„Desku Kluci kde ste? jsme začali tvořit poté, co jsme se oklepali z předchozího Nanoalba, které pro nás představovalo velkou kládu v tom smyslu, že jsme jej vymysleli jako koncepční projekt. Postupně se rozrostl o turné, DVD, knížku, taneční představení, klipy k jednotlivým písním, za což jsme byli rádi. Udržet ale jednotnou linku jeho příběhu bylo dost náročné. A tak jsme si řekli, že příští album uděláme jinak, že si u něj trochu odpočineme,“ vypráví zakládající člen Tata Bojs, baskytarista Mardoša.

Takže jste záměrně žádný další koncept nechtěli…
Dá se to tak říct. Svobodně jsme si dělali písničky, jak nás napadaly. Velká část z nich vznikla v roce 2006 během soustředění na chalupě u Milana Caise v Hlásné Třebani, což je vidět i na videu, které jsem v průběhu tvorby točil. Když jsem se na něj po letech podíval, vybavil jsem si tu dobu – zakládali jsme rodiny, někteří děti už měli, my ostatní jsme byli minimálně ve vztazích, které k nim vedly, což se projevilo v textech. Například v písni Vítací, jíž jsme vítali děti na svět a vyzývali je k narození. Takže ač deska deska Kluci kde ste? nebyla zamýšlena jako koncepční, rozhodně nebyla antikoncepční.

Písničkář Vladimír Merta na festivalu Valašský špalíček.
Písničkář Vladimír Merta: Když lezu na pódium, nevím nic

Jak jste vlastně přišli k názvu alba Kluci kde ste?
Název desky bývá často to poslední, co vymyslíme. Platí to i pro tuto. Mimochodem, Nanoalbum a Kluci kde ste? jsme nahrávali ve studiu Gui-Tón, které tehdy sídlilo v dnes již neexistujícím klubu Delta. Založili jsme si tehdy „esersóčko“, abychom si mohli koupit vybavení a točit ve vlastních podmínkách, což pro nás bylo něco úplně nového a maximálně jsme to využili. Když jsme pak ke konci celého procesu přemýšleli o názvu alba, snažili jsme se jít v duchu předchozích, víceméně jednoslovných novotvarů jako Biorytmy, Nanoalbum… Ale nic nás nenapadalo. A pak jsme začali procházet jednotlivé písně, až jsme nakonec vzali úryvek z textu písně Skovka. Přišel nám trochu divný, ale říkali jsme si, že může nabízet hodně asociací. A taky se od těch předchozích názvů alb naprosto lišil. Tak jsme u něj už zůstali.

Během koncertu ve zmiňované Arše přehrajete komplet celou desku?
Úplně ne. Vlastně jsme ji celou nepřehráli nikdy. Ale v úvodní části z ní zazní osm písní, takže většina. A následně zahrajeme náš současný repertoár.

A v čem bude tedy koncert speciální?
Například v tom, že písničku Spáč uvedeme ve spolupráci s raperem Ideou. Potkali jsme se s ním v létě v rámci velkého projektu Glorchestra. Když nám řekl, že má rád právě album Kluci kde ste?, které vlastně v době vydání nemělo jednoznačné recenze, protože mu někteří vytýkali, že témata z něj jsou příliš vážná a že oproti předchozím deskám obsahuje více pomalejších písniček, tak nás to zaujalo. My jsme to ale takto nevnímali, protože ta deska má samozřejmě všechny možné polohy. Nicméně jsme si řekli, že vklad rapera může být pro tu písničku zajímavý. Už jsme měli zkoušku, vypadá to zajímavě, takže se na to těšíme.

