Kristýno, kdy jste naposledy zpívala?

Včera. Byli jsme s cimbálovkou ze ZUŠ na celostátní soutěži cimbálovek v Mikulově. A jsme absolutními vítězi. Byla to naše poslední soutěž v této sestavě, než se rozutečeme na různé školy. Pan učitel Štulír byl tak šťastný…

Tak to moc gratulujeme! U folkloru tedy zůstáváte?

Ano, určitě, pořád.

A kdy budete zase zpívat?

Dneska na brodském majálesu. Uvidíme, jak na tom budu se zdravím, snad to zvládnu. Pořád toho mám strašně moc. Říkala jsem si, že jak přijedu domů, dám si vanu, pohodu, klídek. Ale ne, ještě jsem se nezastavila. Školu že začnu dohánět, samozřejmě taky ještě ne.

Takže ještě jste neměla čas sednout si, vydechnout a celou soutěž zhodnotit?

Vůbec. Ale budu muset, protože se musím rozhodnout, co a jak teď dál, kam bych chtěla směřovat.

To je budoucnost, pojďme ale ještě kousek do minulosti. Hlas Česko Slovenska nebyla vaše první pěvecká soutěž…

První byla asi Zazpívej, slavíčku. A pak Yamaha show, když mě paní učitelka začala směrovat do populární hudby. Potom přišel Czechtalent a loňská SuperStar.

SuperStar? To ani nevím…

Teď jsem na to nedávno vzpomínala. Tam jsou ještě předcastingy, než se jde k porotě, s producenty, dramaturgy, režiséry. Nedostala jsem se vůbec před opravdovou porotu, i když jsem hrozně chtěla zažít Pala Haberu, toho miluju. Ale na tom předcastingu seděl Patrik (kouč Kristýny v Hlasu ČS Patrik Vrbovský alias Rytmus pozn. red.), měl nataženou kapucu, vrtěl hlavou, a že: „Vôbec, nie, nie." Tak se tomu teď smějeme. Ale to bylo o něčem jiném. Na SuperStar se čekalo celý den, pak člověk zazpíval dvě sekundy a šel. V Hlase jsme posílali nahrávky, pak byl výběr naslepo a už to šlo.

Právě ve výběru naslepo, kdy kouči poslouchali jen váš hlas, jste mi připadala naprosto klidná a vyrovnaná.

Fakt? Tak to jsem ráda. Protože to jsem byla úplně brutálně nervózní, celá jsem se třepala.

Co byl tedy nejhorší okamžik v soutěži?

Když jsem byla v rozstřelech s kamarádama. Člověk s tím musí počítat, ale právě s těma třema klukama jsem si perfektně sedla. To byli právě tři, kteří byli normální, klidní a vyrovnaní. Naštěstí to nebrali tragicky.

Jak to vypadá po takovém rozstřelu?

Oni nás vždycky nahnali do T-roomu a byly to hrozně smíšené pocity. Jedni se radují, druzí jsou smutní. Někdo vás obejme, že super, a pak přijde druhý, a je smutný. To jsme spíš vždycky pořádně probrali až na hotelu.

A co byl naopak nejhezčí okamžik?

Asi hned ve výběru naslepo, když se tak rychle otočil Patrik a pak ještě Michal David. A pak ještě setkání s Tomy Popovičem (slovenský hudební producent pozn. red.). A Pepa Vojtek byl výborný, ten je úplně skvělý! Vždycky mě zdraví: „Uherské Hradiště, Morava!" (Ukazuje prsty „véčko" a směje se)

Když jsme u koučů, v bulváru se objevovaly zprávy, že se vám nevěnují, pak zase že věnují… Jak to tedy bylo?

