Posledním představením divadla Semafor, ve kterém Karel Gott účinkoval, byl jeho společný recitál s Evou Pilarovou z roku 1965. Zde také poprvé uvedl písničku Isabella, k níž si sám složil hudbu. Stále známější zpěvák se ještě stačil představit Louisi Armstrongovi při noční semaforské jam session, na kterou Satchmo zavítal po svém slavném koncertu v Lucerně. A pak už se Gott s bratry Štaidlovými pustil do zakládání nového hudebního divadla. „Pojmenovali jsme ho Apollo, podle vesmírného projektu letu člověka na Měsíc,“ vzpomíná na vznik scény, která záhy začala úspěšně konkurovat hitům Šlitra a Suchého.

V Apollu se sešel kvalitní pěvecký soubor (Karel Hála, Yvonne Přenosilová, Petr Spálený) se spolehlivou kapelou pod vedením kytaristy Ladislava Štaidla. Gott – a nejen on – si z tohoto období odnesl řadu významných hitů, které vynikaly nad průměr zejména díky zručným textům Jiřího Štaidla. Bum, bum, bum, Zloděj dobytka, Ptačí nářečí… Spousta písniček z Apolla rychle zlidověla. V roce 1966 Karel Gott zvítězil na Bratislavské lyře se skladbou Mám rozprávkový dom, která později podnítila Karla Kryla k hořké parodii (Gulášová polífka). V téže době vyšla první Gottova deska v angličtině – The Golden Voice Of Prague.

S kapelou divadla Apollo se Gott podíval na výstavu Expo ’67 v Montrealu. Na světovém veletrhu gramofirem a hudebních vydavatelství MIDEM v Cannes se stal diváckou senzací – měření hlasitosti potlesku ukázalo, že se návštěvníkům líbil jen o málo méně než Tom Jones. Zvrat v jeho kariéře však přišel až s nabídkou z Las Vegas. Během sedmiměsíčního angažmá v lasvegaském hotelu New Frontier se stihl podívat do New Yorku, Los Angeles i Hollywoodu a setkat s Frankem Sinatrou, Sammym Davisem Jr. nebo Dukem Ellingtonem. „Mnoho z vás, Vegasanů, slyšelo a vidělo už všechny možné myslitelné druhy zpěváků. Přesto však Karel Gott, hvězda objevená v hotelu Frontier, sahá vysoko v oblasti všech známých typů,“ napsal tehdy deník Las Vegas Sun.

„Z Las Vegas jsem přijel tak rozezpívaný, roztančený a roztočený, že jsem se setrvačností nemohl v Praze dlouho vzpamatovat,“ svěřil se Gott po letech. Tisk v západním Německu, na jehož trh začal „zlatý hlas z Prahy“ rychle pronikat, ho překřtil na „Sinatru Východu“. Firma Polydor s ním uzavřela exkluzivní smlouvu, francouzský šansoniér Gilbert Bécaud si ho pozval do svého televizního pořadu, vysílaného z německého Saarbrückenu.

O Gottově popularitě v německy mluvících zemích svědčí i fakt, že už roku 1968 reprezentoval Rakousko na Velké ceně Eurovize v londýnské síni Royal Albert Hall. Doma zahájil tradici samostatných koncertů v pražské Lucerně a z pěvecké soutěže v Riu de Janeiru se vrátil jako devátý. Písničkou, s jejíž pomocí tam rozpohyboval nejednu brazilskou tanečnici, byla Lady Carneval.

V roce 1969 mu vyšla u Supraphonu deska Poslouchejte! Karel Gott zpívá Lásku bláznivou a další hity… Pro Polydor natočil za doprovodu Pražských madrigalistů v Týnském chrámu vánoční album Weihnachten in der goldenen Stadt. V západoněmecké televizi se setkal s britskou popovou hvězdou Cliffem Richardem a ve filmu Karla Steklého Slasti otce vlasti zpíval jako trubadúr na hostině Jana Lucemburského.

V následujícím roce byl čtvrtý na festivalu Olympiáda písní v řeckých Aténách, jako první popový zpěvák účinkoval v Majakovského sále v Moskvě a také se definitivně prosadil na německém trhu. Když ale díky této své pozici přemluvil firmu Polydor k vydání alba Stars meines Lebens, na němž se podíleli rockoví hudebníci a soulový sbor z Londýna, u německých fanoušků se nesetkal s pochopením. Pokus o částečnou změnu image se nezdařil.