Jak se vám dělalo na Kuřeti v hodinkách po tolika letech a s partou, ve které nechyběli ani někteří další zakládající členové Flamenga?
Možná se můžete zeptat i muzikantů, ale v podstatě jsme to museli znovu nazkoušet. A byly, tuším, tři zkoušky a šlo to. Někteří jsme to měli ještě tam někde v pozadí toho mozku, ne snad ale, že bychom si to ještě pamatovali. A někteří se to museli naučit, protože ve Flamengu nehráli. Ale opravdu to šlo. A docela i radostně. Za sebe ale musím říct, že po těch čtyřiceti letech zpívat ty vejšky není jednoduché, něco už nedám. Ale nedávno jsem viděl koncert Led Zeppelin a Robert Plant už do toho taky nejde tak jako dřív.

Co na Kuře v hodinkách říkají dnes posluchači, jak reagují?
Co jsme zatím hráli, tak docela s nadšením. Tady je to sice taková trochu jiná situace, Kuře v hodinkách, jak jsme konstatovali, je přece jen takový komornější bigbít, jsou tam tišší plochy, dynamika, tady se odevšad ozývá spíš kravál, tak uvidíme, jak to půjde (směje se)…

Pojďme teď ještě k vám a kapele Etc… Už dávno „nesekáte" novou desku každý rok, ovšem pokud něco vydáte, je to pokaždé „pecka". Kdy se můžou vaši fandové těšit na další album?
Vždycky je to otázka nového nosného materiálu, aby to stálo za to, bylo to zajímavé. Zatím jsem asi u nějakých šesti věcí, uvidíme, zatím nic neplánujeme. Nejsme tlačení nějakými smlouvami, až to bude, tak to bude. Nějakou dobu už jezdíme s – v uvozovkách – novým repertoárem, takže už by to asi něco chtělo. Uvidíme příští rok.