Na okamžik, který se zlatým písmem zapsal do historie české pop music, vzpomínal Karel Gott takto: „Prvním mezníkem v mé kariéře byl večer, kdy si mne do kavárny Vltava přišli poslechnout Jiří Šlitr s Jiřím Suchým. Když slyšeli, jak zpívám píseň Only You, nabídli mi angažmá v Semaforu!“

Aby na dobře zavedenou scénu nepřišel s prázdnou, napsali mu zakladatelé jednoho z nejpopulárnějších pražských divadel přímo na tělo (a pod jasným vlivem slavného love songu skupiny Platters) písničku Oči sněhem zaváté. Ta se stala prvním z dlouhé řady Gottových hitů a rovněž mu přinesla jeho prvního Zlatého slavíka.

Sedmého března 1963 mělo premiéru písničkové pásmo Zuzana není pro nikoho doma, v němž se Karel Gott poprvé představil semaforskému publiku. Spolu s ním v představení účinkovali také Hana Hegerová, Pavel Sedláček a Milan Drobný. Waldemar Matuška už v té době na prknech Semaforu nevystupoval, jelikož se v předešlé sezoně nepohodl s vedením. Pro Jiřího Suchého tedy příchod Gotta znamenal šanci vyrovnat jistý pěvecký deficit.

Šlitr si mnul ruce

„Když jsme mu kdysi s Jiřím Šlitrem nabídli smlouvu a on ji podepsal, radovali jsme se, že Semafor bude mít zpěváka,“ napsal Suchý v průvodním slovu ke Gottovu albovému kompletu Story z roku 1989. „My ostatní jsme byli herci a to jen s určitou dávkou shovívavosti , kteří taky zpívali. A Jiří Šlitr nepřestával toužit po hlasech, pro které by mohl psát náročnější kompozice, než byly popěvky a kuplety, jež jsme mu celkem spolehlivě odváděli. Pro Karla Gotta bylo možno složit cokoliv a on to zazpíval. Skladatel si mnul ruce.“

V pásmu Zuzana není pro nikoho doma interpretoval belcantový romantik kromě „Očí“ ještě dvě další písně, pro něj dosti netypické: jézéďácký western Zdvořilý Woody přežil dodnes, ovšem pouze jako určitá kuriozita. Zato písnička Sáně ačkoli vyšla na singlu nebyla z těch, které přetrvají věky. Oči sněhem zaváté slýcháme z rádia stále, málokdo však ví, že v šedesátých letech vznikla i velmi slušná anglická varianta. Karel Gott ji pod názvem Snowdrift Eyes natočil na své exportní album The Golden Voice Of Prague.

Trezor ve sklepě

Rok 1964 se nesl ve znamení hudebních filmů. V muzikálu Starci na chmelu zpíval představitel hlavní role Vladimír Pucholt hlasem Karla Gotta, že „den je krásný“. Karel Fiala coby Limonádový Joe ve stejnojmenné westernové parodii zase pěl Gottovými ústy nonsensovou árii So Far.

Osobně se však idol dívčích srdcí objevil pouze v semaforské revui Kdyby tisíc klarinetů, kde ztělesnil zpěváka jménem Benjamin Novák. Zde si také zazpíval nezapomenutelný duet s Evou Pilarovou Dotýkat se hvězd. Téhož roku Gott účinkoval na festivalech v Monte Carlu a Sopotech, byl hostem prvního Mezinárodního jazzového festivalu v Praze, získal prvního Zlatého slavíka a vyhrál soutěž Hledáme písničku pro všední den se svižným hitem Úterý.

V roce 1965 zvítězil v soutěži Písničky na zítra se skladbou Tam, kam chodí vítr spát a v rozhlasové hitparádě Dvanáct na houpačce překvapivě zabodoval s vypalovačkou Trezor, kterou natočil s rockovou skupinou Olympic. „Tehdy jsem si připadal, jako kdybychom dělali nějakou ilegální undergroundovou práci,“ vyprávěl po letech. „Bylo to ve sklepě nějakého činžáku na Vinohradech a natáčeli jsme na po domácku sestavenou aparaturu.“