Na otázky odpovídal (ještě před koncertem) frontman Sunshine a uznávaný muzikant Kay Buriánek.

Sobotní koncert v Opavě je součástí turné Back To The Roots. Mohl byste prozradit něco víc o této myšlence? Proč návrat ke kořenům a starým hitům?

Staré hity zní hodně omšele. Předně, Sunshine nemají hity. Rozhodli jsme se zase nazkoušet pár věcí, které jsme dlouho nehráli, a lidi se čas od času ptali, jestli je ještě někdy naživo uslyší. Udělali jsme důvodný výběr a hrajeme něco málo z desek Velvet Suicide, Necormance, Moonshower And Razorblades i Dreamer. A samozřejmě i věci z posledního alba Karmageddon.

Párkrát jsem si na internetu všiml negativních komentářů ze stran vašich „starých fanoušků", kteří nejsou nadšeni novější tvorbou. Byl i to jeden z podnětů k uspořádání této koncertní šňůry?

Já si žádných podobných komentářů nevšiml. Spíš ti starší sympatizanti občas vřeštěli, že na nás chodí moc mladých holek a že to už pro ně není důstojné se mezi ně míchat. To je pro Čechy naprosto typické, takhle se vymezovat. Nedivím se popularitě pořadů Sejdeme se na Vlachovce a fenoménu Eva a Vašek. Ne, nebyl to podnět, abych se vrátil k otázce. Nebo já o tom alespoň nic nevím.

Vystoupení Sunshine v Opavě se stala téměř každoroční tradicí. Svědčí to tedy o tom, že zde hrajete rádi a věříte místnímu publiku?

Art je hezký klub a Honza Kunze se o něj skvěle stará. Takových míst a promotérů by mělo být víc. Žel není.

Po dobu celé tour vás doprovází olomoucká kapela No Distance Paradise. Krom toho, že je jejich hudba čerstvá a zajímavá, byl nějaký další důvod, proč právě oni?

Kromě toho, že jsou mladí, neotřelí a současně znějící, tak dalším podstatným důvodem je fakt, že jsou skromní a lidsky s nimi vycházíme víc než dobře. A vydávají svoji debutovou desku, tak snad jim hraní s námi i trochu pomůže.

Přestože je to klišé otázka, díky Back To The Roots se přímo nabízí. Fungujete už skoro dvacet let, co se od té doby nejvíce změnilo, ať už po hudební či osobní stránce?

Naučili jsme se hodně věcí, získali nějaké zkušenosti, které se dají nasbírat jenom dlouholetým hraním, a hlavně máme pocit, že v ničem jsme za tu dobu fakt neuhnuli, a to je dobře. Pořád máme stejná zásadní kréda jako na začátku, i když se nám leckdo snažil podsouvat, že to tak není. Ale my víme, že je, a to je podstatné.

Jak vlastně vznikla nová image, že vám na žádných fotkách a plakátech není vidět do obličeje? Má to nějak podtrhnout temnou atmosféru poslední desky?

Myslím, že za tím není žádná vychytaná filozofie a image. Nějak to tak samo vykrystalizovalo a je to asi i součást provokace, která nás provází od samého začátku.

Kapela Sunshine se chystá vydat své vůbec první DVD. Čeho všeho se na tomto videu fanoušci dočkají?

Měl by to být víc dokument než klasické DVD. Nechtěli jsme jenom víc čí míň dobře udělaný záznam koncertu. Máme hodně archivního materiálu ze všech turné po celém světě, z našeho pobytu v Americe, z nahráváni desky Moonshower And Razorblades v Los Angeles a mraky rarit. Dlouho jsme nevěděli, co s tím, až se nabídla tahle možnost to spojit. Odehrát turné, jehož obsahem budou částečně i věci vzniklé v té době, natočit to dneska a konfrontovat to obrazově s minulostí. Jestli se to povede podle mých představ, mohla by to být unikátní podívaná trochu za plentu toho, co je normálně vidět.

Co vás čeká po právě probíhajícím turné? Už plánujete festivalovou sezónu, popřípadě se chystáte do studia?

Jasně, budeme dál pokračovat v hraní, festivaly nevyjímaje. Hodně času sežere právě zmiňovaný projekt s dokumentem. Do studia se zatím nechystáme, ale řešíme, jak budeme postupovat při skládání nových věcí a jejich zpřístupňování lidem. Žádná revoluce to zřejmě nebude, ale nějaké změny se očekávat dají - asi.

VOJTĚCH TKÁČ