Třetí CD Mandrage nazvali „Po tmě jsou všechny kočky stejný", aktuální turné „Všechny kočky tour". Ve 20.30 nejprve zahrají Animé.

Kapelo, chodí teď na vaše koncerty víc koček než dříve?
Koček i kocourů chodí podobně. Jen se tohle turné tančí víc než na tom minulém či na turné po divadlech, kde všichni seděli a maximálně si podupávali nohou. Máme velký štěstí a radost z tý neklesající tendence. Není tak těžký vyhoupnout se do veřejného povědomí, složitý je udržet se tam, zůstat atraktivní pro lidi, co si kupujou lístky. To se nám zatím, bohudík, stále daří.

A co na to vaše slečny?
S tímhle nikdy naše dívky neměly problém, vždy nás podporovaly. Pokud nám některý z našich vztahů v minulosti nevyšel, nešlo z toho obvinit „kočky z koncertu".

Který hit si teď z nového CD užíváte vy a který publikum?
Každý to máme jinak. Lidi z ní rozhýbá Jaguár na krku i Travolta. Když hrajeme Brouky, od začátku do konce všichni zpívají s námi, Ona se smála je roztleskávací. Nejradši hrajeme Marmeládu. Je těžká, aby to byla zábava, ale ne složitá, aby se na to člověk musel víc soustředit a neužil si koncert.

Ušili jste si na sebe s novou výpravnější scénou bič?
Vždy si ho ušijeme, s každou novou scénou. Teď nás trápí obrovitánská zrcadlová deska za námi; je z polykarbonátu, to je hladký plast jako plexisklo. Od něj se zvuky bicích i kytary odráží, v obtížnějších sálech to nepříznivě ovlivní sound. Naše kostýmy jsou z ovčí kůže, je v nich pod světly teplo; na letních festivalových pódiích to bude o infarkt. Naštěstí naši show chválí lidi i tisk.

Jaká radost pro vás bylo Divadelní turné zaznamenané i na DVD, přidaném k CD? Vrátíte se ještě někdy k akustice?
Návraty k akustice zatím neplánujeme. Byť jsme si turné užili a z DVD máme radost, zatím jsme šťastni, jak jsme.

Poprvé zahrajete v Ústí na samostatné show. Proč jste se mu dlouho vyhýbali? Byli jste tu jednou na festivalu, častěji jste třeba v Kadani nebo v Děčíně.
No je fakt, že si nevzpomínáme, že bychom tam kdy samostatně hráli. Těžko říct proč, tyhle koncertní tradice vznikají strašně samovolně. V Kadani jsme byli prvně snad s Harlejem v roce 2009, bylo to dobrý, tak jsme tam jeli znovu, zas to bylo dobrý, tak jsme tam jezdit nepřestali. Do Ústí nás Harlej ani nikdo jiný nevzal, takže jsme váš kulturní dům museli objevit až teď. Tak věřme, že tu zahájíme další koncertní tradici a že se budeme rádi vracet!

Vnímáte, jak se letní festivaly mění? S Open Air Festivalem v Panenském Týnci, kde jste kdysi hráli, nám před pár lety zmizel největší vícedenní rockový festival Ústeckého kraje…
Vnímáme. Paleta akcí se dynamicky mění, něco vzniká, jiné končí, něco se z akce s opékáním buřtů mění v mega akci a naopak. Zmizel Planet festival i ten Open Air, Sázava fest není, co býval, Rock for People jsou dva (či už zas jeden?). Vznikly Kryštof kempy, Utubering, mnohé majálesy dorostly obřích rozměrů.Mění se trendy, na něž reagují lidé. Na ty musí reagovat festivaly, chtějí-li se udržet. Jakmile vám to uteče, konkurenci už nedoběhnete.

Na akustickém turné „Divadelní tour (o)d začátku" jste přiznali, že vaši otcové ve své kapele hrají latinskoamerickou muziku. Ovlivnilo vás to kdysi a pak třeba při oné Divadelní show?
Nijak zvlášť. Ačkoli… Před asi čtyřmi či pěti lety nás oslovil tajemník Karla Gotta, že pan Gott oslovoval „mladé a populární umělce" té doby, přál si od nich napsat píseň. Složili jsme mu narychlo dva megahity, jeden se jmenoval Držte si klobouky a druhý se nesl v příjemném kubánském bolerkovém rytmu. Jestli si dobře pamatujeme, byl o dívce, která „je krásná po setmění," což jsme nemysleli zle, každopádně panu Gottovi se to asi nelíbilo a ani jednu z našich písní nakonec nepoužil.

V Ústí končíte turné po ČR. Kde vás příznivci hodně příjemně překvapili?
Po těch letech už máme každé město spojené se zážitkem, který tam prožíváme vždy znovu. V Brně jsou milí lidé, tančí a zpívají, v Ostravě jsou zdánlivě méně milí, ale víc tančí a obecně paří, v Plzni jsme nejvíc nervózní, je to vždy první koncert po dlouhé době, v Praze bývá nejvíc lidí, v Táboře a v Budějovicích jsou největší mejdany, na Liberec máme ukrutné vzpomínky z hotelu Babylon, kde nás honili duchové… Tak ještě uvidíme, co si o víkendu odneseme z Ústí.

Bylo i něco, co vás zaskočilo? Třeba v éře hloupých chřipek…
Byli jsme nuceni na turné přesunout show v Bratislavě i v Brně. Na vině byl ale vysoký cukr, ten uvrhl našeho zpěváka Víťu na pár dní na nemocniční lůžko. I chřipkami jsme si všichni prošli, náš kytarista Pepa Bolan hrál letos pár koncertů dokonce se zápalem plic, ale obecně se držíme toho, že dokud se můžeme hýbat, tak hrajeme. Lístky na koncerty si často koupí víc než tisíc lidí, celá kapela i s doprovodným týmem čítá 23 duší. Ty všechny lidi nemůžeme odbýt jen proto, že někdo má teplotu.