Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lenny Kravitz: Obdivuji Baracka Obamu. A vůbec bych s ním neměnil

Praha /ROZHOVOR/ - Rozhovor s někým, jako je Lenny Kravitz, neděláte každý den. Takže když se vám během jednoho pondělního odpoledne ozve zahraniční manažer, že by tam pro vás v Česku měl za hodinu jeden volný termín, kdy bude Lenny na telefonu, odpovíte bez váhání, že jdete do toho. Ať už máte v plánu cokoli.

18.12.2014
SDÍLEJ:

Lenny Kravitz v Praze.Foto: DENÍK/Martin Divíšek

Netrpělivě pak vytáčíte číslo, ozývá se jiná manažerka, přepojuje vás… A nic. „Tak ještě chvíli, prosím, zkuste vydržet," vyzývá vás a přepojuje znovu. Až to vezme chlápek s tak charakteristickým hlasem, že je vám hned jasné, s kým máte tu čest. Rovných padesát let, skoro čtyřicet milionů prodaných desek, čtyři po sobě jdoucí Grammy a deset vydaných řadových alb, zatím poslední letos.

Jeho mírné pokašlávání jako by předznamenalo onemocnění, kvůli kterému musel odložit pražský koncert. „Máte deset minut," zahlásí ještě přísně do povídání občas vstupující manažerka, zatímco on působí až ostýchavě a velmi skromně. Takovéto klišé, že největší hvězdy jsou často úplně obyčejní lidi, platí v jeho případě jednoznačně. 

Hvězdný americký hudebník vystoupí v pátek 19. prosince od 20 hodin v pražské O2 areně. 

Vydal jste už deset alb. S jakými vzpomínkami se vám pojí nahrávání toho posledního, s kterým teď přijíždíte do Prahy: albem Strut?

Ještě teď jsem překvapený, jak to šlo rychle. Deska vznikla velmi spontánně, nijak jsem o ní nemluvil, neplánoval, prostě jsem se do toho dal a nahrávka byla na světě. Zrovna jsem natáčel film a vůbec jsem neuvažoval, že bych si při tom odskočil nahrát desku. Ale mám rád její atmosféru, je velmi optimistická, energická, smyslná i rock'n'rollová.

Takže jste vůbec neměl v plánu vydávat letos desku?

Vůbec. Samozřejmě jsem přemýšlel o tom, že nějakou desku v budoucnosti nahraju, ale nenapadlo by mě, že to bude tak rychle. I když to je na tom právě to skvělé. Když to přijde, nemůžete to zastavit, ani ovládnout. Jednoduše, máte to udělat. Tak funguje kreativita.

Lenny Kravitz pobavil Brňany i navzdory vytrvalému dešti. Když mluvíte o rychlosti, jaký časový úsek si tedy můžeme představit?

Napsanou jsem ji měl za dva týdny. Ve studiu to pak bylo několik měsíců, musel jsem dát dohromady správný tým lidí. Ale jen, co jsme ho měli, už to zase šlo rychle.
K desce jste natočil i klip k singlu The Chamber.

Jak se vám, jako člověku, který několik let říkal, že žije v celibátu, hrálo v poměrně otevřených sexuálních scénách?

Na desce mám hodně písní o touze a vztazích. Singl The Chamber je právě taková klasická píseň o zlomeném srdci. Natáčeli jsme v Paříži, na ulicích, v mém domě… Šlo to ze mě, i když to nebylo lehké, šlo o to zachytit emoce, které v té písni prožívám.

Vaše vztahy se ženami jsou častým námětem rozhovorů. Nakolik těžké je pro rock'n'rollového hudebníka, kolem kterého se točí spousty žen, najít tu pravou?

Myslím, že je to pro mě těžké jako pro kohokoli jiného. Nemůžu tomu poručit jenom proto, že jsem rock'n'rollový hudebník. V podstatě nevidím příliš velký rozdíl mezi dobami, kdy jsem nebyl známý, a současností.

Známý jste i v České republice, vracíte se k nám už po šesté…

Vím, že mám u vás hodně fanoušků, kteří mi pokaždé vytvoří výbornou atmosféru. Proto se k vám rád vracím.

Taky máte několik hitů, které se u nás nebojí zahrát ani ty z nejkonzervativnějších rozhlasových stanic: Again nebo It Ain't Over Till It's Over. Baví vás tyto písně hrát, když to řeknu trochu ostře, stále dokola?

Lidé je chtějí slyšet. A já jsem tu proto, abych lidem dával to, co chtějí. Byť je ve stejnou dobu pokouším tím, že hraju i nové písničky, které neznají. Jsem rád, že mám z čeho vybírat. Za vším, co jsem nahrál, si stojím. A že mám v repertoáru i písně, které se staly velkými hity a hraju je na každém koncertu? Lidé je pokaždé prožívají jinak, i proto se mi nikdy neomrzí.

