Poslední světové turné Explosive Live vidělo přes 400 tisíc diváků ve dvaceti zemích světa. Letos budou mít čeští diváci poprvé příležitost se zaposlouchat to Garrettovy tvorby v pražské O2 areně, a to 1. října.

„Těším se na to, že vezmu své fanoušky na vzrušující a nevšední hudební cestu,“ říká osmatřicetiletý houslista. Pro turné UNLIMITED, na němž ho doprovází frankfurtská filharmonie, si připravil nejen pestrou škálu skladeb různých žánrů, ale také pozoruhodnou vizuální show.

Letos slavíte desáté výročí na profesionální hudební scéně. Jak byste tuto dobu shrnul?
Je to dlouhý příběh, který by vyšel možná tak na dvě tři knihy. Mám-li být stručný, dosáhl jsem všeho, o čem jsem kdy snil, a ještě něčeho navíc.

Je to ale velmi tvrdá práce, která vyžaduje množství obětí. Jsou momenty, kdy se na těch deset let dívám zpětně a jsem na sebe pyšný. Jsou ale také chvíle, kdy si uvědomím, kolik věcí mi uniklo. Zejména v soukromém životě, jelikož trávím obrovské množství času na turné.

To letošní nese název Unlimited, stejně jako vaše nová deska. Co je na tomto turné jedinečného?
Já jsem velmi ambiciózní člověk a mám kolem sebe velmi ambiciózní tým. Opravdu jsme vždycky měli ten drajv a energii a vždy si uděláme čas na to, přijít s něčím naprosto novým, co je zase o úroveň výš, než bylo minule. Nejde jen o produkci, ale také o hudební provedení, aranže a to, jakým způsobem vyprávíme příběh určité písně.

Pro mě je to pokaždé výzva překonat něco, co už jsem minulý rok považoval za dobré udělat to dostupnější, zábavnější, aby to mělo větší hodnotu a bylo zajímavější. Myslím, že s tímto turné se nám to povedlo. Takže je to zase úplně jiný level. Jedna věc je si to přehrát v hlavě před první show, ale vidět, že to pak vyjde tak, jak jste si představovali to je něco jedinečného.

Jste často nazýván pionýrem moderního crossoveru. Kdy vznikla prvotní myšlenka, že budete kombinovat žánry?
Abych byl upřímný, první myšlenkou bylo to, proč hrát klasickou hudbu v obleku. Začal jsem hrát velmi mladý a nikdo, komu je třináct, se v tom necítí pohodlně. Tak jsem si položil otázku, proč to vlastně dělat stejně, jako to dělají ostatní. Ta otázka mě postupně dovedla až k tomu, kde jsem teď.

Mezi vašimi posluchači jsou velmi mladí lidé i ti v důchodovém věku. Myslíte si, že právě mixování žánrů je to, proč je vaše publikum tak široké?
Samozřejmě. A celé to vyšlo ještě lépe, než jsem si kdy snil. Pro mě byl cíl mít hudební nástroj, který miluji, a sdílet tu lásku s co největší skupinou dalších lidí. V tomto ohledu si myslím, že si vedu dobře.

Hrajete klasickou i moderní hudbu. Nemáte někdy pocit, že melodie v té současné jsou jednodušší?
Takhle to nevnímám. Jsou díla od Paganiniho, která jsou na housle jednodušší než například skladby od Coldplay. Navíc se snažím skládat tak, aby složité bylo všechno. Dám příklad. Vzal jsem skladbu Smooth Criminal od Michaela Jacksona, která tak složitá není, a vytvořil jsem si pro sebe velmi složitou aranž. Nechci, aby to uměl zahrát každý druhý. Kdyby to dokázal, znamenalo by to, že nedělám svou práci dobře.

Musím se ujistit, že to nikdo jiný nezahraje. Nechci, aby tu bylo dalších dvacet Davidů Garrettů, kteří by mi kradli publikum. Například si myslím, že Smooth Criminal jsem napsal tak, že je jen pár lidí, kteří by se mohli vůbec jen pokusit to zahrát.

Vytváříte tedy výzvy i sám pro sebe?
Rozhodně! Kdyby to nebyla výzva pro mě, nebyla by to výzva pro ostatní. Mám hodně vysoké standardy.

V říjnu máte koncert v pražské O2 areně. Na co se mohou posluchači těšit?
Bude to velmi všestranný program, zahrnující klasické elementy, popovou i rockovou hudbu. Nebude chybět ani ta filmová.

Publikum uslyší vlastně veškerou hudbu, kterou miluji poslouchat i hrát.

A show bude vzrušující. Bude to skutečně jedna velká rocková show.