Karlíček byl kvítko z čertovy zahrádky, vypráví o Karlu Zichovi jeho sestra, paní profesorka Marie Bořek-Dohalská. „Chodil v takovém ošoupaném zimníčku, nenápadný, ale byl u všeho, co se semlelo. Jednou například maminka slyšela ze školy naproti hlášení: ,Žádáme důrazně rodiče, aby nedovolovali dětem nosit do školy zbraně.‘ Máma se pokřižovala, no těbůh – kluci a já jsme totiž dostali k Vánocům vzduchovku! Měla přijít do školy a hlavně se zastavit na policejní stanici, protože Kulíšek (tak se Karlovi říkalo) si vzal vzduchovku do školy, i s těmi kovovými špuntíky, které sice nemohly nikoho zranit, jenže jeho nenapadlo nic lepšího než střílet po pomocnici Veřejné bezpečnosti.“
Hraní s bráchou
Dědeček Otakar Zich byl významným estetikem a skladatelem, babička Marie Zichová učitelkou a náčelnicí domažlického Sokola. Dědeček z maminčiny strany Karel Moravec, původně houslista, ale záhy violista Ševčíkova-Lhotského kvarteta, studoval u Otakara Ševčíka společně s Janem Kubelíkem…
Karel Zich měl na co navazovat, stejně jako jeho nadaný bratr Otakar. Právě Otík přivedl Káju ke kytaře, ačkoliv sám hrál hlavně na housle. Půjčoval mu elpíčka, navedl ho na rádio Luxembourg, později mu nechal poslat z Ameriky desky Elvise a Jerryho Lee Lewise… Také Karla seznámil s dalším klukem z Vinohrad, jistým Michalem Prokopem, díky němuž se Zich ocitl v první skupině – nějakém Framusu.
Předběhl Smokie
„Karel Zich byl náš spolužák, o pár let mladší než my,“ vypráví Prokop. „Znali jsme spíš jeho staršího bratra Otu. O něco později, když jsme hledali zpěváka, nám Ota Karla doporučil.“ Skvělý hráč na dvanáctistrunku a majitel nezaměnitelného témbru však nakonec zakotvil ve zcela jiném souboru: Spirituál kvintetu.
„Z mého pohledu to byl okamžitý přínos,“ říká kritik Jiří Černý. „Nejenže jim do souboru přibyl krásný hlas; Karel se strašně rychle učil, nevěděl, co to je zpívat falešně, a kapela v něm zároveň získala výborného kytaristu.“
I v pozdějších dobách, kdy se z folkbluesového muzikanta stala hvězda československého popu, bylo jasné, že má Karel Zich na víc než na televizní estrády. „Málo platné, on opravdu slyšel,“ tvrdí Černý. „Třeba Alenku v říši divů si vybral dávno předtím, než z ní Smokie udělali světový hit.“
Každý, kdo si Zicha pamatuje, vyzdvihuje jeho vrozenou slušnost a charakter. „Měl ohromný smysl pro humor,“ vzpomíná Jiří Černý. „Cítil se dobře v partě a nikdy se nehandrkoval o peníze. Když se řešilo, kdo bude řídit cestou na koncert a v noci pak rozveze ostatní po Praze, Karel, který byl z celé skupiny nejslavnější, se sám nabídl a tu černou práci dělal.“
Snímky a citace pocházejí z připravované knihy Dvanáct strun Karla Zicha.