Lenny Kravitz pobavil Brňany i navzdory vytrvalému dešti. K věcem, které budou úplně nové: Jak bude pražský koncert vypadat po vizuální stránce?

Scénu jsem navrhoval, je poměrně jednoduchá, ale věřím, že i tak poslouží svému záměru. Tím je, že všechno se točí kolem lidí. Nejsem to jen já, ale mám s sebou i výbornou kapelu. Po vizuální stránce samozřejmě bude co vidět, třeba se světly pracujeme tak, jak jsme to dosud nedělali. Ale myslím, že tím hlavním „vizuálem" mají být lidé.

Když se díváte do budoucna, napadá vás někdo, s kým jste si ještě nezahrál a chtěl byste to zkusit?

Beru věci tak, jak přirozeně přijdou a příliš nad tím nepřemýšlím. I když pár hrdinů, s kterými bych chtěl nahrávat, mám. Patří mezi ně Al Green, Aretha Franklin nebo Bob Dylan. A samozřejmě bych chtěl také objevit nové umělce.

Vedle hudby se občas vyjádříte i k politice, v jednom z rozhovorů jste například obhajoval amerického prezidenta Baracka Obamu…

Mám ho moc rád jako člověka a vůbec mu nezávidím jeho těžkou pozici.

Čím si vás získal?

Dodnes si pamatuji jeho dnes už několik let starou řeč, ve které mluvil o rasismu a přesně tehdy dokázal pojmenovat problém. Hodně lidí si myslí, že rasismus s tím, co má Amerika černého prezidenta, zmizel. Vůbec ne. Pořád musíme ujít velký kus cesty. Je zajímavé, že Obamu nazýváme prvním afro-americkým prezidentem, což jistě je, ale nikdo se neidentifikuje s jeho druhým já: že je zrovna tak i běloch. Nemůžete vynechat jednoho z jeho rodičů. Jeho otec byl černoch a matka běloška. Je snazší vidět jen tu jednu stránku a zařadit si ho do nějaké škatulky, ale to je omyl. Podobně jsem to prožíval já. Moje matka mi vždycky říkala, že jsem stejný jako ostatní, z poloviny jsem jako ona a z poloviny jako otec. Společnost ale vidí jen tu černou polovinu.

To je přece přirozené, že si okolní svět zjednodušujeme, abychom se v něm snáz vyznali.

Je to přirozené. Přesto je inspirativní myšlenka, abychom nevnímali jen to, co chceme vidět, a na lidi nahlíželi jako na celistvé bytosti.

Autor: Ondřej Leinert

18.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Juraj Chmiel
3

Velvyslanec Chmiel vysoudil přes dvě stě tisíc korun. Stíhán byl neprávem

Ponorka A.R.A. San Juan
AKTUALIZOVÁNO
1 4

Bouchání do stěny. Námořnictvo možná zachytilo ztracenou ponorku

Mají se stavět mešity? Kandidáti odpovídali na 30 otázek ANO/NE, podívejte se

/VIDEO/ Víte, kdo má zbrojní průkaz, kdo podporuje stavbu mešit v Česku nebo který uchazeč o Hrad chce přijmout euro? Celkem na 30 otázek odpovídali prezidentští kandidáti Jiří Drahoš, Marek Hilšer, Michal Horáček, Vratislav Kulhánek, Jiří Hynek a Mirek Topolánek při cestě prezidentským vlakem. Prohlédněte si galerii, jak se vyjádřili k jednotlivým tématům.

Nová Sněmovna odstartovala: Poslanci se hádali o imunitní výbor

Zákonodárci vzešlí z říjnových voleb dnes složili slib a poprvé zasedli do poslaneckých lavic. Hladký průběh jednání se ale zadrhl na návrhu počtu členů mandátového a imunitního výboru (MIV).  

Blázni, nebo hrdinové? Názory mladých Japonců na piloty kamikaze se různí

Za druhé světové války tisíce japonských dobrovolníků narukovaly k pilotům kamikaze. Ti se pak s letadly plnými výbušnin vrhali střemhlav na spojenecké lodě. Současná anketa britské stanice BBC ukazuje, že díky vlivu nacionalistů se sebevražední letci v očích nové generace opět stávají hrdiny.

Opravdu nejde o vtip: londýnské autobusy by mohly jezdit na kávu

Americká stanice CNN přišla se zdánlivě úsměvnou zprávou. Známé dvoupatrové autobusy v Londýně možná už brzy budou jezdit na nové biopalivo, jehož základní složkou je kávový olej.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT