Taneční skupina Skyline, rockeři Wohnout i Vypsaná fiXa, bluesoví matadoři Vladimír Mišík i Blue Effect, ústečtí poprockoví UDG, jízlivý písničkář Xavier Baumaxa či crossover Cocotte Minute.

Ti a řada dalších interpretů vystoupí v sobotu 9. srpna od 13.00 hodin na dvou pódiích nového festivalu Music of Litvínoff v litvínovském areálu Loučky.

Největší hvězdou a lákadlem akce, patřící do série festivalů pod hlavičkou Rock for People 2008, ale nejspíš pro mnohé návštěvníky bude zpěvačka Aneta Langerová.

Interpretka, jejíž album Dotek se stalo nejprodávanější deskou roku 2007 (a předběhla Čechomor i Chinaski), před pár týdny vystoupila na Music festivalu v Kytlici na Děčínsku. Také proto jsme se jí nejprve zeptali:

Jak jste vy sama vnímala atmosféru festivalu Kytlice?

Na festivalu v Kytlici se mi moc líbilo. Po koncertě jsme zasedli s kapelou k plátnu a začali kreslit sami sebe na jakémsi pětikole. Byla to legrace a hlavně částka, za kterou se obraz vydraží, pomůže postavit nové dětské hřiště v Kytlici.

To však zdaleka není vaše jediná dobročinná aktivita. Letos v červnu jste hrála a obsluhovala v netradiční kavárně POTMĚ v centru Prahy a opět tak pomáhala projektu a fondu pro nevidomé Světluška. Jaké to bylo, prozradíte nějaký zajímavý či neobvyklý zážitek?

Neobvyklým zážitkem pro mě bylo už samotné obsluhování. Nevidomí byli pro mě uvnitř kavárny velkou podporou. Stále mě střežili, abych nikam nezabloudila a nikoho nepolila. Obsluhování v kavárně POTMĚ mě moc bavilo, ale je to velmi náročná práce.

Jak moc se vám podařilo při spolupráci se Světluškou dotknout se a přiblížit světu silně slabozrakých či nevidomých? Mají třeba podobný specifický až černý humor, jako vozíčkáři? A mají – vedle vaší podpory – i váš obdiv a respekt?

Při letošní spolupráci byl pro mě tento dotyk asi nejsilnější, a to právě díky kavárně, ve které jsem měla možnost společně s nevidomými obsluhovat, ale také jsem v ní hrála a zpívala, což je pro mě nezapomenutelný zážitek. Z mého pohledu nevidomým humor opravdu nechybí, někdy zaslechnu i celkem drsný vtip, kterému se pak smějí. Nevidomí mají bezpochyby můj obdiv a respekt.

Dát v klipu Vysoké napětí roli pokojské Haně Hegerové určitě nebylo obvyklé. Ale zdá se – podle výsledku – že se jako herečka vrátila před kameru s chutí a nadšením. Mám pravdu?

S nadšením a lehkostí. Moc si vážím účasti paní Hegerové v mém klipu, myslím, že právě ona tomu dodala velké kouzlo.

Byla to mezi vámi reciproční spolupráce? Oplatíte jí to v jejím videoklipu?

Bylo by mi ctí a s radostí bych to udělala.

Na vaší druhé desce Dotek mě překvapil hodně moderní zvuk, žánrově „koketující“ také s folkotronikou i triphopem, ale i fakt, že na ní jsou snad jen dvě rychlejší písničky. Právě proto jste prohlásila, že pro koncerty vznikly odlišné verze vašich skladeb? Živě je tam víc energie a důraznější rytmy? Kterých skladeb se to nejvíce týká?

Je to otázka, jak kdo vnímá rychlost. Ale každopádně jsme se snažili – společně s Martinem Ledvinou – vytvořit aranže písniček tak, aby dobře fungovaly na koncertech. Aby se má první a druhá deska, tedy Spousta andělů a Dotyk, při živém hraní navzájem doplňovaly.

Rytmy a atmosféra písniček z Doteku i elektronika v nich si skoro říká o remixy. Uvažujete o nich, budou?

Jeden remix už vlastně vznikl, jen jsme ho zatím ještě neuveřejnili. Jinak to úplně neplánuju, ale člověk nikdy neví, co ho napadne. Takže jich možná časem bude i víc.

Čím právě žijete, co vás pohlcuje, co prožíváte? Svůj deníček…?

Momentálně se snažím skládat novou muziku a texty na další desku. Ale musím si na to udělat více času, abych se mohla odevzdat jistým vlnám, po kterých vždy pluju, dokud se nedostanu až na konec tohoto zdlouhavého procesu a píseň není hotová. Hlavně ten čas mi ale teď trochu chybí. Natáčíme s Alešem Sukem dokument o tom jak travím léto a hodně se tomu věnuji. Dokument se bude natáčet a zároveň vysílat na internetové televizi stream.cz až do konce srpna. Potom už mě snad čeká opravdu ta muzika a texty ….

Uslyší od vás 1. ročník festivalu Music of Litvínoff i zcela nové písničky? Nebo je pro vás ještě druhá deska natolik živá a aktuální, že necítíte potřebu psát nové?

Druhá deska Dotyk je pro mě stále živá a aktuální, ale nové písně už píšu, nicméně nejsou ještě v takovém stavu, abych je mohla hrát. Chce to ještě čas.

Když si prohlížím snímky v bookletu alba Dotyk a vím, že na jezeře nevznikaly za právě ideálního počasí, nedá mi to abych se nezeptal: Neodstonala jste to? To asi nebyla velká zábava, soudím…

Zábava to byla právě převelká, mám ráda dobrodružství. Nemocná jsem kupodivu nebyla, i když to byl březen. Byla to legrace, mě to moc bavilo a také jsem velmi spokojená s výsledkem.

Dnes už máte dvě desky a tedy dost písniček – zvlášť pro kratší festivalové sety. Přesto – hrajete stále na koncertech coververze? A pokud ano, od koho nyní? A berete to jako poklonu autorovi/autor­ce/interpreto­vi/interpretce?

Coververze už nehraju, ale možná že na to zas někdy dojde. Je tolik krásných písniček, které bych si s radostí zazpívala a zahrála.