V Praze budete koncertovat s texaskými vousáči ZZ Top. Co vás s nimi pojí a je to vaše první společné hraní?

Jsem jejich velký fanoušek. Tu hudbu miluju. Billy Gibbons je jeden z mých nejoblíbenějších kytaristů. Kromě „cool“ muziky, kterou hrajeme, máme společnou i „cool“ jevištní prezentaci. My používáme masky a kostýmy, říkám tomu uniformy. Stejnokrojem ZZ Top je plnovous. Plus ty skvěle vypadající bicí a kytary. Jejich i naše show mají především bavit.

V kapele jste od roku 1991. Jak jste se ke Kiss dostal?

V roce 1989 jsem se poprvé setkal Paulem Stanleym na jeho sólovém turné. Bylo to moje první profesionální setkání s Kiss. Později mě Paul poprosil, abych si s nimi ve studiu nahrál demosnímky. A to byl ten pravý začátek mé „kissácké“ pouti.

Vy a Tommy jste mladší než zbytek skupiny. Nemrzí vás, že Kiss končí?

Není to tak velký rozdíl, mně je 60 let, Paulovi je 66. Když Kiss začínali, bylo jim dvacet a mně čtrnáct. Tommy je v kapele miminko.

Před Kiss jste spolupracoval například s Black Sabbath nebo s kytaristou Brianem Mayem. Plánujete v budoucnu další takové projekty?

Já nevím, co budoucnost přinese. Veškeré mé myšlenky v současnosti patří Kiss a jejich vystoupením. Chci si s nimi užít každý koncert a každý den. To, co bude dál, pro mě není momentálně důležité. V rozhovorech se mě lidé ptají na minulost nebo na budoucnost, ale pro mě je důležité to, co děláme teď. Je to velkolepá oslava naší kapely i našich fanoušků.

Vždycky mě zajímalo, jestli si make-up děláte sami, nebo máte profesionální stylisty?

Každý si svůj make-up nanáší sám.

Jak dlouho líčení trvá?

Nejdéle to trvá mně a Geneovi, protože oba hodně mluvíme. Příprava na show je součástí zážitku, takže nepospíchám.

Zabere to zhruba dvě hodiny. Máme lidi, kteří nám pomáhají s oblékáním. Všechno je připravené, vědí, co dělají, a jsou skvělí.

Den s Kiss je nekonečný. Dvě hodiny se připravujete. Pak setkání s fanoušky, focení. Nakonec show. Být v Kiss znamená mít velkou zodpovědnost a je to taky docela fuška.

Jaké songy jste vybrali do pražského playlistu?

Počkejte si na koncert a uvidíte sami! Většinou nechceme mluvit o tom, co bude, protože to je přece překvapení. Je to, jako kdybych vám dal krabici s dárkem, a než byste ho rozbalila, řekl bych vám, co v ní je. Překvapení je nejdůležitějším prvkem naší show. Nikdy si nemůžete být jisti, co vás čeká, jak bude vypadat pódiová prezentace. Takové byly koncerty, když jsem byl mladý. Vždycky to bylo něčím udivující. To dnes často chybí.

Váš předchůdce zpíval písničku Hard Luck Woman. Měl jste tu čest ji také zpívat naživo?

Ne, zatím ne. My tu písničku sice hrajeme, ale zpíváme v ní všichni, já tedy pouze harmonie v refrénu. Až doteď jsem ji nikdy sám nezpíval, ale kdo ví, možná někdy…

V kinech má velký úspěch film Bohemian Rhapsody. Vy jste v minulosti hrál s kytaristou skupiny Queen Brianem Mayem.

Ano, hráli jsme spolu v roce 1988 a je to můj velký kamarád. Jsem rád, že jsem měl to štěstí s ním spolupracovat. Brian mě pozval na premiéru v New Yorku, ale já jsem bohužel nemohl, protože jsme shodou okolností propagovali turné Kiss. A ten večer jsme letěli do Miami, kde jsme s kapelou absolvovali plavbu lodí. Queen je moje oblíbená skupina a Brian to ví.

Za svou mnohaletou kariéru jste potkal spoustu zajímavých lidí. Existuje ještě někdo, s kým byste rád vystupoval nebo i natáčel?

Je hodně muzikantů, které mám rád, a s řadou z nich jsem už také hrál: Brian May, Montrose, Black Sabbath, Tony Iommi, Alice Cooper…

Kdyby to bylo možné, rád bych si zahrál s Jimmym Pagem nebo Jimim Hendrixem. Anebo třeba s někým z Beatles, to by byl opravdový zážitek. Vždycky chcete potkat toho, kdo vás ovlivnil, díky komu jste to, co jste, a děláte to, co děláte.