Kristýna Daňhelová

Musím říct, že ty články byly absolutně nesmyslné. I když byl v měsíční pauze Patrik na Bali, tak nám neustále volal přes Skype, posílal maily, jak se máme, jak to probíhá, úplně super. A dodnes jsme denně v kontaktu. Pepa Vojtek se staral perfektně, chodil s děckama i na pivo. Dara taky v pohodě. Michal David jim taky volal. Každý má možná trochu jinou cestu, ale starají se všichni.

Takže nyní vlastníte telefonní čísla na špičku československého showbyznysu.

No, vlastně jo (smích).

Písničky jste si vybírali sami?

No… V prvním finále jsem byla trochu nešťastná, protože chtěli něco dynamického, a to já moc nemusím. Katy Perry jsem moc nechtěla, ale holt produkce do toho má právo mluvit. Samozřejmě to konzultujeme s Patrikem, třeba jsem něco navrhla a on: „To čo je, to kto ti vyberal?"

Tak co jste si třeba vybrala, nad čím se pozastavil?

Já jsem si vybrala Aliciu Keys, pak Bruna Marse, samé pomalejší právě. Pak z toho teda vyšla Kelly Clarkson a s tím jsem se dost prala, byl to neuvěřitelný boj. Ale byla to zkušenost, zase jsem se někam posunula v jevištním projevu.

Vybrala jste si sama třeba tu poslední píseň Most přes minulost?

Ne, sama jsem si vybrala předchozí od Celine Dion, protože tu jsem moc chtěla zpívat. Řekla jsem, že se omlouvám, ale že jsem tam asi naposled, a tak bych si ráda zazpívala něco pěkného. Poslala jsem tři návrhy a vybrali mi Surrender. Čekala jsem, že to je moje poslední vystoupení, protože Patrik dával najevo, že ty tři, co mu teď zbyli, chtěl mít ve finále. Ale nezlobím se na to za něj.

Myslíte, že k tomu měl důvod osobní, nebo profesionální?

Profesionální. Nevím, jak u Juraje Zaujece, ale u Aničky Veselovské a Nikolety Spalasové to chápu, protože jim lidi posílají hrozně moc esemesek a na tom soutěž vydělává. Anička byla favorizovaná na začátku a Nikoletu propaguje Patrik. A asi tam chtěl mít i chlapa, Juraje. Byla otázka času, kdy vypadnu.

Byla jste nakonec ve všech možných rozstřelech. Berete to jako výhodu, nebo vám to ublížilo?

Já se na Patrika opravdu vůbec nezlobím, že mě do těch rozstřelů posílal. Bere to hodně profesionálně, marketingově. Moji známí i doma třeba byli naštvaní, ale já jsem dokonce včera doma prohlásila: Rodino, na kouče mi nesahejte a nepomlouvejte ho! A navíc jsem byla pořád v televizi (smích).

Za poslední píseň Most přes minulost vás ale všichni jen a jen chválili…

Měla jsem z toho obavu, protože mi to přišlo takové o ničem. Chtěla jsem zpívat Samotářku z Bídníků. Ale nakonec to asi bylo prý moje nejlepší číslo v soutěži.

S televizní soutěží souvisí i šminkování a fintění… Užívala jste si to?

Ze začátku jsem byla úplně nadšená, co budu mít na sobě, a hlavně to malování, jak jsem byla krásná. Ale pak už jsem tam vždycky jen půl hodiny seděla. V posledním kole na společnou písničku jsem měla problém, protože jsme tam s Aničkou Veselovskou tancovaly, nebo tak něco, a nechtěla jsem podpatky. Tak mi dali k minišatům tenisky. Vypadalo to blbě, ale co už (smích). Ale měla jsem výborné kostymérky, to samé v maskérně a kadeřnice Irenka byla úžasná. Byly strašně zlaté.

Jak probíhá taková finálová neděle?

V 9.15 už jsme museli být na Strahově, v deset byla generálka. Postupně už jsme chodily na natáčky, dolaďovali oblečení. Po obědě už byla generálka tak, jak to jede večer po sobě. Pořád ještě v natáčkách (smích). Ale hodně rychle to uteče.

