Slavný italský skladatel Ennio Morricone říká, že největší potíží je vytvořit něco originálního ze stejného materiálu. Jako když se staví dům. Pořád jsou tu jen cihly a vápno. Postavit bytelný a nezaměnitelný dům se pětaosmdesátiletému velikánovi filmové hudby podařilo.  V neděli večer to dal zakusit i vyprodané pražské O2 aréně. Šlo o historicky druhý Morriconeho koncert v Čechách. Bez nadsázky řečeno: skutečný zážitek.

Z místa pod samou střechou vše vypadá jako v obřím mraveništi: v pohybu, ruchu, napjaté očekáváním z příchodu ikony. Po osmé zaplňují pódium symfonický orchestr a sbor. Z dálky vše působí až překvapivě miniaturně. Na obrazovkách běží dokument My Life in Music, v němž maestro mluví o svém vztahu k filmové hudbě i samostatné tvorbě. Kdo ví, proč pořadatelé lépe nepromysleli, kam umístit čitelné české titulky. Z lehkého šumu v hledišti je patrné, že ne všech 12 000 posluchačů hovoří italsky.

Poté české Colosseo ztichne. Přichází on sám: nenápadný muž v šedém obleku. Bude osobně dirigovat vybrané filmové skladby své celoživotní tvorby. Arénou se rozezní první údery tympánů. Zaznívá skladba The Strength of the Righteous ze snímku Neúplatní. Střídá ji nesmrtelná melodie z Tenkrát v Americe Sergia Leoneho, Deborah's Theme. Vlna nadšení se zvedá s nástupem legendárního vytí kojota, ústřední melodie filmu Hodný, zlý a ošklivý. Nejen milovníky klasického westernu mrazí při melodiích ze snad nejslavnějšího mistrova filmu, Tenkrát na Západě. Emocionální erupci vyvolává sólistka, která se objevuje po jeho boku. Síla zážitku nepolevuje ani v případě připomínek dalších snímků filmové klasiky, třeba melodie z děl Morriconeho dvorního režiséra Giuseppa Tornatoreho: Bio Ráj a Legenda o „1900“.

Pořadateli avizovaný hudební a filmový zážitek se konal jen částečně. Chyběla ona vizuální složka filmové hudby, pro niž byla díla komponována. Možnost být pod jednou střechou s patrně největším skladatelem filmové hudby v historii a zaposlouchat se do dokonalého soukolí jím řízeného symfonického orchestru však zůstane trvalým setkáním s krásou. Jak vyjádřil během četných přídavků jeden z temperamentních italských diváků prostým výkřikem: È tanto bello!

VÁCLAV GRUBHOFFER
Autor je kulturní historik