Líbí se mi tady, mám rád absurdní humor, říká dirigent Chuhei Iwasaki

Měli na vaše rozhodnutí nějaký vliv rodiče? Jsou také hudebníci?
V tomhle mi rodiče nijak neradili ani nebránili. Bylo to moje samostatné rozhodnutí. A oni věděli, jak mám hudbu rád. A vůbec nejsou muzikanti. Tatínek je vědec, maminka bývala módní návrhářkou. Ale i oni mají hudbu rádi. Potěšilo je, že jsem se vydal touto cestou a odjel studovat do Evropy.

Mozart a Salieri si neměli co závidět, říká operní pěvec Adam Plachetka

Vzpomenete si, co vás v České republice nejvíce překvapilo a případně stále překvapuje? Příjemně i nepříjemně? A v čem byl největší rozdíl oproti životu v Japonsku?
Asi nejvíce mě zaskočilo složité a zdlouhavé jednání se všemi českými úřady. Ale musím se přiznat, že se mi to po čase začalo dokonce líbit. Mám rád absurdní humor, oblíbil jsem si Franze Kafku a je to úplně stejné jako v jeho románu Zámek, kde popisuje srážku jedince s byrokratickou mašinérií. Poznal jsem také, že tady obecně lidé více logicky přemýšlejí. To se mi líbí. A trochu mne překvapilo, že se zde někdy pije alkohol už od oběda nebo i dřív, to bylo pro mne hodně nezvyklé. Naopak žádný velký rozdíl jsem nezaznamenal v mezilidských vztazích

Oblíbil jste si za ty roky i nějaký český film či seriál?
Tak to vím úplně přesně. Jednoznačně je to seriál Pat a Mat. Nic filozofičtějšího jsem ještě neviděl.

Když občas vidím nějaký dokumentární film o Japonsku, fascinuje mě tamní úžasná příroda. Co vy a váš vztah k přírodě v Česku?
Ale ta je krásná všude! Přírodu miluju. Je to jedna z nejdůležitějších věcí v mém životě. Kromě hudby samozřejmě. Jakmile mám trochu volného času, vyrážím na výlet. Kamkoliv po Česku. Letos to byl třeba zámek Chyše nebo Zbraslav. Ale rád sednu na vlak a vyrazím kamkoliv do okolí. Nebo se jen tak jdu projít třeba do lesa.

Šéfdirigent Plzeňské filharmonie Chuhei IwasakiZdroj: ivanmaly.comTady jste mi nahrál. Zahlédl jsem vás totiž ve vtipné reklamě na jeden z produktů Českých drah. Máte tento způsob cestování rád?
Cestování s Českými drahami má svoje kouzlo. Člověk má čas přemýšlet a na cestě ho často potká nějaké překvapení. Rád jsem se občas dělil o takové zážitky na sociálních sítích. Ale s tou reklamou to byla spíše náhoda. Vybrali si mě na doporučení. Přizval jsem pak i několik hráčů z Plzeňské filharmonie, například naši kontrabasistku Mayuko Ichikawu. S ostatními jsem se ani neznal. Ale při natáčení byla velká legrace, především s hercem Ivanem Trojanem. Od té doby mne hodně mých známých zdraví jedině „Čus ešus, kamaráde“.

Bydlíte v Praze a do Plzně dojíždíte. Ve vlaku tedy trávíte hodně času…
To je pravda. Ve vlaku samozřejmě často pracuji, mám tam na to potřebný klid i čas. To je výhoda třeba oproti autu. A někdy ve vlaku i spím. A taky prozradím, že mám moc rád historické parní lokomotivy. Líbí se mně, že občas ještě při nějaké příležitosti jezdí. Někdy jsou k vidění i v Japonsku, ale ne tolik jako tady. A kromě lokomotiv miluji i staré tramvaje T3. S tou už jsem se také svezl.

