Deska, kterou předznamenaly singly i videoklipy Krabička a Babička, ponese název Kvalita a vyjde 3. října. „Stal se zázrak, všechno jsme stihli včas. Album představíme v den jeho vydání v Praze na Střeleckém ostrově, kde na pontonu zahrajeme několik věcí. Nebude to klasický koncert, ale spíš taková trachtace. Tím začneme a budeme pokračovat až do konce roku,“ říká zpěvák, textař a kytarista Vypsané fiXy Michal Mareda vystupující pod jménem Márdi.

Na desce nabízíte jedenáct písní – tentokrát jste ale při jejich nahrávání necestovali jako minule.
Je to tak, počet nahrávacích míst se zmenšil na jedno, ale zase se zvětšil počet producentů. Jsou jimi Ondra Ježek a Dušan Neuwerth. Oba už nám v minulosti desky produkovali, ovšem každý samostatně. Tentokrát někoho napadlo, že by bylo dobré, kdyby se z nich stal jeden člověk, protože nikoho lepšího neznáme. Všichni jsme se tomu zasmáli a zavolali jsme jim. Na to konto jsme se sešli v jedné hospodě v Praze, kde jsme jim předestřeli náš nápad. A oni, že do toho jdou.

Jak to vypadalo v praxi?
Nejhorší byl začátek, domluva, jak k práci ve studiu SONO přistoupit. Nakonec to dopadlo tak, že si náš materiál rozdělili – Ondra si vzal šest věcí, Dušan pět - a ve svých studiích smíchali. My jsme za nimi dojížděli na dodělávky. Výsledek, myslím, působí jednotně.

Po textové stránce bylo všechno na vás?
Až na malou výjimku ano. Protože mi daly předchozí desky poměrně dost zabrat, říkal jsem si, že by to chtělo tentokrát nějak oživit, že by bylo dobré mít na albu aspoň jeden cizí text. Tak jako na naší úplně první nahrávce. Potom jsem objevil výbor z díla Jana Skácela, z něhož mě zaujala básnička Kvetoucí alej, a tak jsme ji zhudebnili.

Krabička, první ochutnávka z alba, běhala vedle českých i v rádiu v Polsku. Jak jste toho dosáhli?
Kdysi jsme s Fixou absolvovali zahraniční šňůru se slavnou polskou kapelou Hey, čímž jsme na sebe v Polsku upozornili. Navíc šéf našeho labelu posílá od roku 2009 naše písně do hitparády známého polského rádia Trójka, která tam má tradici od roku 1961. Občas nám nějakou písničku vezmou, třeba Klenot se chytil velice dobře, což jsme brali za vekou odměnu. Mám pocit, že tamní dramaturgové jsou odvážnější, než ti čeští. A pochybuju o tom, že by velké české rádio hrálo jen tak nějakou polskou věc.

Avizovali jste, že se mají na desce promítnout šedesátá léta. V čem?
Původní koncept tak zněl, to je fakt. Potom jsem ale narazil na myšlenku, že je dobré mít koncept, ale taky je dobré jej v pravý čas opustit. Přesně to se stalo. Jen u některých písní jsme ponechali nádech hudebních postupů nebo zvuk kytar, který byl dřív běžný, jinde ty šedesátky symbolizuje název songu jako Měla krátkou ofinu… Udělali jsme prostě prdlou desku se smutným přesahem.

Šedesátky se ale odrazí ve vašem stylingu na jevišti.
To jo, budeme hrát ve slavnostních oblecích, když už máme narozeniny. Vzpomínám si, že jsem se doma jako malý kluk přehraboval spoustou vinylových desek od Beatles a Stounů, líbilo se mi, že tehdy všichni hráli v oblecích. Říkal jsem si – proč se neinspirovat? Poslední roky se snažíme vymýšlet něco jiného, takže jednou jsme sami sobě dělali předkapelu, jindy jsme před hraním četli, teď teda obleky. Už jsme v nich hráli, třeba na Rock for People. Není to moc komfortní, ale vydržet se to dá.

Dohromady vás čeká čtrnáct koncertů.
Je jich o něco méně, než normálně. Tentokrát jsme – až na výjimky – vybrali větší sály. Závěrečný koncert ve Fóru Karlín bude pro naší klubovou partu vrchol. Nejsme nijak tlačeni rádiovými rotacemi, ale i tak to vypadá, že budeme mít vyprodáno. Bereme to jako odměnu za celé ty roky strávené s muzikou.

Klub Žlutý pes v Pardubicích jste vyprodali hned, ale to není nic zvláštního.
Ve Žlutém psovi jsme začínali, a proto jsme tam taky nasměrovali první koncert z turné. Uskuteční se 7. října – přesně na den přesně po pětadvaceti letech od našeho prvního vystoupení.

Asi vás ani nenapadlo, že jednou překročíte hranice Pardubic.
To ne, v Pardubicích bylo v době našich začátků třicet čtyřicet kapel a my jsme byli úplně nejhorší ze všech. Vznikli jsme v podstatě z legrace a osudem nám bylo dáno, že bychom mohli naše prvotní nadšení proměnit v něco víc.

Který milník v kapele vnímáte za zásadní?
V našem případě se sinusoida nevlnila příliš prudce, neměli jsme ani velké vrcholy, ale ani propady. Ale něco by se našlo. Vyprodali jsme dvakrát Lucernu, hráli jsme po Evropě a dokonce jsme absolvovali i šnůru v Japonsku a jednu desku jsme nahráli v Londýně. Největší kladný milník je ten, že jsme měli štěstí na lidi, kteří pohybují kolem kapely. Ale samozřejmě se staly i věci, kvůli kterým jsme se rozhádali a zase se usmířili. Ale vždycky, když to vypadalo špatně, jsme se dokázali sebrat. Na rozpad skupiny to nikdy nebylo. Všechno jsme přešili v dobrém, ale některých věcí jsme se mohli vystříhat. Dnes už to víme. 

Vypsaná fiXa 25 let tour 2019

07. 10. Pardubice – Žlutý Pes,
12. 10. Bratislava – Randal,
18. 10. Ostrava – BrickHouse DOV,
19. 10. Frýdek Místek – Stoun,
26. 10. Havlíčkův Brod – Oko,
02. 11. Litvínov – Attic Club,
09. 11. České Budějovice – KD Vltava,
15. 11. Liberec – Bunkr,
22. 11. Olomouc – S klub,
28. 11. Brno – SONO,
29. 11. Zlín – Masters of Rock Café,
06. 12. Ústí nad Labem – Music club DOMA,
12. 12. Plzeň – Depo 2015,
18. 12. Praha – Fórum Karlín