Karel Plíhal završil šedesátku. Písněmi baví už tři dekády

„Jeho písničky by mohly spojovat generace, jenže o tom ta starší zatím neví. Snad proto tak dlouho trvalo, než se jim otevřely brány nahrávacích studií, zatímco věrní mladí posluchači jich už léta znají desítky,“ psal Čestmír Klos ve svém textu na obalu eponymního debutu Karel Plíhal v roce 1985, a možná tehdy ještě ani sám netušil, jak pravdivá slova to jsou.

Hravé texty i svébytná poetika jsou to, co pojí tvorbu Karla Plíhala víc než tři dekády.

Jeho krátké příběhy, jež reflektují drobnosti z běžného života a mívají vtipnou pointu, baví už několik generací. I mladší umělci se od něj inspirují. Například Mňága a Žďorp přezpívala jeho píseň Dvě spálený srdce (Nagasaki Hirošima).

Zhudebnil Kainarovy básně

Rodák z Přerova se na hudební scéně pohybuje od roku 1982.

Mimo své tvorby složil hudbu k řadě inscenací Moravského divadla Olomouc, mimo jiné Zlatovláska, Sluha dvou pánů, Utrpení Dona Perlimplína, Manon Lescaut, Cyrano a další.

Krásná zrzka za pianem Tori Amos slaví. Je jí 55 let

Hudba

Zhudebnil některé Kainarovy básně, režíroval nahrávání alb Jarka Nohavici, Petra Fialy a kapely Mňágy a Žďorp či bratří Ebenů.

V roce 2006 vydal také sbírku svých básní Jako cool v plotě.

Zatím poslední řadová deska nazvaná Vzduchoprázdniny vznikla v roce 2012 a od kritiků sklidila chválu. Získal za ni také ocenění Anděl v kategorii Folk & country.

Teprve v roce 2015 vyšla kompilace s jeho největšími hity. Sestavila ji legenda hudební žurnalistiky Jiří Černý. Best of album se jmenuje Skříň s beduíny a obsahuje skladby z let 1990 až 2005, ovšem i živé záznamy písní, které vznikly dříve. Dá se tedy říct, že jde o kompletní best of s výjimkou skladeb z posledních Vzduchoprázdnin a vystihuje Plíhalův talent básnický i hudební.

Královna soulu Aretha Franklinová zemřela. Bylo jí 76 let

Hudba

Rozšířená albová reedice, která právě vychází u Supraphonu, poprvé shrnuje prakticky celé Plíhalovo supraphonsko-pantonské nahrávací období, vymezené osmdesátými léty.

Posluchač na dvou discích najde první dvě dlouhohrající práce a také singlové či festivalové bonusy.

„Přídavky na prvním CD představují singlové a koncertní verze sedmi písniček, včetně Oldfieldova Ommadawnu. Čtyřpoložkový bonus na druhém cédéčku je pak malým koncertním záznamem roku 1989, od letních Svojšic po prosincovou Lucernu, tedy od ještě jinotajné Špíny po vědoucně ironické polistopadové Co jsme si, to jsme si,“ poodhalil Michal Máka ze Supraphonu.