Jste šéfdirigentem Plzeňské filharmonie, ale vím že působíte jako dirigent i v jiných hudebních tělesech. Jak se tyto vaše aktivity liší a máte vůbec nějaký volný čas?
Jako šéfdirigent mám větší odpovědnost a mnohem víc mimodirigentské práce než jako klasický dirigent. Šéfdirigent se také podílí na výběru skladeb pro jednotlivé koncerty celé sezony. A věřte mi, je to práce těžká a hlavně zodpovědná. Dělám ji s pokorou a respektem, především k našemu publiku a abonentům. A asi vás nepřekvapím, když řeknu, že ve volném čase, pokud necestuji, poslouchám opět hudbu nebo studuji partitury.

Hobojista Vilém Veverka: Jestli o něčem sním, tak o bílých Vánocích

Všichni si asi představují, že dirigent symfonického orchestru žije jen klasickou hudbou. Jak je to u vás? Posloucháte rád i jiné hudební žánry?
Miluju například folklor a nemyslím tím jen ten český. Hodně poslouchám například japonský, pak skotský, ale i třeba mongolský. Ten mám hodně rád. Jinak když mám náladu, tak si pustím někdy i jazz. Ale málokdy metal nebo rock.

Kdybyste se nestal dirigentem, jaké jiné zaměstnání byste si zvolil? Vím, že jste například začínal jako nadějný houslista…
Od dětství jsem měl různé představy, co bych chtěl dělat, ale to se časem hodně měnilo. Nejdřív jsem chtěl být dinosaurus, pak taxikář, strojvedoucí a pilot. Až později jsem chtěl být houslistou v orchestru, protože hudba symfonického orchestru mě okouzlila už v dětství. Ale nakonec zvítězila kariéra dirigenta.

Které skladby českých nebo i světových skladatelů považujete za svou srdeční záležitost a rád je do repertoáru svých koncertů zařazujete?
Do mého srdce se jich vejde opravdu celá řada. Jsou to určitě Bohuslav Martinů, Jiří Gemrot, Dmitrij Šostakovič, Akira Ifukube, Bela Bartók, Josef Suk, Jiří Teml, Mieczysłav Weinberg, Yasushi Akutagawa, Ulvi Cemal Erkin, Andrei Ešpaj a mnoho dalších.

Šéfdirigent Plzeňské filharmonie Chuhei IwasakiZdroj: ivanmaly.comČekal jsem, že řeknete i jména jako Antonín Dvořák nebo Bedřich Smetana…
Myslel jsem, že tahle jména ani nemusím zmiňovat. To je klasika. Patří samozřejmě mezi mé nejoblíbenější, stejně jako u našich posluchačů. Často jsou proto na programu zahajovacích koncertů sezony nebo na festivalových koncertech. Není náhodou, že jako Plzeňská filharmonie pořádáme už dlouhé roky festival Smetanovské dny. Díla českých skladatelů se snažíme přibližovat i dětem různými edukativními pořady. To mě moc baví.

V Japonsku jsou čeští skladatelé hodně populární. Je pravda, že v některých školách se hraje jejich hudba pokaždé před vyučováním?
Není to všude stejné, záleží na konkrétní škole a jejím vedení. V mé škole se například hrála 4. věta z Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka Allegro con fuoco, když jsme museli uklízet třídu. V některých městech naopak hraje místní rozhlas Largo ze stejné symfonie jako znělku toho, že děti musejí jít domů.

Existují třeba skladby či autoři, které dirigujete nerad a proč?
Tak takhle se to říci nedá. Jsou jen skladatelé, jejichž skladby moc nediriguji, např. Conlon Nancarrow nebo Georges Aperghis, ale to neznamená že nemám jejich věci rád. Jen se třeba nehodí do naší dramaturgie jednotlivých koncertních řad.