Písnička Holka z plakátu z alba Jedna nula:

Zdroj: Youtube

Jste kluci, které to na jevišti extrémně baví. Už jen dívat se na vás je radost. Teď se o vás chystá dokument. O co vlastně půjde?
Sám jsem na něj čím dál zvědavější…. Ten dokument byl v přípravě několik let, producent Petr Koza za námi s nápadem na jeho natočení přišel už v době, kdy jsme se chystali na oslavu třiceti let kapely. Teď budeme rádi, když vyjde k našim pětatřicetinám. Zahrnovalo to velké přípravy, i co se týče průzkumu archivu nebo dohadování různých žádostí o filmové granty. Režie snímku se ujal Marek Najbrt. Na konci minulého roku jsme si sladili kalendáře a stanovili si, co by v tom dokumentu mělo být. Za sebou jsme tehdy měli rozsáhlou výstavu v DOXu, která byla průřezem naší třicetileté kariéry, a před sebou spoustu koncertů včetně překládané show v O2 Universu k předchozí desce Jedna nula. Naproti tomu nás čekalo komorní vystoupení ve stodole v Chotěmicích u Václav Koubka nebo to na Metronomu… Všechny tyhle naše polohy chtěl Marek v dokumentu mít. Ale aby to nebylo jen o hudbě, pořídil i různé rozhovory – jak se členy kapely, tak s mnoha spolupracovníky či našimi rodiči.

A proč ten žánr sci-fi?
Cílem dokumentu je odvyprávět příběh Tata Bojs a forma sci-fi přišla tvůrcům jako nejlepší. Naštěstí se v něm nemusíme s kluky z kapely vyjadřovat herecky, to za nás obstarají kamarádi z divadla Vosto5. Ztvárňujeme v něm jakési podoby klonů, čili neživých tvorů s kamennou tváří. A kolem nás se pohybují zkušení herci, kteří nás neustále rozesmívají. Takže ustát to pro nás bylo docela těžké… S tím nápadem přišel už zmiňovaný Marek Najbrt, který si vzal k ruce scenáristu Roberta Geislera. Vymysleli jakousi laboratoř vědců z budoucnosti, kteří objeví artefakty z minulosti, jako například naše kytary. A začnou bádat, o co jde. Protože v jejich éře už žádná hudba ani lidský kontakt není.

Vyhlášení vítězů hudební ankety Český slavík, 12. listopadu 2022, Praha. Vítězové kategorie nejlepší zpěvačka a zpěvák Lucie Bílá a Marek Ztracený
Bílá, Ztracený a skupina Kabát. Jubilejní ročník ankety Český slavík zná vítěze

Když jste byli čtrnáctiletí, patnáctiletí, těžko jste si mohli vysnít kariéru jedné z nejúspěšnějších českých kapel…
To ani náhodou. Naší ambicí bylo, abychom vůbec byli schopni hrát. Osobně jsem měl velkou podporu v rodičích, kteří hudbou žili, i když ne aktivně. Ale táta působil v Jazzové sekci, posléze Unijazzu a naši mě často brávali na různé koncerty. Takže můj zájem o hudbu všemožně podporovali. Největším snem pro nás asi zprvu bylo zahrát si na Chmelnici, což byla zásadní pražská scéna. Poštěstilo se nám relativně brzo, odehráli jsme tam už pátý koncert. Ale další představy o našem fungování jsme fakt neměli. Je pravda, že jedním z mých inspiračních zdrojů – zase z jiného soudku - byly francouzské naivně sympatické komedie s Bažanty, neboli s kluky z kapely Les Charlots. Hrozně mě to tehdy bavilo. No, a teď si po jejich vzoru taky zahrajeme ve filmu – sice ne v hraném, ale v dokumentu.

Co se u vás chystá dál?
V červnu by mělo přijít ono číslo pětatřicet, které signalizuje naše výročí. Chceme jej připomenout nejen zmiňovaným filmem, který by měl mít premiéru v létě nebo na podzim příštího roku, ale i dalšími akcemi souvisejícími s jeho propagací. A výhledově pomýšlíme na další album, které by snad mohl vyjít v roce 2024. Myslím ale, že alb máme dost a hudby je obecně hodně, takže nemusíme za každou cenu chrlit desku za deskou. Ale na druhou stranu je pro nás důležité průběžně na něčem pracovat. To je jasné.