O vzniku vašeho alba proběhlo médii mnohé. Už máte první reakce vašich fanoušků – a jak moc je pro vás jejich hlas důležitý?

Reakce jsou většinou dobré. Fans jsou cílová skupina našich posluchačů, samozřejmě neděláme hudbu jenom pro ně a není to kalkul, abychom se jim zalíbili, ale jejich reakce jsou důležitější, než třeba recenze.

Píšete melancholické, i když taneční písničky, více se tedy „přátelíte“ s mollovými než durovými stupnicemi. Z čeho tenhle váš hudební postoj pramení?

Sunshine to měli takhle vždycky. Je to dáno hlavně tím, že většina věcí, na kterých jsme hudebně vyrůstali, má tuhle polohu v sobě zakódovanou. Takže to není ani tak postoj, jako spíš „genetická výbava“.

Producent Burgdorf na adresu vaší kapely a novinky prohlásil – „na Karmageddonu prodělali nejlepší možný vývoj: dospěli, ovšem jejich podstata zůstala stejná… nový přístup k psaní písní je tu dobře vyvážený s jejich schopností nakopat posluchačům zadek…“ Je tedy evidentně vašim fandou. Jak se stalo, že se člověk, který se podílel na nahrávkách Green Day, Toma Waitse nebo Pink, nadchl pro Sunshine? A souhlasíte s jeho hodnocením?

Ano, Bernd je náš velký fanoušek. Má podobný hudební vkus a hodně identickou filozofii, co se týká hudby. Strašně jsme si sedli ještě předtím, než s námi pracoval na Moonshower and Razorblades, a to přátelství pokračuje dál. Nikdy se netajil svojí obsesí Sunshine a myslím, že ví, co říká a že to v jeho případě není ani nijak nadnesené.

V televizi jste říkal, že texty písní nejsou o vás, ale reflektují dění kolem nás. Nepřepadá vás z něj někdy beznaděj? A čím ty blbé věci, které se na nás občas valí, vyvažujete? Co vám jednoduše dělá radost?

Ono je třeba to brát trochu s rezervou. Prostě obsahově tahle témata k naší hudbě patří. A forma je někdy zajímavější než obsah. Je to doplňující rozměr, další dimenze kompletního obrazu Sunshine. Jinak si myslím, že dokážu věci oddělovat, mám rád humor a sarkasmus mi není rozhodně cizí. Takže v žádném případě nežiju život jakkoliv obsahově identický s texty, které píšu. A radost mi dělá milion banálních a všedních věcí.

Letos se objevíte na všech větších festivalech – v Panenském Týnci, na Rock for People v Hradci Králové… Jak se skupina, která se dříve spíše zaměřila na hraní v klubech (evropských a amerických), cítí na velkém jevišti?

Dobře. Je to adrenalin a festivaly samy o sobě jsou fajn. Pro nás jako kapelu je to zase jiná možnost se masově prezentovat a zároveň to má úplně jinou dynamiku než klubové koncerty.

Pokud máte další plány, ať už s deskou či čímkoli jiným, prozradíte z nich něco?

Hrát, hrát, hrát. Měli bychom brzo točit klip, absolvovat festivaly a já mám kromě Sunshine i další aktivity spojené s hudbou (hudební recenze, pořad v rádiu, Bounce! Bounce! djs projekt, atd.), takže se rozhodně nudit nebudu.