Kytarista Stanislav Barek si k narozeninám nadělí koncert a speciální CD

Stanislava Barka je možné vidět na pódiu ve společnosti špičkových domácích i zahraničních kytaristů nebo jako jednoho z trojice členů uskupení Njorek, které poprvé přitáhlo výraznější pozornost na udílení Cen Anděl v roce 2005. V posledních letech však vystupuje zejména jako sólový hráč a komponuje vlastní skladby. Nejvíce ho podněcují známé i méně známé ragtimy, blues a swing a rád vymýšlí slavným melodiím vlastní aranže. Kromě toho, že aktivně formuje veřejné kulturní dění coby organizátor populární Kytary napříč žánry, která ho proslavila zejména, se věnuje také pedagogice – pořádá koncerty či workshopy ve školách, je soukromým učitelem hudby a také autorem několika publikací pro studenty i kytarové fajnšmekry.

Ačkoliv zpočátku jeho hudební kariéry se zdálo, že jeho příběh se bude ubírat jiným směrem a život s kytarou se stane pouhým snem: „Když jsem se po ročním studiu na LŠU šel ukázat jako zednický učeň v sedmnácti letech poprvé prof. Jirmalovi a zahrál mu, poplácal mě po rameni a řekl mi větu: „No víš, někdo je zedník a někdo kytarista, každý bychom se měli držet svého," vzpomíná Stanislav Barek v té době ještě netušíc, že se dodnes činný kytarový mistr později stane jeho učitelem a životním mentorem.

Na prahu „šedesátky" tedy Stanislav Barek cítí, že si splnil sen: Hru na kytaru nakonec vystudoval, ba co víc, zasvětil jí celý život. A podařilo se mu vybudovat v českém prostředí festival, na který se sjíždí ty největší kytarové hvězdy z celého světa. „Kytara napříč žánry je pro mě za celou dosavadní kariéru nejdůležitějším projektem. Festival jsem začal pořádat před osmnácti lety v podstatě na koleni, ještě bez počítače s psacím strojem a vše jsem zasílal poštou. Dnes je to nepředstavitelné. V té době mě nenapadlo, že jednou budu do České republiky vozit umělce, jako jsou Paco De Lucía nebo John McLaughlin, kteří byli v mých začátcích nedosažitelnými vzory. Festival daleko předčil moje představy a sny. Daří se vozit ty nejlepší světové kytaristy a doufám, že to bude možné i do budoucna." Kytara napříč žánry je dnes známá po celém světě a mnozí ji dokonce považují za jednu z nejvýznamnějších přehlídek akustické kytary ve východní Evropě.

Své životní jubileum plánuje Stanislav Barek oslavit především ve společnosti skalních příznivců kytarového žánru, ale k účasti zve každého se zájmem o hudbu jako takovou. Kromě dalšího, již osmnáctého ročníku „Kytary", který sobě i všem posluchačům nadělí, letos plánuje ještě dokončit druhé sólové CD, k jehož vzniku přizval hosty s těmi nejzvučnějšími jmény: Tommyho Emmanuela, Laurence Jubera, Peppina D´Agostina, Dylana Fowlera a další. Nahrávka bude mít jak jinak než mnohožánrový charakter: vedle trojice vlastních skladeb a oblíbených ragtimů se posluchači mohou těšit například na úpravu Smetanovy Jiřinkové polky nebo úpravu lidové písně Ej, padá, padá rosička.

Na březen příštího roku pak plánuje společný koncert rovněž s jubilujícím Australanem a svým častým spolupracovníkem Tommy Emmanuelem, který své šedesátiny oslavil před necelým měsícem: „Půjde o mimořádný společný koncert k našim šedesátým narozeninám, které shodou okolností spadají na tentýž rok. Naplánovali jsme jej na 13. března 2016 do Dvořákovy síně pražského Rudolfina, která oplývá výbornými akustickými vlastnostmi. Na koncert budou pozváni ještě další hosté. Tommy Emmanuel je skvělý kytarista, jehož se u nás podařilo prosadit právě díky festivalu. V roce 2004 přišlo na jeho koncert osmdesát čtyři lidí a dnes se již těší přízni stovek diváků, kteří pravidelně jeho koncerty navštěvují. Od té doby u nás odehrál deset koncertů a Prahu považuje za jedno z nejdůležitějších míst na světě, kam jezdí hrát," vysvětluje Stanislav Barek, který byl před nedávnem pozván na oslavu Tommyho šedesátin do Merlow ve Velké Británii.

Právě šedesátý rok vnímá Stanislav Barek jako pomyslný mezník v životě, kdy by se měl člověk usebrat a přehodnotit cíl své cesty. Ta jeho povede k dalšímu rozvoji festivalu, snaze o co nejzajímavější umělce nejen z oblasti akustické kytary, ale i jiných strunných nástrojů, jako je tomu doposud. Například už letos se mohou návštěvníci festivalu mezi 11. říjnem a 24. listopadem těšit na hru na neobvyklý nástroj Chapman Stick. „Nejchytlavějšími jmény letošního ročníku pak budou Laurence Juber, Steve Adelson či mandolinista Radim Zenkl," prozrazuje Barek.

Kromě festivalu se pak chce nejvíce věnovat sólovému hraní u nás i cestám do zahraničí a také vzdělávání mladé generace, k němuž stále více inklinuje: „V poslední době hraju také na koncertech ve školách, kde představuji různé kytarové techniky a styly hudby, které se na kytaru dají zahrát. Setkal jsem se ze strany dětí s velkým zájmem, což dokazují někdy dlouhé diskuze. Rád bych v tom pokračoval, protože děti jsou úžasné publikum. Také bych chtěl i nadále organizovat workshopy pro studenty uměleckých škol."

Dalším jeho přáním je pokračovat v činnost tria Njorek, které v roce 2003 založil s violoncellistou Jaroslavem Olinem Nejezchlebou a hráčem na citeru Michalem Müllerem. „Zaměřujeme se na vlastní úpravy moravských lidových písniček, což nás všechny baví, a tak se nám podařilo vydat CD, které získalo v roce 2005 nominaci na žánrového Anděla. Odehráli jsme desítky úspěšných koncertů u nás, v Německu, Rakousku, Polsku a jeden z nejlepších v Bruselu v roce 2006. Cítím, že skrýváme nevyčerpatelný potenciál, proto bych rád ve společné spolupráci pokračoval intenzivněji. A pokud mi to čas dovolí, chtěl bych se také o něco více věnovat komponování," dodává Barek.

Více informací o plánovaném koncertě, CD a dalším ročníku festivalu bude průběžně zveřejňováno na www.stanislavbarek.cz, www.kytaranapriczanry.cz a https://www.facebook.com/kytaranapriczanry.