Vzdát hold největšímu zpěvákovi všech dob je nelehký úkol. Stejně jako koncert z Rudolfina 2001 i nejslavnější tribute koncert z Wembley 1992 měl ten sobotní v Lucerně slabší i silnější místa. Klíčový je výběr skladeb a nesnažit se vyrovnat Mercurymu. Kdo pochopil a vzal na vědomí, měl vyhráno.

Fanoušci na celém světě dodnes kvitují s nadšením výkon George Michaela v Somebody to Love.

Se stejným hitem překvapil i vokalista Milan Šatník. Čisté výšky, dobrá atmosféra i tleskání posluchačů do rytmu. Jednomu z nejpovedenějších čísel večera předcházel i dobře zazpívaný duet z desky Hot Space. Annie Lennox a David Bowie tehdy v Londýně s Under Pressure budili různorodé emoce. Na českém tributu se dařilo.

Technika zlobila

Bohužel celý večer pokulhávala technika, na což nejvíce doplatil Aleš Brichta, který odzpíval polovinu písně bez mikrofonu.

Od zpěváka s takovým hlasovým rejstříkem by se očekával výběr z rockovějších skladeb z pera bubeníka Rogera Taylora. Melodická balada Spread Your Wings mu příliš nesedla.

Zpěvačka Paya May, která po celý večer zpívala jako vokalistka a pohotově Brichtu ve výpadku zastoupila, si sama zazpívala Another One Bites The Dust v hodně uvolněné aranži, což energické hitovce prospělo.

Energičtí mladíci

Příjemně překvapili i teenageři v upnutých džínách The Drops. Jejich Tie Your Mother Down mělo grády, ač těmto mladíkům není ještě ani 20.

Bohuš Matuš zpíval čistě, možná to jen trochu přeháněl s ozdobami, na které je zvyklý v muzikálech.

Pěvecky i moderátorsky poměrně překvapil Vladimír Hron, který si několik velkých hitů střihl napříč celým večerem.

Nastydlý Střihavka

Neotřelým výběrem skladeb potěšil David Kraus, který si troufl na innuendovskou I'm Going Slightly Mad i sólovku Great Pretender.

U Kamila Střihavky se cení odvaha, že i s chřipkou si troufl vystoupit.

Pokud se pořadatelům podaří odstranit malé nedostatky, budou další zastávky příjemným vzpomínkovým večerem na největší hudební legendu.