A jaký máte názor jako dirigent například na koncerty filmové hudby, které bývají u publika všech věkových kategorií poslední dobou velmi oblíbené?
Koncerty složené například z hollywoodských hitů jsou vždycky divácky vděčné. Pro mě jako dirigenta to jsou skladby možná jednodušší na dirigování, protože se v nich častěji opakují motivy a hlavní melodie, ale jako úvod do klasické hudby je to super. A to proto, že jsou to skladby často barevné, krásné a pro posluchače méně složité, než některá klasická díla. A na nich je právě hezké to, že můžeme lidem ukázat, jak je orchestrální svět krásný. Takové koncerty hrajeme jak u nás, tak i často v zahraničí.

Jak probíhá příprava na novou koncertní sezonu? Podle čeho vybíráte skladby, které chcete posluchačům v jednotlivých koncertních řadách představit?

Snažím se vybírat skladby samozřejmě krásné, ale těch je mnoho. Takže rozhoduje i to, jak dlouho už skladba nebyla u nás hraná, jakou má spojitost či skryté téma s ostatními skladbami, jaké období skladba reprezentuje a také jací sólisté v ní budou účinkovat.

Zemřel jazzový hudebník a skladatel Pavel Smetáček. Bylo mu 82 let

Hodně posluchačů Plzeňské filharmonie oceňuje kromě umělecké stránky i váš nenapodobitelný způsob dirigování, skromné vystupování a velký smysl pro humor. Rádi proto na koncerty, které dirigujete právě vy, chodí. To vás musí těšit…
Nemyslím si, že jsem vtipný a skromný. Ale samozřejmě mě to těší. Někdy, pokud to koncepce konkrétního koncertu umožňuje, chci naladit obecenstvo nějakým úvodním proslovem nebo drobnými komentáři před jednotlivými skladbami. Ale ne u všech to je samozřejmě možné a vhodné. Nejlépe se k tomu hodí zmíněná filmová hudba. Ale ať už chodí lidé na naše koncerty z jakéhokoliv důvodu, jsem šťastný, protože to je to, proč tu jsem. Jsem tu pro Plzeňskou filharmonii a pro její obecenstvo.

Je krátce po Vánocích, co pro vás osobně znamenají tyto svátky? Jaký český zvyk máte nejraději a jak se vlastně slaví Vánoce v Japonsku?
Musím přiznat, že já osobně Vánoce nijak neslavím. Posedím s přáteli, popovídáme, ale žádné zvyky či tradice nedodržuji. Líbí se mi ale některé české koledy, nejvíc asi Pásli ovce valaši, při betlémské salaši. Taky se vždycky těším, že uvidím v ulicích Plzně jezdit vánoční tramvaj. To je milé vidět. Už jsem se v ní dokonce svezl! V Japonsku lidé slaví Vánoce obdobně jako tady. Zdobí stromeček, obvykle je to také smrček. Chodí na nákupy, mlsají sladkosti a dávají si dárky. Jen je dětem nenosí Ježíšek, ale Santa Klaus.

Vzpomenete si, jaký dárek vás jako dítě nejvíce potěšil?
Dárků jsem jako dítě dostával hodně, ale na jeden si přesně vzpomínám. Nemělo to kupodivu nic společného s hudbou. Největší radost mně tehdy udělalo obyčejné dřevěné letadlo.

Kdybyste měl dát nějakou užitečnou radu někomu, kdo by chtěl žit alespoň nějaký čas v Japonsku, co byste mu poradil?
Pokud je to fanoušek hudby, tak aby chodil na Disk Union. To je bazar s hudebními nosiči a je neuvěřitelně super. Jsou tam k sehnání i velmi vzácné nahrávky. Mají tam i partitury a další jinde nesehnatelné noty. Pokud to není hudební fanoušek, tak bych mu doporučil procestovat severní část Japonska. Ta nemá chybu. Sendai nebo Fukušima a okolí, překrásná příroda.

A na co by se měl naopak připravit Japonec před příjezdem do České republiky?
Bude potřebovat spousta trpělivosti a empatie. A sebedůvěru. Vše ostatní už pozná po pár dnech sám.