To pak musí být hrozně dlouhé to pondělí, kdy se až večer vyřazuje…

Dřív jsme až do odpoledne spali. Ale teď, jak už se trénovaly na rozstřel jiné písničky, tak jsme tam jezdili už po obědě a cvičili s kapelou.

Taky se objevily zaručené zprávy na téma „kdo s kým". Tak jak to tedy vypadá v soutěži s láskou?

Jsou tam samozřejmě nějaké věci, ale to se není čemu divit. V listopadu byl první casting, takže to probíhá půl roku, kdy jsme byli pořád spolu. Ale není tam, myslím, nic na zásnuby (smích).

A co vy? Našla jste tam lásku?

Já moc nevěřím, že v takových soutěžích může vznikat láska nebo i velké přátelství. Ale získala jsem tam spoustu lidí. Nemůžu říct ve všech případech kamarádů, protože v této branži je nesmysl myslet si, že tam vznikne přátelství na celý život. Ale třeba s Brunem Oravcem jsem si strašně rozuměla, to je úplně jiná dimenze. To je takový pán! Nebo s Milošem Novotným z týmu Dary, strašně zlatý je. S Danem Mrózkem, Peťou Kutheilem. Ten na některé může působit nafoukaně, ale ne, on akorát pracuje jako muzikálový herec a ta branže vyžaduje být průbojnější.

Mámila jste z něj nějaké rady ohledně vašeho vysněného muzikálu?

Jo, bavíme se o tom dost. Říkal, že teď dělal nový muzikál a že je hrozná škoda, že jsme se nepotkali dřív, protože by mě tam hrozně chtěl. Ale že bude dělat určitě další a dá vědět. Ale říkal taky, že ty vztahy tam nejsou o nic lepší než v soutěži. Každý si jede svoje. Stejně jako tady, když jsem byla nešťastná, že to nesmím dát najevo.

Z čeho jste byla nešťastná?

Já jsem tady z Moravy zvyklá, že každý je otevřený a má větší a otevřenější srdce. Pak přijedu do Prahy a vidím, jak jsou všichni neupřímní. Vždycky jsem přijela a brečela. Pak jsem si od toho doma oddychla a pak nanovo. Ale zocelilo mě to.

A přes to všechno chcete do toho muzikálového světa jít?

No, to si právě teď musím rozmyslet. Určitě bych chtěla vyzkoušet aspoň jeden, byl to odmalinka můj sen. Aspoň jednou si zahrát v divadle.

O čem ještě sníte?

Sním o tom, abych se konečně vzpamatovala a věděla, co chci. Po soutěži přišly různé nabídky a jedna byla lepší než druhá, ale jsou to rozdílné žánry. A nemůžu být všude a zpívat všechno. To nejde. Takže bych si přála se rozhodnout. A hlavně správně.

Můžete některou z těch nabídek prozradit?

Co můžu prozradit, je nabídka právě od Tomiho Popoviče, se kterým jsme si sedli už při soubojích. A on mi pak napsal, že by se mnou chtěl něco natočit. A když jsem vypadla, hned v pondělí jsme si psali a ptal se: „Tak chceš něco natočit?" No chcu! (Smích) Tak psal, že si přijede do Hradiště zakoncertovat. Hrozně ráda bych s ním pracovala. Všechno se uvidí.

Kdo je… Kristýna Daňhelová

• 18 let, narodila se v Uherském Hradišti do učitelské rodiny

• studuje třetím rokem hradišťské gymnázium

• jako jediná zástupkyně Slovácka se probojovala do finále pěvecké soutěže Hlas Česko Slovenska

• zpívá s několika folklorními soubory a s Prestige Symphony Orchestra

• kromě zpěvu miluje novodobou historii, tanec, recitaci a folklor

• zajímá se o politiku

• chtěla by studovat politické vědy nebo učitelství