Pražská bigbítová potažmo rocková skupina Flamengo má svoje kořeny v polovině šedesátých let, kdy si vydobyla postavení populární hudební jednotky na československé hudební scéně. Procházela však řadou personálních proměn a třebaže vystupovala i v Polsku a tehdejším NSR, domácí label Supraphon ji nevydal ucelené album, ale pouze řadu singlů. Po nástupu normalizace se nejen nad bigbítovou kulturou u nás začaly stahovat mraky.

Album vyšlo až po rozpadu skupiny

Hynek Žalčík, zaměstnanec Supraphonu, se jako začínající producent lvím podílem zasadil za pět minut dvanáct o zařazení Flamenga do edičního plánu vydavatelství a tak mezi 28. říjnem 1971 a 16. březnem 1972 se v dejvickém studiu odehrál nahrávací proces, který přivedl na světlo světa album Kuře v hodinkách, které bylo hudebními kritiky, ale i náročnějšími příznivci domácího rocku označeno za nejlepší hudební projekt naší rockové historie a tento cejch si udrželo do současnosti. Zrod alba provázely různé „potíže“. Jeho jediné vydání bylo k dispozici pouze na objednací lístky a po neuvěřitelně rychlém vyprodání titulu, už záměrně nedošlo k další reedici. Důvodem byla mj. i pozdější emigrace tří členů kapely na Západ.

Návrat alba se konal až v r. 1990 a v remasterované verzi v roce 1998. Nyní se čtyřicet let od jeho vydání objevuje luxury edition tohoto opusu, což poskytuje příležitost ke krátkému zamyšlení….

Labutí píseň básníka Kainara

Původní záměr, že bude album Flamenga nazpíváno anglicky, normalizační kulturtrégři nepovolili a tak ve snaze zachránit plán na natočení alba, obrátil se Žalčík na českého básníka Josefa Kainara, žijícího na dobříšském zámku. Nemocný Kainar se práce ujal a napsal sedm textů na hudební základy kapely. Kuře v hodinkách se stalo jeho labutí písní, jeho vydání se bohužel nedožil…

Devět skladeb na albu je vynikající uměleckou vizitkou přítomných hudebníků, jak po stránce instrumentální, skladatelské, aranžérské i pěvecké – Jan Kubík: tenorsaxofon, flétna, klarinet, elektrický saxofon, zpěv, Pavel Fořt: elektrická a akustická kytara, zpěv, Vladimír Mišík: sólový zpěv, congo, akustická kytara, Ivan Khunt: varhany Hammond, zpěv, Vladimír „Guma“ Kulhánek: baskytara, zpěv a Jaroslav „Erno“ Šedivý: bicí nástroje, percussion. Byli zde ovšem i hosté – Petr Král: tenorsaxofon, Vladimír Hruška: barytonsaxofon, Ilja Bartošek: klasická kytara, Karel Velebný: vibrafon a smyčcový orchestr řídil Václav Hybš.

Milník české rockové historie

Třebaže lze na albu vnímat inspiraci od známých kapel jako Santana, Jethro Tull, Colosseum, Yes nebo Chicago, podařilo se hudebníkům, ale i výtečné produkci, hudební a zvukové režii vytvořit svébytný umělecký obraz, který aspiroval na to nejlepší, co v daných poměrech bylo možné zrealizovat. Album dodnes zní jako kolekce vyrovnaných a kvalitních písní s přemýšlivými, básnivými texty na pokraji existenciální poezie – a tak za nejmenované bych akcentoval dravou skladbu Rám příštích obrazů, stejně jako melancholickou baladu Já a dým, mimořádně expresivní song Stále dál nebo muzikantsky proměnlivou píseň Kuře v hodinkách…

Druhá reedice pak byla doplněna ještě singlovými skladbami Každou chvíli a Týden v elektrickém městě, zatímco poslední vydání ještě navíc o singlovou unplugged verzi titulní skladby. Zajímavý výtvarný design albu dodala Ivana Jurná v dalších vydáních doplněné výtvarnou vizí Karla Halouna. Připojené texty se staly nedílnou součástí projektu, což v době vydání nebylo myslitelné, třebaže pocházely z pera komunistického básníka a navíc předsedy přípravného výboru svazu spisovatelů.

Zdroj: Youtube

 

Skupina Flamengo, třebaže zazářila na III. československém beatovém festivalu v Praze se bohužel pod tlakem normalizační hydry rozpadla a žádné další album už bohužel nebylo realizováno. Stalo se tak jejich jediným hudebním opusem, které přes všechna protivenství je vizitkou skutečné  kvality a porovnáno měřítkem času, ční i dnes jako maják v moři současné plytké pop music.

PETR GRATIAS