Skupina, která vznikla v loňském roce, má za sebou pracovně nabité období. Po vytvoření základního repertoáru začala v létě vystupovat a navíc pod dohledem britského producenta Clinta Murphyho nahrála své první čtyři singly.

Jak to vlastně s vaší kapelou začalo? Od začátku jste v ní chtěli mít ženský prvek v podobě dvou zpěvaček? 
Ondřej Škoch:
Současná podoba kapely Napořád se začala formovat při koncertování s projektem Ondra Škoch&Napořád. Hráli jsme tehdy repertoár z mé sólové desky.

Díky tomu se ukázalo, že můj hlas jde krásně dohromady s hlasy „Kužiho“, Barbory a Josefíny. Uvědomil jsem si, že bych skupinu moc chtěl, že nechci hrát sám jen s doprovodnou formací. A tak jsme na konci roku 2019 založili Napořád. A k holkám – jsou to úžasné zpěvačky, navíc mají fantastickou energii na pódiu.

Do vašeho rozjezdu vstoupil koronavir a plány musely jít stranou. V tom období jste ale on-line napsali několik písniček. Šlo to?
Josefína Čermáková: Je to tak. Tím pádem jsme museli vymyslet plán B. Začali jsme pracovat na nových písních, a využili jsme tak čas, kterého jsme najednou měli všichni hodně. Některé písně jsme dělali kolektivně on-line, některé každý samostatně. Posléze Ondra připravil aranže a my ostatní jsme dozpívali do demo podkladu své hlasy, nápady. Píseň Světlonoš jsme s Ondrou vymysleli společně přes Skype, já melodii a Ondra harmonii, text napsal Viktor Hlobil. Další podobný příklad – Bára napsala text a Ondra doplnil hudbu k písni Tak mě znáš a podobně. Takto jsme napsali celkem jedenáct písní. Byl to pro nás obrovský posun a radost. 

Zdá se, že vám kolektivní tvoření vyhovuje.
Ondřej Škoch:
Velmi. Je to osvěžující zkušenost. Josefína, Barbora i Petr přišli se skvělými nápady, ze kterých jsme pak společně tvořili písně. Do budoucna v tom vidím velký potenciál, protože jsme kapela čtyř plnohodnotných autorů. Máme i štěstí na textaře – Viktor Hlobil, má žena Alice, Barbora a Ondra Rechner napsali moc dobré texty. Například u skladby Krok mínus rok jsem se po delší době rozhodl napsat melodii bez textu a Barbora píseň moc hezky otextovala. Častější je ale u nás proces zhudebnění již napsaných textů.

Singly natáčíte pod dohledem britského producenta Clinta Murphyho. Jak jste se našli?
Petr Kužvart:
Clinta jsme s Ondrou poznali před deseti lety při natáčení v Sono studiu, následovalo natáčení v Anglii ve studiu Rockfield. Společně jsme pak pracovali i ve studiu v Austrálii. Clint byl původně editorem (tím kdo nabírá hudbu, nastavuje mikrofony) producenta Grega Havera. Ale my jsme od první chvíle cítili, že je neskutečný. Perfektně slyší a geniálně vymýšlí jednotlivé hlasy, zpěvové linky.

O doprovodné lince nemluvě, bicí, basa, kytary mají tah na bránu. Skvěle se mi s ním pracuje i při natáčení dechů, nyní konkrétně trumpety. Clint je prostě neuvěřitelný chlapík a práce s ním je mým největším zážitkem v hudební branži. A to jsem v minulosti nevěřil, že natáčet české písně se zahraničním producentem je dobrý nápad. V tom jsem se velmi mýlil. Opak je pravdou.

Barbora Fialová:  Musím se přidat – Clintův vklad našim singlům je obrovský. Dostal od nás hodně připravená dema písní, o kterých si nejeden posluchač, který je slyšel, myslel, že jsou v konečné fázi. On je ale všechny pozdvihl na úplně jiný level. Má skvělé nápady, výborný cit pro sound nástrojů a harmonii hlasů.

A ví, co udělat pro to, aby píseň pořádně barvila a šlapala. Dokáže kapele připravit atmosféru, ve které se pracuje nádherně a uvolněně, a člověk pak může podávat své nejlepší výkony. Myslím, že jsme si s Clintem sedli i ideově, protože nejednou jeho práce působila tak, jako by nám četl myšlenky.

A co bude dál? Nabízí se, že ze singlů složíte desku…..
Ondřej Škoch:
V karanténě jsme napsali jedenáct písní, dohromady jich máme čtrnáct, což je materiál na celé album. Nicméně nechceme věci uspěchat. Spolupráce s Clintem vnáší do všeho nové světlo, takže se teď budeme rozhodovat, co a jak dál.

Pravděpodobně budeme postupovat podobným způsobem jako doposud. Vybereme další písně, které mají ambice na to, aby s nimi Clint pracoval, a také budeme určitě psát další skladby. Zážitek ve studiu nás ohromně inspiroval. Každopádně nové písně již hrajeme na koncertech a mají moc dobrou odezvu.

Na které z koncertů byste teď chtěli posluchače pozvat?
Barbora Fialová: Vzhledem k aktuální situaci je otázka koncertů nejistá, ale pár jsme jich, jak říkal Ondra, odehráli. Lidé často slyší naše písně poprvé, a přesto na nich je vidět, jak si je užívají. Nejbližší vystoupení nás čeká 19. září v Sudoměři u Písku na Otava Festu, kde bude naším hostem Marian Jurečka, který krásně hraje na Panovu flétnu. A 24. září zahrajeme ve Valdštejnské zahradě v Praze, kde jsme koncertovali už před rokem a byla to paráda.