„Písnička měla docela spletitý zrod – s kolegou Chesterem Travisem, který už se mnou napsal skladbu Home a další tři věci, jsme na ní dělali od roku 2019. Pak ale udeřil koronavirus, takže jsme ji dokončovali online. Pořád ale nebyla podle mých představ, a tak jsem pro ni hledala producenta. Naprostou náhodou jsem si všimla, že mě na Instagramu sleduje právě producent Dan Lancaster, s nímž jsem měla spolupracovat už dřív, ale tehdy to ještě nedopadlo. Oslovila jsem ho, protože mě baví, co dělá, a do patnácti minut jsme byli domluvení na spolupráci. Má velkou zásluhu na tom, jak Overdosed zní. Lidově řečeno má ta písnička 'koule', a o to mi ve výsledku hlavně jde," říká Lenny.

Šlo o jednorázovou spolupráci, nebo chcete s Danem dělat dál?
Ráda bych. Písničky, které mám zatím v šuplíku, jsou tak různorodé, že uvažuju o tom, že by každou z nich produkoval někdo jiný. Mám ověřeno, že nejlíp se pracuje s lidmi, z nichž cítím, že mé muzice fandí, že ji neberou jen jako „side project“, což byl i případ Dana. Perfektně spojuje rock a trendy pop, ale zároveň mázne skladbu až skoro špinavým zvukem, a to se mi strašně líbí.

Chtělo by to jít s ní do světa, protože se fakt povedla.
Určitě, mám to štěstí, že mám kolem sebe skvělý tým, jak český, tak i zahraniční, který na tom pracuje. Úžasné fanouškovské zázemí mám mimochodem v Itálii – vděčím za to třem dámám, se kterými jsem se při cestách tam seznámila a které jsou mými „strážnými anděly“. Mé muzice strašně fandí a jsou schopné ji šířit dál. Hezky jsme se tam prezentovali i s kapelou, když jsme dělali tour po tamních rádiích, takže třeba zrovna Itálie je trh, na kterém bych ráda více působila.

Na videoklipu k písni Overdosed jste opět spolupracovala s režisérem Ondřejem Kudynem – jak se došlo k jeho výsledné podobě?
Vlastně dost hladce – myslím ve smyslu vize. Jinak bylo samozřejmě množství práce vynaložené na videoklip obrovské. S Ondrou, který točil už dva mé předchozí klipy, jsme seděli na kafi a já mu říkám, že bych si to představovala tak a tak. A on odpovídá – přesně takto jsem to myslel… Okamžitě jsme si padli do noty. Věděli jsme, že chceme mít hezky natočený klip i s trošku špinavými, rozmazanými záběry. Ondra dost sleduje zahraniční tvorbu, extrémně se v tom vyzná, a mně jeho styl práce sedne. Je vždy o krok napřed, což mě zajímá, baví a inspiruje.

Máme od vás očekávat další nové písně, popřípadě rovnou novou desku?
Určitě. Během korony jsem přehodila výhybku z živých vystoupení na studiovou práci na písničkách – tvořila jsem i v rámci online songwriting kempů. Kvantum volného času, který jsem najednou měla k dispozici, jsem tak využila k experimentování. V tomto mi ona pauza vyhovovala, mám pocit, že to ještě povolilo uzdu mé kreativitě. Navíc jsem měla možnost poznat se se spoustou skvělých a talentovaných lidí, které bych asi za normálních okolností nepotkala.

Kromě nového singlu se mohou vaši fanoušci radovat i z reedice vašeho alba Hearts a z exkluzivního, vámi podepsaného songbooku…
Chtěla jsem to udělat už asi tři roky, ale pořád jsem se k tomu nějak nemohla dostat. Nejdřív jsem čekala na notové zápisy, pak jsem je potřebovala zkontrolovat, přehrát si je, abych zjistila, jestli jsou správně zaznamenané. Následně se všechno zase odložilo, protože jsem pracovala na novém albu Weird & Wonderful, které vyšlo loni. Ale tak nějak jsem vycítila fanouškovský zájem o noty mých písní, které si chtějí zahrát třeba u táboráku a podobně. Zároveň ve svých psaních často zmiňovali album Hearts, z něhož pochází například i hit Hell.o, a tak mě napadlo nabídnout jim všechno hezky dohromady, aby měli radost. Snad si tedy tento deluxe box užijí. Vizuál zpěvníku jsem svěřila grafikovi z Itálie, který má na svědomí i album Hearts. Konečnou stylovou podobu tak songbooku vdechnul Gianluca Militello.  

A jak to teď máte s koncertováním?
Přiznám se, že v období pandemie jsem od určité doby přestala sledovat zprávy. Nejsem ignorant, ale chtěla jsem se soustředit na radost ze života, ne na každodenní hrozby… A tak vždycky jenom čekám, až mi někdo řekne, že se hrát může. A já odpovím – tak jo, jdeme na to… Lidé najdou veškeré termíny koncertů na mých webovkách.

Těšíte se na ně?
Strašně. Jsem teda nervózní a můžu i prozradit, že jsem po dlouhém muzikantském půstu absolvovala jistou VIP akci, firemní online večírek. Po technické stránce na něj dohlíželi tři lidé, takže na mě koukalo šest očí, ale i tak se mi klepaly ruce, když jsem hrála na klavír. Říkala jsem si – Filipová, co blbneš, vždyť jsi online, přes kameru, nikdo tady nesedí… Snad na mě ta nervozita nebyla znát, jsem k sobě dost kritická, ale aspoň jsem měla možnost vzít to postupně. Nejdřív sama s pianem, pak s pár muzikanty a pak pořádně s kapelou.

Do jaké míry máte připravený už jednou přeložený koncert v pražské hale O2 Universum, který se má uskutečnit v prosinci?
Právě tím, že se jeho termín odložil, se pozdržely i jeho přípravy, protože nemá smysl plánovat něco, co nevíte, jak a zda vůbec bude. Já teda doufám, že už konečně bude…. Změn určitě dozná scéna, kterou připravuje Matyáš Vorda. Původně se totiž její květinová výzdoba měla vázat ke zmiňovanému albu Weird & Wonderful. Od jeho vydání už ale nějaký čas uplynul. Mezi tím jsem teď vyšla ven s novým singlem a další výhledově chystám – jednu z písní mi mimochodem produkoval Mike Shinoda ze skupiny Linkin Park, takže bylo potřeba vydat se jiným směrem. Tým ale zůstává stejný. Věřím, že vymyslíme ještě něco lepšího, než jsme plánovali. Chci, aby byl můj koncert v O2 Universu hodně o muzice – o hodně muzikantech a nástrojích. Ke stávající kapele totiž hodlám přizvat další muzikanty. Bude to bomba. Čekají nás velké věci.