikanta neskutečným množstvím energie. Oproti tomu menší akce mají intimnější atmosféru a lépe tak dochází ke kontaktu mezi divákem a umělcem. Obě varianty mám moc rád – vnímám je jako dvě strany téže mince…

Prozradíte čtenářům Kolínského deníku také, co chystáte do budoucna?
Plánů mám momentálně opravdu hodně. Rozrůstá se projekt „Láďa Křížek Akusticky", v němž zpívám své nejznámější skladby za doprovodu akustické kytary, scházejí se také nápady pro nové album Kreyson a bude toho ještě víc!
Kdo má zájem, najde mě na Facebooku, nebo na mých oficiálních webových stránkách, ladakrizek.com, kde můžete všechny mé současné aktivity sledovat…