Projekt Exodus je tedy ve fázi vzniku, ale už o něm mnohé napovídá pilotní klip Arsan Duolaj. Kdy jej představíte celý?

Všechny mé projekty jsou velmi náročné ať už co do počtu lidí, kteří se jej účastní, tak do jejich organizace a samozřejmě financí. Pokud se mi podaří dát vše do kupy, jak si plánuju, tak by se mohla premiéra Exodu uskutečnit v létě příštího roku.

Pojďme ale ještě k tomu klipu. Jeho natáčení muselo být hodně zajímavé – v noci, v Tatrách…

Točili jsme ho za nepříliš vhodných povětrnostních podmínek, a to ten den svítilo sluníčko! Sotva jsme ale začali stavět vatry a chrám, zatáhlo se a spustil se déšť. Pršelo až do čtyř hodin do rána, kdy jsme s prací skončili. A ráno zase vyšlo sluníčko. Tak jsem si říkal, že bájný staroslovanský bůh Arsan Duolaj, o kterém klip je, nám to natáčení chtěl trošku ztížit.

Asi bych se trochu bála.

Upřímně řečeno, když jsem skladbu napsal a začal běhat kolem natáčení klipu, měl jsem občas pocit, že se nám některé věci nedaří. Bát se ale nebylo čeho, protože ač je Arsan Duolaj bohem temnot a zla, který se objevoval v regionech severního Polska, Litvy či Běloruska, neškodil lidem. Vzbuzoval u nich ale velký respekt. Byl jednoduše součástí panteonu bohů, protože k dobru vždycky patří i zlo. Prostě – kde je světlo, tam je i temnota. Nebo naopak, chcete-li.

V popředí toho klipu je malý chlapec, o koho jde?

O Filipa Antonia, což je už poměrně zkušený filmový a televizní matador. Hrál třeba ve filmu Marie Poledňákové Líbáš jako bůh. Vybral jsem si ho právě proto, že se nebál kamery, jednoznačně vyhrál casting, který jsme uspořádali. Kdybych před natáčením věděl, že zároveň dobře zpívá, tak bych jeho hlas využil i pro nahrávku. Bohužel jsem to ale netušil, a tak teď Filip dostane příležitost zazpívat živě právě v Lucerně.

A co zmíněné choreografie? Budou v živém podání stejně tak odvážné a provokativní?

S Kristýnou Kloubkovou, jejíž choreografie jsou velice živelné – což k mé muzice sedí – jsme se dohodli, že nebudou. Například místo dvou lehce obnažených atraktivních bubenic vystoupí dva bubeníci, a ti budou mít trošku jiný kostým, budeme přeci jen v Lucerně… Jinak se představí orchestr, který se bude skládat z netradičních nástrojů – perkusí, kotlů, harf, cimbálů, fléten, bicích. Muzikantů máme celkem dvacet, tanečníků deset. Pozvali jsme také zpěváky a zpěvačky – Ewu Farnou, Davida Uličníka, Jana Toužimského, Martinu Balogovou, Markétu Konvičkovou či Magdalenu Wronkovou.. Doufám, že celá show – včetně vizuálních efektů – bude pro publikum zajímavá.

Legendy a mýty zpracováváte i ve zmíněných předešlých projektech Olza a Vichry. Co vás na nich baví, přitahuje?

To, že je v nich obsažená celá moudrost stovek, ne-li tisíců let. My jimi možná občas pohrdáme, nebo se jimi nezabýváme, ale je třeba si přiznat, že mystično někde v nás pořád je. Osobně jej pociťuju velice silně, popohání mě k práci – a proč bych měl při ní sahat po bozích irských, anglických, francouzských, když jich tady máme mraky, stejně jako všemožných legend?

Máte v hledáčku nějakého dalšího boha?

Samozřejmě, inspiraci nacházím v Encyklopedii bohů, v níž je mimochodem zanesený i Arsan Duolaj. Kromě něj jsem si našel třeba bohyni jménem Gabia, která měla na starosti vnitřní ženský život postavený na erotice a rozmnožování. O ní je právě ústřední píseň Exodus.Význam toho slova – opuštění domovů, donucení lidí emigrovat – mě fascinuje, i vzhledem k době, v níž žijeme. Migrační vlny jsou stále v pohybu, kultury se vzájemně prolínají, národy spolu válčí – co je lidstvo lidstvem, vždycky to tak bylo. Nic nového se vlastně neděje – lidi jsou schopni pro svůj prospěch vraždit, pálit, krást, podvádět… A na to chci prostřednictvím oné hluboké minulosti ukázat, abychom si uvědomili, co pro nás znamenají trvalé hodnoty, jako je domov, víra v cokoliv, rodina…

Složil jste písně pro několik úspěšných interpretů, teď prvořadě pro Ewu Farnou, kterou jste objevil. Je to tak?

Ewě, která si pilně buduje svoji kariéru, věnuju většinu svého času a energie. Jsem velice rád, že se jí podařilo prosadit se i na jiných trzích než jenom na tom českém. Velice populární je v Polsku a já doufám, že uspěje i jinde.

Takže Helena Vondráčková, Hana Zagorová nebo Karel Gott se od vás už žádných songů nedočkají?

Vždycky je pro mě výzva napsat pro ně – doufám, že výjimečnou – píseň. Takže pokud mě zase někdy osloví, budu rád. Teď se ale chci více věnovat vlastním věcem a psát stále především pro Ewu, která mě nutí – protože je o dvě generace mladší – abych hudebně přemýšlel jako mladí. A to je fajn, to mě hodně povzbuzuje, abych to zvládl.

A co Andělé, už je chystáte?

Už na jejich uspořádání začínáme usilovně pracovat. Andělé budou mít dvacetileté výročí, tak nechceme nic podcenit. Budou se udělovat koncem února. Dramaturgie bude podobná té minulé, to znamená, že nominovaní v jednotlivých kategoriích mohou vystoupit ten večer živě a akademici pro ně budou ve druhém kole hlasovat taktéž v živém přenosu. Na tom nebudeme nic měnit.