„Naší ambicí je přinášet každý týden nové díly zmíněných pořadů. Hrdiny prvních dvou jsou Violenka (Kristýna Mandousová) a Fidlík (Kryštof Švehlík), imaginární postavy z bájné krajiny Tóniny, které zabloudily do světa lidí. Našla je Teta Květa, jež je ubytovala u sebe doma v pokojíčku Muzíčku. V něm Violenka s Fidlíkem prožívají nejrůznější příhody, které se odehrávají v jejich hlavách. Jednou jedou do zoo, jindy letí na Merkur, pak jsou v prérii a podobně. Díky létajícímu koberci se vydají i do své Tóniny, díky čemuž se setkávají s plejádou známých bytostí. Jednotlivé situace, které pro ně připravujeme, dokreslují písničky a herecké i taneční scénky. No a Pohádky tety Květy pro děti píše, a zároveň jim je i vypráví, moje dcera Magdalena,“ vypráví česko-polský hudebník a producent Lešek Wronka.

Jedním z jeho nejbližších cílů je transformovat TV Pro Děti na regulérní internetovou televizi, která bude schopná přinášet každodenně nějakou novinku a zároveň reprízovat stávající pořady z již poměrně bohatého portfolia.

Co vás jako hudebníka a producenta vedlo k založení dětského kanálu?
Ti, co mě trošku znají, vědí, že se tvorbou pro děti zabývám už léta, a to jak z autorského, tak i režijního hlediska. Děti jsou publikum, které miluju, protože je bezelstné a zároveň si nebere žádné servítky. Psát pro ně je tedy velká výzva, navíc v tom cítím velkou svobodu – můžu dělat cokoli od hip hopu přes jazz, country až po bigbít. Protože proč by vodník nemohl být raper a například čarodějnice rockerka…? A když se v době covidu ukázalo, že stoupá poptávka po dětských pořadech, které nejsou určeny jen k „zabití času“, rozhodl jsem se přijít s nabídkou kvalitnějšího a ambicióznějšího obsahu, který se bude v první řadě líbit rodičům a ti jej budou svým dětem pouštět.

Vsadil jste na autorské pořady, znamená to, že převzatá tvorba u vás prostor nedostane?
Rozhodně ne – nechceme být animovaná televize, naším záměrem je být „live“. Náš tým dnes čítá asi dvacet kreativních lidí, kteří mají spoustu invence a schopností vytvářet vlastní originální obsah. Náměty a scénáře pořadů píšu z velké části já a také z velké části mé děti, jak zmíněná Magdalena, tak syn Michal, který vystudoval scenáristiku. Máme i dva šikovné textaře Tomáše Chouru a Petru Glosr Cvrkalovou, kteří tvoří texty na mé hudební podklady, ale také choreografku či kostýmní výtvarnici, za výkonnou produkci stojí společnost Drive Film Factory s režisérem Matějem Pichlerem. V plánu máme i výjezdy za diváky v českých a moravských regionech, protože jde o propojené nádoby. Jedna věc je totiž prožívat písničky či příběhy prostřednictvím televize a ta druhá – slyšet je, potažmo vidět „na živo“. Chceme dětem dopřát, aby si při nich „zašíleli“.

Zdroj: Youtube

Kromě toho jste se zase pustil do zpívání – vaše nové songy doprovázejí i klipy. Jak to přišlo?
Jednoduše jsem se vrátil k tomu, čím jsem začínal. Coby vystudovaný herec jsem ještě před revolucí skončil na nějakém čtrnáctém místě v anketě Zlatý Slavík, pak jsem zpívání opustil a začal podnikat. No a na stará kolena (coby šedesátník) jsem se dostal do jisté životní situace, ze které jsem se potřeboval vyzpívat. A tak jsem si napsal písničku a natočil k ní klip (Kochałaś na niby), který jsem umístil na YouTube. Dostavila se odezva, která pro mě byla docela překvapující. Posluchači mimochodem krásně zareagovali i na předchozí projekty mého Lewron Orchestru (Olza a Vichry), stejně jako na spolupráci s violoncellistkou a zpěvačkou Terezií Kovalovou. Posílilo mě to v pocitu, že není třeba si říkat, že je v životě na něco pozdě. A tak jsem začal dělat muziku, kterou nešiju na míru jiným interpretům, jak jsem to dosud dělal, ale sobě.